S I H A S A P A - malá Sihasapa

   — 20. prosince byly teploty kolem nuly. Měli jsme vánoční schůzku a celou jsme ji strávili v klubovně.
   Jak už to tak bývá, začali jsme tím, že jsme uložili dárečky pod stromeček a cukroví na stoly. Potom jsme si chvilku povídali o vánočních zvycích, některé jsme si vyzkoušeli. Seznámili jsme se i s jedním slovenským – házení ořechů do kouta. Potom jsme začali ochutnávat, jak které cukroví chutná a jelikož doba vánoční se zatím blíží, nikomu nevadilo, že je všechno vlastně sladké, zvláště když jsme to prokládali ovocem a ořechy – i ty totiž k vánocům patří – a zalévali punčem (mírně kořeněným a nealkoholickým… :-)).
   Potom jsme se vrátili v čase do minulého století (kdy televize, když byla, byla černobílá) a promítli si „barevnou“ dia-pohádku »O perníkové chaloupce«. Po ní jsme se řekli několik slov k tomu, jak začne oddílový rok v roce 2018, a pustili se do tradičního, v minulých letech však vynechávaného, pouštění lodiček.
   No a pak došlo na losování dárečků. Jak už to tak bývá, někdo byl spokojenější, jiný o něco méně. Před rozchodem jsme ještě rozdali »jubilejní číslo« oddílového časopisu s přiloženým DVD, které obsahuje všechna čísla v elektronické podobě a obrázky oddílových kartiček, diplomů, pamětních listů a kartiček »Výzvy«.
   Nakonec jsme předali cenu za vítězství v oddílovém bodování za měsíc prosinec — gratulujeme Veverce. A pak už nastal čas uklízení – popřáli jsme si vše nejlepší do posledních dnů roku a vydali se k domovům…

— 16. prosince jsme se zúčastnili tradičních »vánočních závodů«.

   — 13. prosince se vrátily teploty k nule, ale po teplém a větrném začátku týdne, nezůstala po sněhu ani stopa. Celou schůzku jsme strávili v klubovně.
   Nejprve jsme dovázali »4«. Jako první vázali „škotové“ ti, kteří je minule nestihli, a potom jsme se pustili do posledních, a to byly „ambulantní“. Letos se nám tak podařilo aktualizovat kompletní šestici.
   Potom jsme si zahráli »VELKÝ ZÁVOD« za minulou schůzku. Mnozí se už v tom, jak se říká, „naučili chodit“ a tak se opět dostali
k plnění úkolů. :-)
   Protože uzly už máme v malíčku nastal čas připomenout si, jak se váže »regatová šestka«. Postupně jsme to zkoušeli, i když zprvu se nám moc nedařilo, potom se všichni zlepšili…
   Jako krátkou výplň jsme se pustili do hromadného práskání. Z minule nám totiž zůstala kupa vycpávek do balíků…
   No a nakonec jsme se pustili do ozdobení našeho vánočního stromečku, to abychom byli na příští schůzku připraveni.
   Před rozchodem jsme ještě rozdali pozvánku na víkendové akce, lístek k příští vánoční schůzce a »nové číslo« oddílového časopisu s neobvyklým číslem 299,5…

   — 6. prosince byly na zahradě zbytky sněhu. Měli jsme naplánovanou výrobní schůzku a tak jsme strávili téměř celou dobu v klubovně.
   Nejdříve jsme rozmístili stoly po klubovně a posadili se tak, aby měl každý dostatek prostoru. Po malé instruktáži – jak vázat cihly, aby stavba nespadla – jsme připravili „maltu“ (moučkový cukr s malým množstvím vody), a pustili do staveb. Někdo snadněji, někdo hůře lepil cihličku k cihličce a tak začaly postupně stavby vyrůstat.
   Na začátku stavění jsme si připomněli, co byl včera za den, ano Mikuláš. A vyslechli si asi toto: Mikuláš po nás chce, abychom potěšili své okolí a postavili tyto cukrové stavby. Ten kdo bude hotov, se může – sám — vydat na místo, kde máme ohniště. Tam řekne básničku, ideálně mikulášskou, a potom si z koše může vzít odměnu. K Mikuláši patří ještě čert a anděl, každý si může vzít jednu figurku od každého druhu, ale pozor, Mikuláš je to stejné jako sněhulák. Během stavění jsme zopakovali ještě několikrát, a jak to dopadlo, se zeptejte těch, kteří na schůzce byli…:-)

