S I H A S A P A - malá Sihasapa

   — 21. prosince se teploty pohybovaly lehce nad nulou, ale silný vítr pobyt venku docela znepříjemňoval. Tato schůzka byla „vánoční“ a tak jsme ji strávili v příjemně vyhřáté klubovně. To, že jsou vánoce skutečně za rohem, bylo znát i rozháraností průběhu, kdy někteří nepřišli, protože měli vystoupení a jiní odcházeli dříve, aby stihli jiné své povinnosti.
   Na počátku jsme si rozložili dárečky pod stromeček a cukroví na stoly. Pak jsme se vrátili k průběhu naši dlouhodobé hry. Podle obrázků na nástěnce si všichni zkoušeli vzpomenout, jaké úkoly jsme pro Ronnyho řešili. Nejvíce o úkolech věděl Ondřej, možná i proto, že pokaždé odcházel ze schůzek chvíli potom, co jsme se úkoly zabývali.
   V dalším čase jsme si chvíli povídali o vánočním čase a o zvycích, které se tradičně o svátcích provádějí. Vzpomněli jsme si na házení střevícem, ukládání barborky a čekáním na její vykvetení, lití olova, pouštění lodiček a vrácení půjčených věcí jejich majitelům. Nakonec jsme si vyzkoušeli asi nejznámější zvyk – rozkrajování jablka. Protože se nám pro tentokrát nepodařilo sehnat dostatek skořápek, naše tradiční pouštění lodiček jsme tentokrát vynechali…
   … jako malou náhradu jsme si pověděli pár slov o pokroku, který lidstvo v posledních šedesáti letech udělalo a jaký vliv to má i na průběh vánočních svátků. Přes 60-ti lety byla televize v plenkách a tak děti pohádky poslouchaly, nebo si promítaly obrázky s povídáním. A tak i my si jeden takový příběh (rok vzniku 1956) předvedli, byl to „Kocour v botách“. Nebylo to moc dokonalé, protože jsem na přípravy neměl moc času a tak mi ani čtení moc nešlo, ale atmosféru to mělo…
   No a potom už jsme se usadili kolem stromečku a začali losovat dárečky. Na každého se dostalo, jen Tomáš byl trochu smutný, protože on jediný dáreček na výměnu nepřinesl, a já jsem si pro tentokrát žádný „náhradní“ nepřipravil :-(.
   V dalším čase jsme se pokusili zazpívat si nějaké koledy, ale moc nám to nešlo. Tady překvapil Jirka, protože byl suverénně nejlepším, který znal nejvíce koled a vánočních písniček.
   Schůzka se už blížila ke konci. Řekli jsme si »co nás čeká v lednu«, rozdali jsme si »poslední letošní číslo« oddílového časopisu, zvláště upozornili na přílohu o vánočních zvycích, která je jako omalovánka a její vymalování a předvedení bude dobrým základem pro lednové bodování.
   Pak už jsme začali s balením a úklidem, popřáli jsme si pěkné vánoce, rozloučili jsme se a vydali se k domovům.

   — 14. prosince byly teploty kolem 3 °C, malá vrstva sněhu spokojeně odtávala, vítr nepříjemně chladil a tak jsme zůstali v klubovně.
   Na počátku jsme si zahráli – tentokrát na plném — grilu, nějaký zisk měl téměř každý. Následující úkol pro Ronnyho byl pěkně zašmodrchaný, ti kteří se trochu zamysleli a napadlo je, že sledovat zelenou žabičku asi nepotřebujeme, se k řešení záhy dostali. Zbývalo už jen najít místo, kde je zámek uložen.
   Po chvíli hledání se podařilo pod stolem s Pagodou odhalit truhlu a po chvíli odemykání (zámek odemykaný opačným směrem) otevřít. V truhle byly ukryté dvě sady Gobbletů a jedna Goblíků.
   Každý si vylosoval číslo, aby bylo jasné pořadí, jak se bude hrát, a pak, rozděleni na poloviny, jsme hráli proti Milachovi a Okovi 3 hry. Hra vycházející z piškvorek má jednoduchá pravidla a kdo neztratí pozornost (a to je velmi snadné), vyhrává.
   Následovaly souboje dvojic mezi dvěmi židlemi, mezi kterými je natažené lano. Start - oběhnout - potáhnout, tak prosté to je, ale chyťte to lano jako první…
   V dalším jsme rozdali šušně za listopadové bodování, pověděli si o »vánoční schůzce«, ujasnili si, kdo přijde na víkendové akce a pomalu se vydali k domovům.

   — 7. prosince byly teploty lehce nad nulou, zahradu klubovny pokrýval lehký poprašek sněhu.
   Nejprve jsme se pustili ho hry na grilu. Protože dnes bylo druhé kolo, velké šance na zisk červíků nebyly, přesto se našli někteří, kterým štěstí přálo.
   Následoval úkol pro Ronnyho. Zpráva byla další z básní „špatného“ básníka Eberharta z Ecksteinu. Jako minule, v ní byla ukryta zpráva. Ti zdatnější si přečetli, že: Mikuláš ztrácý rolničky, sbírej je, pozor na čerty. Ta hrubka tam byla schválně, aby přitáhla pozornost k podstatě šifry.
   Potom jsme se postupně vydávali na zahradu, hledali světýlka a u nich rolničky – a samozřejmě dávali pozor na čerty. I když měsíc svítil jako blázen a sněhový poprašek zvyšoval viditelnost, přesto někteří nedokázali překonat své obavy, a buď se neodvážili k rolničce přiblížit, nebo dokonce nedokázali opustit prostor pod okny klubovny… Červíky jsme tak docela ušetřili.
   Mezitím byly v klubovně na programu další »4« – tentokrát lodní. Pouze šest z přítomných dokázalo lodní uvázat, inu máme na čem pracovat. V dalším čase jsme se pokoušeli posílat si v řadě krátkou větu tichou poštou, pěkné kousky vznikaly…
   Pak se objevil Milach, vykládal něco o tom, že se dal do křížku s nějakým chlapem v kožichu a kromě špíny v obličeji mu zůstaly i nějaké ty rolničky. Podařilo se mám tak doplnit je do připraveného mechanismu. Tak jsme se dostali ke klíči, který se nám bude brzy jistě hodit. Potom postupně všichni předvedli kousek umění pro Mikuláše a tak se dostali k malému balíčku, který nám tu zanechal.
   Ve zbývajícím čase jsme se seznámili s akcemi následujících týdnů. Rozdali jsme si návratky – na »vánoční závody« a na »vánoční turnaj«, rozdali jsme si i »nové číslo« oddílového časopisu. Pogratulovali jsme i vítězi listopadového bodování Matymu – dnes si však vykoledoval klatbu…