Výsledek naši práce si můžete »prohlédnout v galerii«.

   Kdo měl stavbu hotovou, vázal ještě »4« – tentokrát škotové. Bohužel tento úkol splnili jen někteří, kdo to byl, si jistě odvodíte z bodování…
   Na závěr nás čekal souboj v KOSMOTESTu, protože jsme měli v listopadovém bodování opět shodu na prvním místě. Soupeřili Maty a Veverka, a ta byla úspěšnější — gratulujeme.
   Před rozchodem jsme ještě rozdali Šušně za listopad, kdo chtěl, si sestavil krabičku, aby svůj výtvor mohl bezpečně odnést domů a zatímco uprchli ostatní na autobus, začali Milach s Okem uklízet…

   — 29. listopadu bylo mokro a docela chladno, po náročném víkendu jsme tak strávili schůzku radši v klubovně.
   Na počátku jsme si zopakovali sadu šesti uzlů, kromě »malé dohody« a sabotující Olči předvedli šestici všichni přítomní – je to pěkný úspěch. Následovalo vázání další »4«, tentokrát to byla čtverka zkracovačková. Byli jsme úspěšní, takže dlouhodobá tabulka se také obnovila.
   Potom jsme popřesouvali stoly a židle po celé klubovně a zahráli jsme si »mravence«. Každý se při této hře snaží, aby na tom jeho místě zůstalo co nejméně částí, a co nejvíce by jich bylo tam, kam je nosí. Je to hra hlučná, náročná na obratnost a také psychickou odolnost, když se zrovna nedaří.
   Pak jsme se pustili do naší dlouhodobé hry a nastal čas na »VELKÝ ZÁVOD«. Dnes se podařilo těm, kteří ještě nezaznamenali úspěch, zastavit se na poli s úkolem a byli úspěšní.
   Před rozchodem jsme si ještě rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, a pak se rozprchli padajícím sněhem k domovům…

   — 22. listopadu bylo vlhko, z oblohy padalo sice jen chvílemi, ale schůzku jsme strávili v klubovně.
   Začali jsme připomenutím poslední dvojice uzlů pro Regatu – lodní smyčku a škotovou spojku. Všem kromě »malé dohody« (Tomáš, Adam, Marin) se podařilo uvázat a hlavně, udržet si v paměti.
   Už v průběhu učení jsme postupně vázali čtverky, tentokrát rybaříkové. První pokusy nebyly moc rychlé, ale už v druhém se většina zlepšila, mohli jsme tak obnovit dlouhodobou tabulku. Nakonec jsme si společně uvázali všech šest uzlů, a tady se ukázalo, kdo který uzel opravdu umí uvázat.
   Následoval »Fénix« – to ten bájný pták, co povstane z popela – každý se snažil nenápadně přiblížit a získat jedno jeho péro. Pak už přišel čas na »VELKÝ ZÁVOD«. Tentokrát se k úkolům dostali tři z účastníků a podařilo se jim je splnit, jen Lucka má odložené splnění ohně na „vhodnou příležitost“.
   V poslední části schůzky jsme probíhali, jako ten Jáson proplouval, mezi Symplegádami. Na závěr jsme si rozdali ocenění za víkendovou výpravu a řekli si, že se sejdeme na srazu…

— 17. - 19. listopradu jsme »Sadili alej…« mezi Janíkovým sedlem a Hájenou v Kopřivnici.

   — 15. listopadu bylo docela pěkně, svítilo slunce, i když teploty byly těsně nad nulou. Začali jsme venku zdoláváním připravené překážkové dráhy.
   Připomněli jsme si, pro nové členy neznámou, pozici »letecká maska typu Étien« (to byl francouzský průkopník letectví), na hlavě jsme měli připevněný nosič bomby, ta nám nesměla při překovávání dráhy vypadnout, kterou jsme na určeném místě „spustili“ na cíl. Ti co neběželi trasu, simulovali letecký provoz (prostě se honili a překáželi)
   Po úklidu jsme se přesunuli do klubovny. Tady jsme pokračovali v další dvojici uzlů – zkracovačce a rybářské spojce. Ti co uměli začali vázat dračákové »4« – podařilo se ji uvázat všem (kromě Maťa), takže dlouhodobá tabulka se i letos obnovila.
   Následovalo další kolo »VELKÉHO ZÁVODU«. Na úkolu se zastavili (a úspěšně ho splnili) tři běžci.
   Na závěr jsme pronesli pár slov o soudržnosti, připomněli si oddílový pokřik, rozdali si lístky k výpravám, »nové číslo« oddílového časopisu, a vydali se na autobus…

   — 8. listopadu už teploty nepřekročily 6 °C. Bylo pošmourno, vlhko a lezavo. Schůzku jsme tak strávili v klubovně.
   Měli jsme zatopeno, takže jsme si mohli užívat. Regata je sice „až“ v lednu, ale je načase připomenout rukám a prstům, jak ty uzly uvázat co nejrychleji. Začali jsme s připomínkou první dvojice – ambulantního uzlu a dračí smyčky. Zkušenější si rozdělili nováčky a naučili je, jak vázat.
   Už během učení se ti zkušenější pustili do vázání naši oddílové dovednosti jménem „čtverka“ (je to jeden z uzlů uvázaný čtyřikrát, v rychlém sledu, za sebou). Jako první jsme si měřili výkony v ambulantní »4«. Podařilo se ji uvázat všem, takže dlouhodobá tabulka se i letos obnovila.
   Následovaly dvě hříčky. »Šip-Šap-Šop« – kdy se trojice snaží na zemi proměnit svou pozici (prostřední na kraj, krajní přes něj do středu, střídavě doprava a doleva) za třicet vteřin co nejvíckrát. A »provaz« – při které si (tentokrát dvojice) přeběhem vymění pozici na židlích a ten, kdo první zatáhne za provaz vyhrává…
   Potom jsme si ještě zahráli další kolo »VELKÉHO ZÁVODU«. Na úkolu se zastavilo (a úspěšně ho splnilo) pět závodníků. Pak už byl nejvyšší čas „ulovit“ autobus…