   — 30. listopadu bylo celkem chladno, nejnepříjemnější byl docela silný vítr. Schůzku jsme strávili v klubovně.
   Odehráli jsme další kolo hry na grilu, který byl tentokrát plný, takže o zisky nebyla nouze, navíc mnozí si zvolili jistotu před riskem. Následoval úkol pro Ronnyho – po klubovně byla na různých místech slova, navíc ve dvou barvách. Pro dnešní den byly důležité opaky. Kdo našel ty správné, ten si pak zprávu přečetl tak jak měla být a mohl najít ukrytou zprávu. Chvíli trvalo, než i ti zdatnější pochopili podstatu, ale pak už se začalo správné znění zprávy rýsovat a nakonec měla třetina jasno a zprávu ukrytou v hodinách jsme vytáhli a přečetli si ji.
   Pak všichni postupně uvázali ambulantní »4«. Vázali jsme na dvě kola a časy byly nakonec docela pěkné. V dalším jsme slyšeli nová slova – argonauti, Jáson, zlaté rouno – to vše se vázalo ke hře inspirované proplutím Symplegádami, skálami, které se srážely, a drtili proplouvající lodě. Po zkoušce s holubicí agronauti zjistili, že by to šlo a tak pluli. I my „proplouvali“…
   Čas je neúprosný a tak se ti co potřebovali, začali balit, když ještě poslední „proplouvali“. Po otevření dveří na ně čekalo překvapení, všude byl první letošní ostravský sníh.

   — 23. listopadu bylo po delší době docela pěkně. Pokračoval návrat teplého počasí, navíc, přes den svítilo slunce, část schůzky jsme tak strávili venku.
   Začali jsme netradičně venku úkolem se sbíráním písmen abecedy. Každý vybaven úkolem a instrukcemi sbírat rozházená písmena a do kolíčku sepnout řadu od A do L. Ti, kteří byli nejrychlejší, měli tak všechna písmena, ti nerozhodní pak třeba nic…
   Vrátili jsme se do klubovny a začali s hrou na grilu. Protože minule jsme ho opět pěkně vybrali, zůstávali jen velká čísla a poprvé se stalo, že nebyl úspěšný nikdo. Následoval úkol pro Ronnyho. Otevřená kniha špatného básníka Eberharta z Ecksteinu. Pro nás však byla důležitá šifra v ní obsažená – I. P/Ř. Po malé nápovědě první odhalil podstatu Maty, potom se přidali i další. Vyšlo „ABECEDA TA TO VEDE“. A taky, že jo. Abeceda měla svůj význam i v další hře, kdy jsme se přesunuli opět ven
   Rozděleni na týmy jsme běhali ke Crosboule míčkům, zvedali je, a hledali správné obrázky ovoce nebo zeleniny, samozřejmě podle abecedy – začínalo to ananasem.
   Pak už jsme se přesunuli do klubovny natrvalo. Po krátké vsuvce s listy stromů (k mému překvapení stále neuvízl některým v paměti vzhled listů kaštanu), jsme se opět pustili do uzlů. Tentokrát jsme vázali o bonbóny, zkoušeli jsme všech šest potřebných pro regatu.
   Na závěr jsme si připomněli víkendový sraz a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 16. listopadu bylo pod mrakem, chvílemi lehce poprchalo, teploty pak byly lehce nad nulou.
   Tradičně jsme začali hrou na grilu. Následoval další úkol pro Ronnyho. Opět nebyl snadný, ale nápověd bylo několik – barvy, obrázky, jména a obory, které měli na starosti, to by v tom byl čert, abyste na ty správné bohy na dveřích nepřišli ;-).
   Potom jsem se pustili do dalšího kola zvládání uzlů pro Uzlařskou regatu. Celou šestici zvládli Matouš, Tete, Maty a Veverka, ta si zaslouží pochvalu, protože je zvládla jako jediná z letošních nováčků.
   Následovala krátká scénka a námořníkem, no a podle ní už někteří přišli na to, že si zahrajeme „lodního démona“.
   Na závěr mám Tonda přinesl něco dobrot, abychom věděli, že oslavil narozeniny, připomněli jsme si i sobotní turnaj a vydali se chladným večerem domů.

   — 9. listopadu bylo zataženo, chvílemi se však objevilo slunce, celý den bylo docela chladno a na konci schůzky bylo v údolíčku, kde máme klubovnu, -0,5 °C.
   Před schůzkou se objevil Jirka, který bude dalším členem oddílu, uvidíme, jak dlouho mezi námi vydrží.
   Nejprve jsme odehráli hru na grilu. A potom přišel úkol pro Ronnyho. Nebyl z nejsnadnějších, přece jen, přečíst SMS bez samohlásek, to vyžaduje docela dost zkušenosti – není divu, že nejlepší byli v úkolu Lucka a Maty.
   Zdá se to daleko, ale Uzlařská regata je na programu v lednu, a procvičení vázání šesti potřebných uzlů je třeba věnovat čas. Během vázaní odcházeli jednotlivci kousek od klubovny do tmy, kde měli mezi třemi svítícími lucernami vyzvednout lístek. Někteří museli překonat obavy, ale nakonec přinesli potvrzení všichni.
   V dalším čase jsme poprvé házeli kroužky. Šlo to jako po másle, jen jsme museli stát trochu blíž ;-).
   Následovala neobvyklost. Dave přinesl batoh sladkostí a rozdával a rozdával. Docela neobvyklé, uvidíme…
   Na závěr jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, a rozešli se k domovům. Venku už byla pěkná zima.

   — 2. listopadu bylo od rána deštivo, po poledni se však začaly mraky protrhávat a objevilo se i slunce, teploty se pohybovaly kolem 10° C.
   Na dnešek jsme měli naplánované „Jackovy lucerny“, takže jsme se nemohli moc zdržovat. Na začátku jsme tak rychle odehráli kolečko na grilu naší dlouhodobé hry, splnili úkol pro Ronnyho – našli zprávu uvázanou na nožce papouška a splnili úkol, který tam byl napsaný (uvázaní ambulantní spojky).
   V dalším čase už jsme se pustili do práce s dýněmi. Dlabání a vyřezávání, to bylo vše, co jsme museli zvládnout. Některým to šlo lépe, jiným hůře, ale výsledné lucerny byly všechny dobré. Už brzy budete moci posoudit v galerii.
   Na závěr jsme začali uklízet. Potom jsme se společně s lucernami vyfotili (samozřejmě venku, aby to stálo za to) a před koncem jsme začali s vyhodnocováním říjnového bodování.
   Lucka a Maty měli rovnost bodů, takže se dali »kosmotest« vítězkou bodování v říjnu se tak stala Lucka – gratulujeme. Předali jsme si návratky na dvě listopadové akce – » turnaj « a » podzimní sraz «

— na 26. října byly letos vyhlášeny podzimní prázdniny. Proběhla tak mimořádná schůzka, tradičně herní. I když, tentokrát jsme si zastříleli i z luku.
Jedinou hrou, kterou jsme pak v klubovně hráli, byl OSTROV. Nečekal jsem to, ale s jedinou hrou jsme vystačili celou dobu. Ukázalo se, že udržet pozornost po celou dobu, kdy postupně mizí kousky ostrova pod vodou, je pro některé mladší docela tvrdý oříšek.

   — 19. října bylo opět pod mrakem, ne úplně chladno, ale deštivo. Opět jsme strávili schůzku v klubovně.
   Začali jsme připomenutím – k čemu slouží oddílové krabičky a razítka, doplnili červíky u našich slépek podle minulé schůzky, ale protože vše trvalo déle, než bych očekával (trestná lavice byla plná skoro pořád :-( ), tentokrát jsme nehráli o červíky na grilu.
   Co jsme ale nevynechali, byl úkol pro Ronnyho. Tentokrát byl na představivost – kdo je Ernesto Lopez – přiznávám, bylo to trochu zašmodrchané, protože přesmyčka agentury Leonie a Leonard některé zmátla.
   Potom přišly na řadu kaštany. Už je to nějaký čas, co jsme nějaké výrobky z kaštanů vyráběli, a tak jsme se letos do nich pustili opět. Krabice kaštanů, krabice sirek, vidličky a jiné dírkovací nástroje a něco té fantazie, to bylo vše, co jsme potřebovali.
   Tvorba trvala téměř celou schůzku, výsledky práce jsme fotili, a opět se ukázalo, že v jednoduchosti je síla. Výsledky si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
   Na závěr jsme si rozdali zpěvníky připravené na potáborový sraz a zazpívali si z něho dvě písničky.
   Před ukončením schůzky jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu a oddílové kartičky za víkendovou akci.

— 15.-16. října jsme se účastnili letošního ročníku akce »72 hodin« .

   — 12. října stále pokračovalo podzimní pošmourné počasí, které bylo, v průběhu týdne, přerušeno jen půldenními slunečními „přestávkami“ o víkendu. Mžilo a tak jsme byli i tentokrát v klubovně.
   Na schůzku tentokrát zavítal i Ríša, takže nás bylo o jednoho více. Začali jsme malým povídáním o rozdílu mezi chaosem a řádem. A v průběhu schůzky pak připomínka: „pamatuješ ten rozdíl, chaos a řád“, zazněla několikrát
   Potom jsme se pustili do získávání červíku podle výsledků minulé schůzky a tentokrát jsme gril pěkně vybílili. Následoval další úkol pro Ronnyho. Účastnili jsme se přijímacího pohovoru do laboratoře, kde jsme měli správně odpovědět na otázku o známém pokusu s krmením – kohout, kukuřice a pšenice. Nakonec pochopili všichni a počty červíků se zvýšily všem.
   Protože při pohovoru zaznělo jméno univerzity, následovala hlučná hra na souhru a spolupráci – závody lodí Oxford, Cambridge. Suverénně vyhrál Oxford, protože Cambridge měla několik problémových veslařů.
   Protože už máme podzim, klíněnka řádí a listy padají, připomněli jsme si některé listy stromů, které mají takový tvar, který bychom měli poznat – kaštan (jírovec), bříza, lípa, dub, javor a gingo (jinan).
   V dalším čase jsme se opět rozdělili na týmy, tentokrát jsme si zahráli přepinkávanou s nafukovacím balónkem. Potom jsme si ještě zastříleli z disco-shooteru (taková hračka z 80-tých let) a zkonzumovali jednu čokoládu, Tete připomněla, že svátek tento týden oslaví všechny Terezky, Terezy i Terezie.
   Pak už jsme si jen zkontrolovali návratky na víkendovku a rozloučili se… .

   — 5. října už třetí den pokračovalo chladné a deštivé počasí. Déšť byl vytrvalý a tak jsme celou schůzku strávili v klubovně.
   Před schůzkou jsme přivítali nové členy – bratry Stuchlíkovy – Ondru, Ríšu a Matěje. Ríša však na schůzku nezůstal. Na začátku jsme zahráli další „tah“ v naší dlouhodobé hře. Potom přišel úkol letecký – Ronny, jako učící se pilot, musel s trhaného návodu, který slyšel z vysílačky, nastavit ovládací prvky palubních přístrojů. První tři, kteří přišli na řešení byli Maty, Tete a Lucka. Potom i někteří další dokázali návod vyluštit a nakteslit šipky tak, aby ukázaly, co s přístroji udělat.
   Dále jsme pochopili, proč jsou v klubovně tak podivně rozmístěné židle. Plazili jsme se útrobami letadla a museli pronést komunikační kabel. Dvojice postupovala proti sobě, a jak vás jistě napadlo, docela si překáželi. Neobešlo se to bez konfliktů a křiku.
   Bylo to docela divoké a rozjívené. Ukázalo se, že mladá krev má ještě málo sebekontroly a budeme na tom muset zapracovat…
   Pro uklidnění na závěr jsme si kolem stolu zahráli klepací hru s překříženýma rukama. Koordinace a pozornost jsou pro »přežití« v této „hříčce“ nejpodstatnější. Ukázalo se, kdo je schopen soustředit se, a kdo ne :-D.
   Před koncem jsme si rozdali šušně za měsíc září, vyhlásili vítěze – gratulujeme Tete, rozdali oddílové kartičky za víkendovou Pažbu, »nové číslo« oddílového časopisu, a pak návratku na víkendovku »72 hodin«

— 1. října proběhl 14. ročník naší střelecké soutěže ve střelbě ze vzduchových zbraní – »Starobělská Pažba« .

   — 21. září pokračovaly docela chladné zářijové teploty. Navíc celkem solidně pršelo. První průtrž přišla o půl čtvrté a další hodinu nato. Schůzku jsme začali v klubovně, ale dostali jsem se i ven.
   Na začátku jsme poprvé zahráli „tah“ v naší dlouhodobé hře. V pořadí podle minulé schůzky házeli jednotlivci na zisk červíků z grilu. Potom přišel úkol detektivní – paní Schmitzová a její křeček. Pro úvod jsme byli laskaví a tak svou všímavost nakonec ukázali všichni.
   V dalším čase jsme se přesunuli ven. Tady jsme nejdříve běhali k ohništi a přinášeli lístky s názvy částí vzduchovky, které jsou nutné, abychom vystřelili – pažba, spoušť, pouzdro, pružina, vzduch, hlaveň – to jsou ty nezbytné.
   Ještě stále venku jsme pak stříleli, tentokrát z pistole, a kdo nebyl na střelnici, střílel z foukačky a potom trefoval Mölkky sestavu (to jsou ty severské očíslované „kuželky“).
   Pak už v klubovně jsme si ještě zahráli dvě kola „karetní šoupačky“. Sbalili si věci, rozdali »nové číslo« oddílového časopisu.
   Připomněli jsme si »Pažbu«, která bude 1. října, a pověděli si, že příští středu je státní svátek. Nebude herní schůzka, jak to obvykle bývá, protože proběhne brigáda na přípravu dřeva na letošní zimní sezónu…