   — 1. listopadu byla první schůzka po změně času – venku už je tma. Bylo pod mrakem teploty kolem 8 stupňů. Schůzku jsme strávili v klubovně.
   Začali jsme prvním kolem »VELKÉHO ZÁVODU«, to za minule. Už tady si někteří přidali další bodové zisky. Následovala „výprava ho hor“. Rozděleni na dva týmy jsme štafetově zdolávali překážkovou dráhu. Největším problémem bylo (pro mě nečekaně) sepnout přezku bederního pásu :-O.
   V dalším kole jsme se změnili na speleology (tak tohle si zkoušejte říct několikrát po sobě) česky jeskyňáře. S batohem na zádech jsme se museli proplížit druhou překážkovou dráhou.
   Potom jsme si rozdali po kartě, která určila naši roli – hráli jsme na vraha. Člověk s tou „správnou“ kartou se snažil mrknutím jedním okem někoho sprovodit ze světa. Nebylo to jednoduché. Nejlepším se podařily dva úlovky.
   Následovalo druhé kolo »VELKÉHO ZÁVODU«, to za dnešek. Opět se některým podařilo zastavit na správných místech, ale byli takoví, kterým se úkol splnit nepodařilo.
   Na závěr jsme vyhlásili vítěze říjnového bodování, premiérově vyhrála Veverka – gratulujeme, a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 25. října bylo pod mrakem a teploty kolem patnácti stupňů. Ještě stále je na začátku schůzky světlo, takže jsme začali venku.
   Minule Jsme si připomněli slovo STŘELKA, dnes přišel čas na to, abychom si osvěžili princip buzoly (zopakovali si DOGMA, chcete-li AXIOM – „při správném použití vždy na sever“). Završením bylo, že jsme se pokusili určit azimuty devíti míst kolem nás (byly to tyče, které jsme sami náhodně rozmístili a pařez na sekání dřeva). Pak jsme se přesunuli do klubovny.
   Tady na nás čekaly kousky látky, listy, vystřižené listy a foukací fixy. Každý se pak, podle svých nejlepších schopností, snažil přenést na látku svůj pohled na podzim…
   Práce to byla náročná (opět se ukázalo, že Dave chodí do oddílu „jen“ získávat pozornost, což se mu jinde patrně v takové míře nedaří…). Nakonec však získal každý nějaký výsledek, uvidíme, jak se budou na síti vyjímat. Naši práci a její výsledky si můžete prohlédnout »v galerii«.
   Na závěr jsme si rozdali pozvánku na listopadové akce a rozběhli se na autobus…

   — 18. října bylo pod mrakem a docela teplo. Jelikož si chceme užít na schůzce přirozené světlo, byli jsme zpočátku venku.
   Začali jsme, jen ta příprava tak nějak zadrhává, takže než jsme zahájili první činnost, uplynulo dvacet minut…
   Nejdříve jsme si vysvětlili podstatu, najít 16 kartiček s listy a podle čísel sestavit větu. Některým trvalo, než pochopili, že stačí napsat písmena podle pořadí. Výsledkem pak byla věta: MÍŘÍ STÁLE K SEVERU! A co to je? No přeci STŘELKA.
   Dále jsme si udělali krátký závod k buňce a zpět. Pořadí určilo dva týmy. Ty pak proti sobě hráli chaos, hru nasazení a odhodlání. Po třech kolech a závěrečném sesbírání míčků jsme se přesunuli do klubovny.
   Tady jsme sehráli druhé kolo »VELKÉHO ZÁVODU«. I tentokrát skončili dvě postavičky na úkolech, které se jim podařilo splnit.
   Nakonec jsme věnovali zbývající čas lodnímu démonovi. A protože se čas už nachýlil, rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu a většina se rozběhla na autobus…

— 15. října jsme se účastnili letošního ročníku akce »72 hodin« .

   — 11. října bylo pod mrakem, ale nepršelo a bylo poměrně teplo, začali jsme tedy venku.
   Nejprve jsme chvíli klábosili v klubovně a pak už jsme šli ven. Zahráli »psi z boudy ven«, vyvolávku a nakonec ve dvojicích spolupráci s ringo kroužkem. Takové penalty v Ringoballu.
   Dovnitř jsme se přesunuli, abychom poprvé zahráli naši novou dlouhodobou hru. Postupně jsme tak házeli na podmínky a potom na posunutí se po trase. Dokonce se některým podařilo zastavit se na úkolech a splnit je.
   Potom jsme se podívali na letošní listy stromů. Jsou připravené pro dlouhodobou hru a takové druhy jako javor, dub, břízu a gingo, ty mají tak jedinečný tvar, že by je měl poznat každý.
   Nakonec jsme si ještě zahráli několik kol »lodního démona«, pak už se čas naplnil, my si rozdali šusně za září, připomněli víkendovou akci a vydali se k domovům.

   — 4. října se střídalo slunce s mraky, ale nepršelo a bylo docela teplo. Zůstali jsme většinu schůzky venku, jen na závěr jsme se přesunuli do klubovny, abychom připravili herní plán pro naši novou dlouhodobou hru…
   Na schůzce se objevila další nová tvář a po roce se objevil Jáša, kdo bude chodit pravidelně uvidíme.
   Na začátku jsme stříleli z luku, pro zacátek bylo pro některé úspěchem, když se podařil výstřel. Trefit terč a získat nějaké body se podařilo polovině střelců.
   Jako druhé věci jsme se venku věnovali připomínce (pro některé novince) Lacrosse. Běhali jsme s pálkou a míčkem, předávali si míček a na závěr po trojicích vyzkoušeli klání do prvního prohození brankou.
   V poslední části schůzky jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme uviděli herní plán, poslechli jsme si o indiánovi jménem Rychlá Veverka a každý si vybarvil svou herní figurku. Ti šikovnější pak vymalovali další obrázky, které se stanou pozadím kolem cesty kde bude probíhat »Velký závod«.
   Na závěr jsme si předali lístek s pozvánkou na nejbližší akce a »nové číslo« oddílového časopisu.
   Poté co ostatní odešli svedli ještě Lucka a Veverka souboj v kosmotestu protože v září jsme opět měli rovnost bodů. Vyhrála Lucka, které gratulujeme z zisku další oddílové měsíční ceny.

   — 27. září bylo pod mrakem, ale docela teplo. Zůstali jsme tak po většinu schůzky venku… Na začátku jsme přivítali Mikuláše, který bude novým oddílovým přírůstkem.
   Pažba bude už v sobotu, tak jsme si připomněli, jak je to záludné střílet z lehké pistole. Nejlepší byl Tomáš –
   Ti, kteří nestříleli, si zkoušeli trefovat mölkky špalíky. Nejlepší trefu prokázal Maťo, a teprve v závěru se k němu přiblížila Veverka.
   V dalším čase jsme si zahráli míčovou variaci „dvě ruce“. Spoluhráče si vybírali Ondřej a Veverka a ukázalo se, že rozdělení nebylo zrovna rovnoměrné. Souboj skončil s výsledkem 7:1. Jako poslední jsme si venku zahráli Hutututu. Tady byl výsledek úplně opačný.
   Nakonec jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme si zopakovali to, jak to v oddíle chodí, a co kde v klubovně můžeme najít. Před závěrem jsme si naznačili něco k nové dlouhodobé hře a ještě jednou připomněli sobotní soutěž a pak se vydali k domovům.

   — 20. září bylo chladno a pršelo, schůzku jsme tak strávili v klubovně.
   Minule jsme foukali z foukačky jen jako doplnění střelby, dnes to bylo na body. Kromě toho jsme ještě kouleli kuličky do „nadzemního“ důlku. Nejprve hliněnky a pak myšokuličky. Na pozadí jsme hledali mezi částmi vzduchovky ty, které potřebujeme pro výstřel (pojistka, spoušť, pružina a vzduch) a ty, pomocí kterých míříme (hledí a muška).
   Výsledné slovo pro „čím střílíme“ – karabina – nás dovedlo k dalšímu úkolu. Rozděleni do dvojic jsme hledali slova, které mají několik významů třeba koruna (platidlo, část stromu, symbol krále…). Byli jsme šikovní, nejlepší dvojice našla 9 takových slov.
   V poslední části jsme se věnovali zápolení v bažině. Kdy se ukázalo, kdo má silovou převahu, kdo je šikovný a ohebný a kdo je zlobr…
   Před rozchodem jsme si ještě rozdali »nové číslo« oddílového časopisu.

— 13. září se honily mraky, vypadalo to, že začne každou chvíli pršet, ale nestalo se, takže jsme strávili celou schůzku venku.
Přivítali jsme, možnou novou členku, Káju, začali jsme přípravou – podložka, obrázek se vzduchovkou a terče. Venku jsme postupně odstříleli z leže. Kdo právě nestřílel zapisoval písmenka k částem vzduchovky (ten kdo doplnil správně si přečetl »RYCHLÁ VEVERKA«). Kdo měl hotovo i toto, střílel z foukačky.