   — 14. září přišlo po několika dnech lehké ochlazení, ale i přesto stoupaly teploty nad 25 °C.
   Dnes náš čekala příprava naší nové dlouhodobé hry. Cílem bude získávat červíčky pro ptáčky. No a vyzdobení ptáčka byl náš dnešní cíl. Pro tentokrát jsme si vybrali, ne zcela obvyklou techniku vysypávání barevným pískem.
   Soustředění nezbytné pro dobrý výsledek bylo pro některé docela velkou výzvou. Nakonec se podařilo vytvořit svou čtvrtku všem. Výsledky naši práce si můžete prohlédnout »v galerii«.
   Ti, kteří si měli hotovo, nejprve odešli odstřílet přípravu na Pažbu. Dnes jsme stříleli z pušky v kleče. Potom si už vyzkoušeli svou dovednost s indiacou (opeřeným placatým balónkem). Následovala krátká desetiminutovka, během které si zkusili všichni vzpomenout, jak se jmenují části, ze kterých se skládá vzduchovka.
   To už však bylo šest hodin a přišli rodiče, se kterými jsme měli na závěr schůzky v klubovně setkání. Pověděli jsem kdo jsme, odkud jsem vzešli a kam směřujeme. Děti zatím venku s Baťůžkem sehráli nějaké sportovní klání s ringem a malým míčem.
   Čas byl neúprosný a tak jsme se všichni, poněkud později, vydali k domovům.

   — 7. září byla první poprázdninová schůzka. Počasí bylo teplé, sice pod mrakem, ale po dvou deštivých dnech bylo pěkně.
   Začali jsme v klubovně, pozdravili se po prázdninách, zopakovali si pár věcí o fungování oddílu – měli jsme totiž dva potenciální nováčky Káju a Páťu. Rozdali jsme šušně za červnové bodování a předali Lucce měsíční ocenění za vítězství.
   Potom jsme se vydali ven, a protože bude tradiční střelecká soutěž, začali jsme se střelbou, pro začátek vleže. Ti, kteří nestříleli, si pohrávali s ringo kroužky. Na závěr jsme v kruhu hráli na prostředního.
   V dalším čase, jsme stále venku, ještě trochu poběhali, pozpátku, bočmo, kupředu a nakonec napřímo ze sedu.
   Konec schůzky jsme strávili v klubovně. Olča si vzala kroniku, předali jsme oddílové ocenění za první pololetí roku 2016.

Předali jsme si plán akcí na 2. pololetí roku a »první poprázdninové číslo« oddílového časopisu.

   — 15. června se po ranním slunci zatáhlo a začalo pršet. Déšť, i když ne už tak silný, vydržel až do večera. Byli jsme tak celou dobu v klubovně.
   Začali jsme tím, že jsme se rozdělili na dvojice. Jako první měli svou úlohu šátky a nafukovací balóny. Jeden z dvojice navigoval, druhý musel se zavázanýma očima dostat balóny do koše. Vypadá to jednoduše, ale ukázalo se, že není až tak snadné navigovat. Často si ten, který vidí, neuvědomí, že musí popsat i překážky.
   Na druhé kolo se vyměnily ve dvojicích role. Tentokrát však všichni hráli současně. Byla to pěkná mela.
   Pak přišel pro dvojice úkol s provázkem a rolničkou. Na stolech byly PETky a úkolem bylo trefit rolničkou uzávěr. Pohybovat se musela dvojice jen na židlích, které stály u stěn klubovny.
   No a potom přišel čas pro vyhlášení výsledků dlouhodobé hry REKORDMANI. Nejprve jsme předali diplomy za rekordní výsledky. Každý „rekordman“ dostal diplom a magnetickou placku s emblémem hry. Ani ti, kteří nedosáhli žádného rekordního výsledku nepřišli zkrátka, dostali pamětní účastnický diplom a také placku.
   Potom jsme si ještě přečetli konečné pořadí všech šestnácti účastníků. V dalším čase jsme si pustili video z italské »next Star«. Bianka tam předvedla Cupsong se svém podání a je to právě tento klip, který mě inspiroval k tomu, abychom si vyzkoušeli rytmickou klepačku s kelímky i my.
   Pak jsme si rozdali letošní poslední »předprázdninové číslo« oddílového časopisu. No a na závěr jsme si ještě zahráli „plácanou“, kdy všichni sedí s dlaněmi na stole a rukama překříženými se sousedy a klepnutí se přesouvá od ruky k ruce. dvojité klepnutí pak obrací směr…
   No a to už se naplnil čas a my si ještě jednou připomněli, že první schůzka po prázdninách bude 7. září. Jen mi není jasné, proč jsme nevyhlásili vítěze červnového bodování — stala se jím Lucka, takže gratulujeme… no a cena a kinderka v září.

— 10. a 11 června proběhla výprava k zakončení oddílového roku.
Můžete si přečíst zprávu, podívat na »bodování« a »prohléhnout si fotky«

   — 8. června bylo slunečno a teplo, díky severnímu proudění nás zatím tropické teploty nepotkaly, což mně osobně vyhovuje.
   To co se nám minule nepodařilo, to jsme dnes splnili. Poslední disciplínou střelecké ligy je střelba na špalíky. Většina si zvolila střelbu z pistole, což není úplně snadné, ale náhodná trefa může přinést alespoň nějaký zisk. Úspěch s pistolí zaznamenali Matouš a Veverka, Patrik se spolehl na pušku ve stoje, a to mu také přineslo body.
   Po střelbě jsme se pokusili vylepšit si výkony dlouhodobé hry REKORDMANI v disciplíně „PŘESKOČ“. Zlepšit svůj dosavadní výkon se povedlo jen Matoušovi a Olči, Tomáš si pak zapsal svůj první, docela slušný, výkon.
   Abychom si připomněli to, co jsme minule začali, názvy částí, ze kterých se skládá vzduchovka, proběhli jsme se po zahradě, kde jsme hledali 12 kartiček s názvy. Všechny byly docela vidět a tak nepotěšilo, že většina nenašla více než osm. Potom jsme si zkontrolovali správné umístění částí – čtveřice: pažba, hledí, muška a spoušť by měla patřit k nezapomenutelným…
   Následně jsme si venku zahráli hru na „záchranu dušičky“ – to byl vycpávkový pytlík, který mají hráči přivázaný k noze a nesmí si ho nechat rozšlápnout. Potom jsme si ještě s vycpávkami zahráli simulaci úřednického postupu kdy prasklé a posbírané vycpávky symbolizovaly úspěšný služební postup ;-).
   Na závěr jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme si řekli několik slov k víkendovce a pak se vydali k domovům.