   Po úklidu jsme se pustili do překážkové dráhy. Dvojice běžců kličkovala vysekanou cestičkou kolem zvonku a ostatních, kteří se je na rovince snažili zasáhnout hadrákem.
   Nakonec jsme opět poklidili, sundali hadrák (nebudu popisovat, jak snadno dopadl hadrák do okapu a s poklidem tam zůstal…).
   Před závěrem jsme si v klubovně rozdali ocenění za minulé pololetí:

Potom jsme si rozdali ještě pozvánky na Trefu, Pažbu a přehled akcí na 2. pololetí 2017. Olča a Matouš nám ještě rozdali v čokoládě namáčené tyčinky jako připomínku svých narozenin – děkujeme a přejeme vše nejlepší :-)

   — 6. září jsme měli první poprázdninovou schůzku. Už před schůzkou začalo pršet a tu silnější, tu slabší déšť pokračoval stále dál, takže jsme strávili schůzku v klubovně.
   Vše co jsme měli připraveno venku bylo zapomenuto a v klubovně jsme strávili čas sérií her na židlích a za stolem :-D.
   Jako první jsme hráli pinkanou s nafukovacím balónkem. Potom jsme odpovídali králi na jeho vrtošivé otázky. Jako třetí to bylo přenášení signálu, svou roli hrál, jako obvykle, admirálův papoušek Karel. Jako poslední na židlích jsme si ještě zahráli – Cambridge x Oxford. Známou veslovací a přebíhací hříčku. I když je Oxford obvykle favoritem, tentokrát vyhrála loď z Cambridge.
   Na závěr jsme si ještě na chvíli zahráli hru s mincí, to aby Michael stihl připravit projektor, abychom se mohli podívat na prezentační a zavzpomínat si na tábor.
   V dalších chvílích nás čekal rozstřel. V červnu jsme měli v bodování na prvním místě shodu. Ke slovu tak přišel KOSMOTEST. Tady se ukázala zkušenost, a první místo, a tím i červnovou cenu, získala Lucka, gratulujeme.
   Před ukončením schůzky jsme si rozdali Půlčík z čísla 292 a předali si šušně za červen a »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 21. června nám začalo léto (to astronomické). Bylo slunečno a teplo. Většinu času jsme strávili venku, jen na závěrečné vyhodnocení jsme se přesunuli do klubovny.
   Začali jsme cyklickou střelbou na špalíky. Postavili jsme si pyramidu ze špalíků a snažili jsme se trefovat (nejlépe shora).
   Potom jsme se rozdělili na dvojice a vzali do rukou kroketové hole. Trefovali jsme »branky« napřímo a podle trefení nebo netrefení se branka přibližovala a vzdalovala. ;-)
   Jako poslední jsme venku sehráli »oblévačku«. Nevěřil bych, že zrovna Ondřej bude ten, kdo se bude držet pryč od ostatních a jen žmoulat prázdný kelímek…
   Pak jsme se přesunuli do klubovny, trochu si odložili ty mokré věci, a pustili fotky z minulého půlroku a začalo vyhodnocování. Na konečné výsledky Korzárů se můžete podívat »tady«.
   Tradičně přicházeli postupně všichni podle pořadí, a vybírali si z nabídnutých cen. Potom jsme se sbalili, vyhlásili vítěze střelecké ligy – gratulujeme Tete. Nakonec jsme si popřáli pěkné prázdniny, řekli si, že první schůzka po prázdninách bude 6. září a rozešli se domů.
   Teprve až všichni odešli, vzpomněl si Michael – hlava děravá – že zapomněl rozdat kartičky za víkendovku a »půlčík« o oddílové výpravě k číslu 292.

— 16.- 17. června proběhla
závěrečná k dlouhodobé hře Korzáři.

   — 14. června bylo opět slunečno a teploty příjemné. Schůzku jsme si tentokrát docela užili.
   Na začátku jsme odehráli dvě bitvy na moři, jednu za předminulou, a druhou za minulou schůzku. Pro některé opět cinkaly zlaťáky, jiní budou muset opravovat.
   Potom jsme se přesunuli ven a splnili jsme poslední úkol pro Korzáry – Dlouhý běh – pro lektvar k šamanovi a pak zpět na pobřeží. ;-)
   V dalším čase jsme si zahráli hříčku jménem krvinky, budeme asi muset zahrát častěji, aby všichni pochopili, jak se chovat podle role, která jim připadla – červená krvinka, bílá krvinka, virus a rakovina…
   Vyznačili jsme hřiště a poslední část schůzky jsme hráli Hutututtu. Před rozchodem jsme si rozdali lístek k víkendovce, »nové číslo« oddílového časopisu. a rozešli se k domovům.

   — 7. června bylo počasí slunečné a teploty příjemně letní. Schůzka byla poněkud rozháraná.
   Nejprve jsme určili druhého vedoucího, Michael byl totiž na začátku sám – střídali se Ondřej a Verča. Střeleckou ligu jsme zakončili prémiovou disciplínou. Stříleli jsme z plynovek TAU a volitelně z pistole SPA, menší s podporou. Protože TAUky mají minimální zpětný ráz, ukázalo se, kdo zvládl podstatu míření.
   Ti, kteří nestříleli, se věnovali pod vedením »druhých vedoucích« dalším úkolům – trefovali crosboulovými balónky stojánky, nejvyšší meta byla, aby míček zůstal na stojánku ležet. Druhým úkolem byl trojskok sounož.
   Potom přišel úkol pro Korzáry – Zachraň loď – cílem bylo uvázal na určených místech lodní uzly a zakončit to přivázáním plachty škotovou smyčkou. Byli i takoví, kteří uzly nedokáží a ti pak jen „zmateně pobíhali“ ;-)
   Protože „chaos a rozvrat“ nás připravil o spoustu času, tak jsme si na chvíli zahráli bažinu s vracením se, bitvu na moři přesunuli na příště, vyhodnotili bodování za květen – k vítězství gratulujeme Lucce – a rozdali si květnové Šušně.
   Před rozchodem jsme si ještě připomněli výpravu, která proběhne příští víkend.

   — 31. května bylo počasí spíše aprílové, ráno pršelo, pak bylo slunce, pak zase pršelo, ale v čase schůzky bylo opět pěkně, svítilo slunce a i ve stínu bylo teplo.
   Střelecká liga se pomalu blíží ke konci, na dnešek připadla střelba na špalíky. Je to disciplína doplňková, kdy si můžete vybrat, jak budete střílet a podle toho je zásah špalíku hodnocen. Ti, kteří nestříleli, se snažili nafoukat foukačkou co nejlepší výkon.
   Následovala oblíbená „destruktivní hra“ praskání balíkových vycpávek. Mnozí se nemohli udržet a tak praskali jen tak pro radost, tím však snížili množství bodů, které si všichni mezi sebe mohli rozdělit. Nejprve jsme práskali a sbírali podle časových úseků a nakonec sbírali a body přinesl počet „prásků“.
   Jako poslední jsme si venku zahráli číselnou řadu. Týmové klání, kdy se týmy snažily v daném čase přinést co nejdelší souvislou číselnou řadu.
   V poslední části jsme se přesunuli do klubovny. Zahráli první kolo na moři. Pak plnili úkol pro Korzáry jménem — NOSITELÉ SVĚTLA. Pomocí dvou sirek jsme se snažili zapálit řadu deseti svíček. Nejlepším »nositelem« se ukázala být Veverka, všech deset svíček zapálila jedinou sirkou za 28 vteřin. Následovala druhá bitva na moři (minule jsme totiž nestihli) a pak už jsme se začali balit k cestě domů.
   Před rozchodem jsme si rozdali ještě »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 24. května se po deštivém dopoledni vyčasilo a nakonec svítilo i slunce. Schůzku jsme tak téměř celou strávili venku.
   Ve střelecké lize jsme stříleli ve stoje – volitelně mohli mladší použít podporu trojnožky. Ti, kteří nestříleli, plnili úkol se skoky přes švihadlo – pod vedením Lucky. Po střelbě jsme se pustili do úkolu pro korzáry – PODLE MAPY. Cílem bylo podle orientačního plánku okolí klubovny najít místa a z čísel uvedených na kartičkách spočítat tři čísla.
   Poté jsme venku hráli několik her s míčem. Začali jsme přehazovanou, pak lovem jelena a skončili vyvolávkou.
   Čas plynul jako voda a tak jsme dnes nesehráli bitvu na moři a příště se tak přesuneme dvakrát. Nakonec se Veverka pokusila o oddílovou cenu, byla úspěšná a získala cancák – gratulujeme :-)