   — 25. května bylo slunečno a teplo. Díky přeháňkám předchozích dnů bylo příjemně.
   Začali jsme čtvrtou disciplínou střelecké ligy — stříleli jsme z pušky ze stoje. Pro zájemce byla k dispozici pomůcka — trojnožka. Všichni mimo střelnici plnili úkoly dlouhodobé hry REKORDMANI.
   Zůstaly nám už poslední dvě disciplíny »Čtverky« a »Tóčo«. Jako doplněk jsme měli možnost vylepšit si svůj výkon ve »Foukačce«. No a jako zpestření byly k dispozici chůdy. Nejlepší výkony a rekordy najdete v části »Dlouhodobá hra«.
   V následujícím čase jsme zůstali venku. Nejprve jsme trénovali hody ringo kroužky. Potom jsme se rozdělili na dvě části a týmy pak sehráli jednu hru RingoBallu.
   Pak jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme si nejprve točili mincemi v disciplíně »Tóčo«, potom si vyzkoušeli cupsong, a pak si rozdali pozvánku na nedělní dětský den.
   Před koncem se ještě někteří pokusili o oddílové ceny. Blahopřejeme Matoušovi — podařilo se mu splnit úkoly pro oddílovou cenu CANCÁK.

   — 18. května bylo po několika chladných dnech opět docela teplo. Slunce svítilo, i když se po obloze tu a tam honily tmavé mraky.
   Začali jsme třetí disciplínou střelecké ligy – tentokrát jsme stříleli z pušky z kleku. Ti, kteří nestříleli, opět plnili úkoly dlouhodobé hry REKORDMANI. Nejsložitější byly »Hvězdy« – ne každý totiž tento cvik zvládne. Potom jsme plnili ještě »Kostky«, »Kosmotest« a »Pískání morse«
   A nejlepší výkony a rekordy? V disciplíně „Hvězdy“ byl nejvyšší počet 16, a to je vyrovnání rekordu. „Kostky“ tam byl nejlepší výkon 5 správných součtů a to je nový rekord. V disciplíně „Kosmotest“, vznikl nový rekord, v limitu bylo nalezeno číslo 7. No a nakonec „Pískání morse“ tady bylo nejvíce správně za chycených 9 písmen a to je taky nový rekord. Ti, kteří si minule nezapsali, zkoušeli ještě své výkony v disciplíně „Jazykolam“. Kdo dosáhl jakých výkonů, se můžete podívat na části „Dlouhodobá hra“
   V dalším čase jsme zůstali venku. Nejprve jsme se rozdělili na dvě části. Oba týmy měly stejný úkol, rozvázat uzly na laně, kterého se nesmí pustit. Nebylo to úplně snadné, ale nakonec byli všichni úspěšní. Pak jsme si zahráli „vyvolávku“, svým způsobem docela zapomenutou hru.
   Potom jsme se přesunuli do klubovny, kde se někteří opět pokusili splnit úkoly pro oddílové ceny, ale ani dnes nebyl nikdo úspěšný ve všech nutných úkolech.
   Před koncem jsme si rozdali »zvadlo« na závěr oddílového období a »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 11. května bylo počasí téměř letní. Chvílemi sice bylo zataženo, ale teploty dosahovaly na slunci přes třicet stupňů.
   Pokračovali jsme druhou disciplínou střelecké ligy – tentokrát jsme stříleli z pušky vleže. Ti, kteří zrovna nestříleli, se věnovali plnění úkolů dlouhodobé hry REKORDMANI. Nejnáročnější byl »Člunek«. Potom jsme plnili ještě »Švihadlo«, »Drž a vydrž«, »Jazykolam« a »Sounož trojskok«
   A co nejlepší výkony a rekordy? V disciplíně „Člunek“ byl nejlepší čas 48,63 vteřiny, a to je nový rekord. „Švihadlo tam bylo nejvíce 43 přeskoků, taky nový rekord. Ve „Drž a vydrž“, taky nový rekord, 54,12 vteřiny. „Jazykolam“ zazněl správně za půl minuty 21 krát a to je nový rekord. No a nakonec „Sounož trojskok“ tady bylo nejvíce 6,44 metru a to je taky nový rekord. Kdo dosáhl těchto pěkných výkonů, se můžete podívat na části „Dlouhodobá hra“
   Potom, ještě stále venku, jsme se pustili do podbíhání a přeskakování točícího lana. Koordinace a odhad, to je to, co rozhoduje, jestli budete lanem zachyceni, nebo můžete pokračovat v zápolení.
   Potom jsme se přesunuli do klubovny. Tady jsme si opět vyzkoušeli rukohybný tělocvik jménem „Cups song“. Dnes jsme měli v ruce nové kelímky, papírové voskované. Je to paráda, protože klapání je mnohem jemnější… ;-). Ti, kteří se naučili klapání už minule, byli docela dobří, nováčci měli docela potíže, ale to se poddá…
   Potom se někteří pokusili o splnění úkolu na oddílové ceny, ale morseovka, to je pěkný oříšek… Tak jsme byli zaujati, že jsem po nějakém čase zapomněl… Nezbývá než citovat Mrazíka: „… já hlupák, já hlava děravá…“ Takže zatím elektronická verze »zvadla« na závěr oddílového období.

   — 4. května bylo od ráno zataženo a chvílemi docela dost pršelo, přesto jsme schůzku zahájili venku s první disciplínou oddílové střelecké ligy.
   Jako doplnění pro ty, kteří nestříleli z pistole, jsme si vyzkoušeli střelbu z praku. Jak jsem vždy tvrdil, i ten kdo nikdy neměl prak v ruce, ale má cit na míření, dokáže trefovat PETku bez potíží.
   Ještě venku jsme si vyzkoušeli další disciplíny naší současné dlouhodobé hry REKORDMANI Nejprve „Jeřáb“, potom „Kbelík“ a, po přesunu do klubovny, ještě „Kanclsponky“. A rekordy? V disciplíně „Jeřáb“ se podařilo nejvíce zvednout sedm špejlí, což je nový rekord, u „Kbelíku“, tam byly, i s odrazy, nejlepší 4 trefy, a u spojování sponek tam byl nejlepší výkon 12 kousků, a to je také nový rekord.
   Na závěr jsme si vyzkoušeli ještě přípravu na „Cups song“. Taková poněkud hlučnější činnost, myslím, že až se všichni naučí rytmus, třeba zvládnou i ťukání místo třískání ;-)
   V poslední části jsme předali ceny, které jsme minule poněkud zanedbali. Gratulujeme Matymu k šátku a Veverce k brašně.
   No a pak jsme vyhlásili vítěze dubnového bodování – k prémiovému vítězství gratulujeme Lucce.
   Před rozchodem jsme si rozdali šušně za duben a »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 27. dubna bylo celý den pod mrakem a během dopoledne pršelo, zahrada tak byla dost promočená. Schůzku jsme tentokrát strávili v klubovně.
   Pro zlepšení výkonů v úkolech nové dlouhodobé hry REKORDMANI jsme tak zvolili disciplíny, které se musí provádět v klubovně. Nakonec to byly tyto čtyři – „MYŠOKULIČKY“, „KOMÍNEK“, „BANKA“, A „TREF MINCEMI“
   Ukázalo se, že pro mnohé je tlak, který přináší časový limit docela problém. Věřím však, že se časem dokáží obrnit ;-). A nejlěpší výkony? „Myšokulišky“ – 8, což je nový rekord. „Komínek“ – 17, což je vyrovnání rekordu a povedlo se hned čtyřem soutěžícím. „Banka“ – 10, to je taky nový rekord a povedl se dvěma. „Tref mincemi“ – 36,98 s.
   Sehráli jsme další honičku na Fantoma. V roli prchajícího byla tentokrát Lucka.
   Potom jsme si zahráli s Karlem (admirálovým papouškem) vědomostní pexeso „Památky a zajímavosti“. Nakonec jsme poznali novou deskovku s názvem „Proč první?!“ – v této netradiční hře posouvají všichni figurky soupeřů, ale i svou, kupředu a zpátky. Cílem je, světe div se, BÝT DRUHÝ!
   To už se však naplnil čas a my ani nestihli předat oddílovou cenu Matymu, který splnil úkol na šátek, ani jsme nepředali ceny za dlouhodobou hru a Siháček, těm, kteří minule nebyli. Ach ta hlava děravá, no nic, tak příště…

   — 20. dubna bylo od rána docela pod mrakem, ale čím více k večeru, tím se počasí vylepšovalo. Schůzku jsme strávili zaléváni slunce, i když moc teplo zrovna nebylo..
   Na dnešek bylo naplánováno vyhlášení výsledku dlouhodobé hry – Tajemství Uctívačů Ginga. Začali jsme tak krátkou dlohodobou hru, která bude trvat do prázdnin, jménem REKORDMANI.
   Budeme zkoušet různé disciplíny, které jsme už v minulosti prováděli a snahou bude dosáhnout nejlepší výsledky. Pro dnešek připadla trojice – „PŘESKOČ“, „CINK -> CINK“ a „FOUKAČKA“
   Nejlepší výkony? „Přeskoč“ 95 cm, „Cink -> cink“ 12,92 s, „Foukačka“ 52 b. Nakonec jsme si venku ještě zahráli hříčku – „Psi z búdy von“.
   Pak už jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme si promítali fotky ze schůzek, ukázali si oddílové WEBové stránky a popovídali si o záznamech z GPS přístrojů z Uctívačů Ginga. No a pak už přišel čas na vyhodnocování.
   Před rozchodem jsme si ještě rozdali, tentokrát poněkud obsáhlejší, »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 13. dubna bylo slunečno a teplo, schůzku jsme tak strávili téměř celou venku.
   Nastal čas začít se střelbou, takže jsme dnes poprvé vzali do rukou pistole. Po malém úvodu s připomenutím pravidel jsme, rozděleni na čtyři týmy, stříleli na špalíky.
   Potom jsme si zahráli hříčku na postřeh a krátký běh – trpaslík-čarodějnice-obr. Jediná komplikace, byla uvědomit si, jestli mám utíkat nebo honit…
   Ještě venku jsme tak odnášeli „ten svůj hřebík“ co nejdále, abychom se v časovém limitu vrátili zpět za startovní linii.
   Potom jsme se přesunuli do klubovny, abychom, se vzpomínkou na víkend, předali kartičku výzvy těm, kteří se zúčastnili a přívěšek ginga pro ty, kteří nepřišli.
   Před koncem jsme sehráli jednu honičku na Fantoma. Fantomem byl tentokrát jeden z vás. Za odměnu jsme vybrali Jášu, ale za to co předvedl, když byl v čtvrtém kole odhalen, si zaslouží, jak to mají na NOVĚ, palec dolů…

— 8. a 9. dubna jsme uspořádali, jako závěr naší dlouhodobí hry, neoficiální 13. ročník městské hry
„Po stopách tajemství Uctívačů Ginga“.
Podrobnosti k průběhu si můžete přečíst »ve zprávě«

   — 6. dubna bylo ve chvíli schůzky pěkně slunečno, i když kolem třetí to ještě vypadalo na déšť. Schůzku jsme tak strávili téměř celou venku.
   Začali jsme malou překážkovou dráhou, přes kterou jsme nosili crossboulové míčky. Potom jsme místo kolem dráhy prohlásili za les a sehráli jsme několik kol veverek. Kdo uloví největší počet ocásků…
   Jako poslední jsme sehráli několik kol vybíjené. Nejprve vytloukaná, která měla ukázat, jak se komu daří hody, vyhýbání se a chytání. Vybíjené jsme zakončili klasickou vracečkou.
   Na závěr jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme vyhlásili vítěze březnového bodování – gratulujeme Dominu, rozdali si šušně a Domi se pokusil o zisk oddílové ceny, morseovka ho však zradila, tak snad příště.
   Před rozchodem jsme si ještě rozdali »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 30. března jsem se těšil, jak si užijeme to jarní slunce, před schůzkou se však začala obloha zatahovat, začaly padat kapky občas i hustěji a tak jsme nakonec strávili schůzku v klubovně. I tak bylo docela teplo, něco mezi sedmnácti a dvaceti stupni…
   Měli jsme připravenou na ven pěknou „vaječnou“ štafetu a tak jsme ji trochu upravili na prostředí klubovny. Překážkovou dráhu jsme zdolávali rozděleni na dva týmy štafetovým způsobem. Nejdříve samostatně, potom s předáváním.
   Protože nás bylo tentokrát docela dost, zahráli jsme si hru, kterou jsme nehráli, ani nepamatuji… Dvě řady proti sobě, balónek a snaha udržet ho ve vzduchu.
   Jako poslední jsme se pustili, teď už u stolu do »hry s mincí«. Raz - dva - tři - TEĎ plác… no a pod kterou rukou mince skončila?
   Nakonec jsme si připomněli akce následujících týdnů, kdo minule nedostal Siháček si ho odnesl a rozešli jsme se k domovům.

   — 23. března bylo příjemné jarní počasí. Teploty lehce nad dvanáct stupňů, jemný větřík, schůzku jsme tak začali venku
   Už při příchodu si každý mohl všimnout podivné stavby u střelnice. Vzhled poněkud průmyslový mohl mýlit, ale bylo to jen jednou osobou stavěné hřišťátko. ;-) Zahráli jsme na něm »chaos«. Hra u které se smaží družstva naházel co nejvíce balónků na polovinu soupeře, přes bariéru nataženou jako síť. Zdá se to fyzicky nenáročné, ale dvě minuty jsou víc než dost…
   Stále ještě venku jsme pak, rozděleni do dvojic zkoušeli současné přihrávky tenisáky – kolikrát si vymění míčky, aniž by spadli na zem.
   No a protože na přelomu týdne na nás čekají velikonoční svátky, přesunuli jsme se do klubovny, abychom si je připomněli nějakým výrobkem – tvořili jsme jarní kuřátka. Docela nám to šlo, ale i tak jsme, po delší době, poměkud přetáhli, za což se rodičům omlouváme…
   Jak se mám dařilo si můžete prohlédnout ve fotogalerii
   Před rozchodem k domovům jsme si ještě rozdali »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 16. března bylo jasné, že jaro je nadohled :-D. Na rozdíl od minulých dnů dnes od rána svítilo slunce a bylo velmi příjemně, takže jsme zůstali na začátku schůzky venku.
   Pro začátek jsme se rozděleni na čtyři týmy pustili do běhací stavěčky. Stavěli jsme věžičky s crossboulových koulí, pro které jsme museli běhat na různá místa.
   Jako druhou hru venku jsme hráli Mrazíka – to je taková honička, při které se snaží „Mrazík“ znehybnět v určeném čase co nejvíce lidí.
   No a pak jsme se přesunuli do klubovny. Tady jsme nejprve sehráli honičku na Fantoma, ale ten nám tentokrát uniknul. Potom jsme si zahráli dvě hry na jména, máme nového účastníka schůzek – Adama – a tak jsme nejprve hráli »Jahoda/Bagr« a pak »Bum do hlavy«.
   Na konci jsme si připomněli Gingo a rozešli jsme se k domovům…

   — 9. března bylo počasí, jaké bychom u končící zimy čekali, teploty do osmi stupňů, sychravo. Schůzku jsme tak strávili v klubovně.
   Honičku na Fantoma jsme uspořádali hned na začátku a opět jsme byli úspěšní. Fantoma viditelně zmáhá únava, protože poslední polapení následovalo vždy po jeho ztrátě pozornosti. No dozvěděli jsme se novou věc, komu se ve stínadlech říkalo norýš…
   V dalším čase měly hlavní roli „myšokuličky“. Jistě pamatujete tu ocelovou pogumovanou kuličku, která zajišťovala přenos pohybů myši na pohyb kurzoru – no a tak vznikl tento novotvar. Kuličky mají výborné vlastnosti, pevnost a setrvačnost, ale koulet ji tak, abyste trefili nadzemní důlek, to není nic jednoduchého. Přeborníkem v odhadu jak kuličku vypustit se ukázal Patrik.
   Po posílání kuliček po spojených stolech jsme, stále rozděleni na týmy, hráli cvrnkanou s kameny na dámu. Cíl byl prostý tlouci kameny soupeřů pryč ze stolů.
   Ve zbývajícím čase jsme využili uspořádání stolů a přenesli jsme se na palubu lodi, kdy se za soumraku objevuje lodní démon…
   No a na závěr jsme si rozdali návratky na dubnové akce („Jarní sraz“ a „Gingo“) a »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 2. března bylo několik stupňů nad nulou a zahradu pokrývaly zbytky sněhu. Schůzku jsme začali venku, abychom si ten sníh trochu užili…
   Nejprve jsme si zahráli takovou hříčku s názvem „tref svého vedoucího“ – všichni házeli jeden po druhém sněhové koule a snažili se trefit uhýbajícího Nika a Milacha :-D. Dále jsme, rozděleni na dvojice, zápolili v tom, kdo trefí soupeře jako první.
   Potom jsme se přesunuli do klubovny. Nejprve jsme poznali další z šifer, se kterou se na „Uctívačích“ můžeme potkat – Velký polský klíč – to je obecně známý název. Nejprve jsme trénovali podstatu čtení a potom každý luštil básničku o „Severním Majáku“.
   V dalším jsme si, pomocí admirálova papouška, procvičili pomocná slova morseovky, a pak se pustili do výroby vlaštovky, o které byste neřekli, že může létat. A ona létá, a to SKVĚLE!.
   Nakonec jsme se hráli další kolo honičky na Fantoma – a byli jsme úspěšní. No a na závěr jsme Tete předali oddílovou cenu za měsíc únor a rozdali si šušně za únorové bodování.

— 24. února bylo mezi pěti a deseti stupni, občas svílilo slunce, občas bylo pod mrakem. V Ostravě byly jarní prázdniny a my měli mimořádnou herní schůzku. Sešli jsme se v počtu šest a celou dobu jsme hráli dvě partie hry Ostrov.
Nečekal jsem, jak náruživě se mladší hráči do této „konurenční“ hry, kdy záleží i na tom, jak škodíte ostatním, ponoří ;-D.

   — 17. února bylo docela teplo, kolem 15 °C, bylo sice pod mrakem, ale na déšť to nevypadalo. Schůzku jsme začali po delší době venku.
   Nejprve jsme uspořádali rozřazovací běh, a podle výsledků se rozdělili na dva týmy. Potom jsme začali s KNP přetlačovanou (KNP = kámen, nůžky, papír :-) ). To vždy běží první z týmu proti sobě a tam , kde se potkají sehrají KNP, vítěz pokračuje kupředu, poražený se vrací zpět a nahrazuje ho, co nejrychleji, další z týmu. Je to hra rychlá, ale když nedáváte dostatečný pozor, abyste včas vystartovali, brzy je váš tým zatlačen za svou startovací pozici — to znamená bod pro protivníka :-(. Přeborníkem v odhadu, co použije soupeř, se ukázala být Lucka — většinou vyhrávala…
   Potom jsme si ještě vyzkoušeli klání v rychlosti běhu a pak už se přesunuli do klubovny. Tam jsme nejprve uspořádali honičku na Fantoma a opět jsme byli úspěšní!
   Jak jsme minule začali s morseovkou, pokračovali jsme dnes písmenkovými šiframi. Bylo připraveno 7 různých šifer a my se snažili přijít, každý sám za sebe, na to v čem je podstata šifry. Ani těm nejzkušenějším se nepodařilo bez potíží najít všechna řešení.
   V dalším čase jsme vyzkoušeli šikovnost našich rukou. S heslem »I z malých dílů se dají dělat velké stavby!« Jsme postupně vystřídali stavbu domečků z LINO čtverců, stavění věže z dřevěných kostek a věžičky z kostek domina. Nejsnadněji se dařilo všem postavit vysokou věž z kostek, nejméně se dařila stavba z domina.
   Na závěr jsme Tete předali novou oddílovou cenu, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu, a »úvodní popis« k závěru dlouhodobé hry.

   — 10. února to vypadalo na návrat zimního počasí. Ne, že by bylo moc chladno, ale něco málo nasněžilo. Byl to však spíš sníh s deštěm, takže jsme strávili celou schůzku opět v klubovně.
   Dnes jsme začali společně kolem stolu, na němž stál admirálův papoušek Karel. Jak už to u nás bývá, sloužil jako znamení pro toho, kdo zná odpověď.
   Jestli jste nevěděli, kdo byl Samuel Morse, tak teď už to víte. Americký sochař, malíř a vynálezce – autor morseovy abecedy, kterou sestavil pro dálkové přenosy zpráv. Vymyslel abecedu skládající se z čárek a teček, která zajišťovala nenáročné a spolehlivé přenosy zpráv a vydržela v plném nasazení více než 150 let.
   Po několika otázkách kolem morseovky jsme hledali obrázky a snažili jsme se k nim přiřadit jednotlivá písmena morseovky podle pomocných slov.
   V další části schůzky jsme se rozdělili na dvojice a ty pak začaly turnaj ve »vytlačované«. Vítězové zápolili vzápětí proti sobě, stejně jako poražení a po několika kolech klání jsme získali pořadí podle úspěchů.
   No a nakonec jsme sehráli tři kola všichni proti všem. Je to hra náročná na to, abychom se vyhnuli zranění. Na závěr jsme si řekli » o sobotním turnaji a plánech na středu v době jarních prázdnin « .

   — 3. února přišlo po několika dost teplých dnech k lehkému ochlazení, ale i tak byly teplot kolem 10° C. Schůzku jsme strávili v klubovně.
   Nejprve jsme si zkontrolovali věci a potom… P O K — takové lehké lupnutí, slyšíš ho občas, když tě neruší žádné jiné zvuky — P O K. Olympiáda dovedností prověřující přesnost, orientaci a koordinaci — prostě Olympiáda POK.
   No a po úvodu jsme se pustili do jednotlivých disciplín – foukali jsme papírové šipky na obelisk, sbírali myšokuličky, chytali balónky, cvičili nos-palec, točili myšokuličkou v kruhu a nakonec rozděleni na týmy přesouvali kuličku korýtkem.
   Pak už byl čas, tak akorát na honičku s Fatomem — a dnes jsme byli opět úspěšní! Potom jsme vyhlásili vítěze lednového bodování – gratulujeme Tete – rozdali si šušně a »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 27. ledna pokračovalo oteplení po mrazivém konci minulého týdne. Bylo však docela mokro, protože v minulých dnech docela pršelo. Schůzku jsme tak strávili v klubovně.
   Na začátku jsme si doplnili kartičky Uctívačů o naše zisky z minulých schůzek. Potom jsme si vyzkoušeli, co jsme si zapamatovali z pojmenování uzlů, které jsme během ledna vázali a provedli nové kolo testu našich znalostí o symbolech vontů a Uctívačů Ginga.
   V dalším čase jsme se věnovali dnešní hlavní činnosti – výrobě papírových šipek pro foukačku a potom jejich použití při střelbě. Vyrobit papírovou šipku není úplně snadné, ale všichni nakonec úkol jakž, takž zvládli a střelba vypadala lépe, než jsem čekal.
   Netradičně na závěr jsme se pak pustili do honičky s Fantomem a dnes jsme byli úspěšní.

   — 20. ledna slibovali meteorologové teploty pod mínus deset, naštěstí pro nás však bylo jen pár stupňů pod nulou.
   Začali jsme venku, abychom si užili trochu zimy :-). Na chvíli jsme se změnili na polární psy. Zapřaženi do nákladu jsme na čas zdolávali zasněženou trasu.
   Po závodech jsme se přesunuli do klubovny, nejdříve jsme se trochu zahřáli a potom jsme si po delším čase zkontrolovali krabičky a pak se vrhnuli do víru další honičky na Fantoma. Řekl bych, že smůla je v poslední době naší průvodkyní… Naštěstí Tete nezapomněla, a ve chvíli, kdy stála na čísle 60, připomněla, že tam musí být zpráva od Fantoma. Tu jsme si pak přečetli.
   V poslední části schůzky jsme si pak zahráli lodního démona. Bylo nás docela dost a tak tlačenice, které v tom případě vznikají, přinášely i nějaké neshody… Před rozchodem jsme účastníkům Regaty rozdali pamětní listy a všichni pak dostali »nové číslo« oddílového časopisu.

— 16. ledna proběhl 33. ročník soutěže »Uzlařská regata«.

   — 13. ledna bylo ještě stále nezimně teplo, teploměr ukazoval kolem 5 °C a lehce poprchalo.
   Začali jsme honičkou s Fantomem, a i když jsme měli dobrou šanci, tentokrát nám uniknul. Protože Regata je už v sobotu, věnovali jsme se v dalším čase především uzlování. Vázali jsme dračákové »4« a potom si někteří vyzkoušeli vázání podle Regaty – šest uzlů na čtyřech uzlovačkách. Opět se ukázalo, že dovednosti by byly, ale hlavologie hraje svou úlohu a tak někteří radši uniknou s poznámkou: „Když mi to nejde …“.
   Ve druhé polovině schůzky jsme se postupně změnili na čarodějnice, které si chrání svou sukýnku. Nejlépe se bránili ti, kteří mávli jen ve chvíli, kdy cítili, že jsou olupováni. »Větrné mlýny« byli sice efektní, ale neuchránili si téměř nic.
   Před rozchodem jsme si rozdali » zvadlo na Regatu « a » PLÁN AKCÍ « na první pololetí 2016.

   — 6. ledna bylo o dost tepleji, než posledních pět dnů, kdy teploty po ránu klesaly i pod 10 stupňů. Bylo tak šest centimetrů prvního sněhu, který tuto zimu v Ostravě napadl.
   Využili jsme příležitost, a se sněhem jsme si vyzkoušeli jak nám půjde vytváření kuliček a trefování plechovek. Kuličky se dařily skoro všem, s házením to však tak dobré nebylo. Jediný kdo zvládl prudce hodit byl Maty.
   I když teploty byly těsně pod nulou, přece jen nám ruce docela prochladly a tak jsme se přesunuli do klubovny. Tady jsme nejprve sehráli další kolo honičky na Fantoma, tentokrát úspěšné. Fantoma jsme zahlédli a získali další zprávu.
   V dalším čase jsme se věnovali uzlům. Zopakovali jsme si potřebnou šestici pro Regatu a potom ti, kteří zvládají uvázat všechny vyzkoušeli vázání »podle Regaty«. Není divu, že nejlepší čas měl Jáša.
   Na závěr jsme si rozdali pololetní ocenění za druhou polovinu roku 2015.