   — 17. května bylo slunečno a teplo. Schůzku jsme opět téměř celou strávili venku.
   Pokračovali jsme střeleckou ligou, tentokrát byla na programu střelba vkleče. Ti, kteří nestříleli, plnili úkol pro Korzáry, Dnes s názvem – ORIENTACE. S buzolou jsme se snažili dojít na správná místa a z nasbíraných písmen složit slovo – výsledek zněl AZIMUT.
   Střelba pokračovala a my se pustili do zápolení jednotlivců. Čekal na nás „člunkový běh“ – tam a zpět, tam a zpět… – to je podstata. Vzpomněl jsem si na oddílovou cenu za duben a před odchodem Ondřeje jsme mu ji konečně předali. Venku jsme si potom ještě krátce zahráli klasickou honičku.
   Následně jsme se vrátili do klubovny a zahráli si další kolo bitev na moři. Tentokrát byly zisky zlaťáků docela v převaze. Nakonec jsme si řekli o víkendovém Bambifestu a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 10. května bylo ráno chladné, ale skončil deštivý týden. Schůzku jsme téměř celou strávili venku.
   Nejprve jsme hledali dělové koule. Byly čtyři a tak čtyři »šťastlivci« mohli poznat, kolik taková koule váží. Potom jsme po dvojicích pokračovali ve střelecké lize – stříleli jsme ze vzduchovky vleže, zbytek potom plnil další úkol pro Korzáry. Dělové koule jsme našli, teď jsme se snažili vrhnout je co nejdále. Protože menší mají velkou nevýhodu, budeme výsledky přepočítávat podle váhy.
   Střelba se poněkud protáhla, protože mohli střílet jen dva, takže jsme k vrhu přidali i „přenášení dělových koulí“. Tady to ti menší měli opravdu těžké a tak jsme u některých sáhli k omezenému zadání - jedna koule a budeme násobit. Potom jsme ještě venku sehráli třikrát ocásky a uklidili věci po střelbě.
   Přesunuli jsme se do klubovny, sehráli další bitvu v Korzárech a předali si upravený plán akcí na konec pololetí a návratku pro výpravu se »závěrečným úkolem«.
   Dave se úspěšně pokusil splnit úkol pro oddílovou cenu, byl úspěšný a my gratulujeme k oddílovému šátku. Dave bude určitě politikem, protože opět přinesl čokolády a s blahosklonným úsměvem rozdával…, to bylo před úplným koncem.

   — 3. května mělo podle předpovědi pršet, velký déšť se však opozdil, a tak jsme strávili většinu schůzky venku.
   Začali jsme ještě za lehkého mrholení úkolem pro Korzáry – ČASNÝ NÁVRAT. Úkolem bylo běžet co nejdále, zapíchnout hřebík a vrátit se zpět než uplyne vyhlášený čas.
   Protože déšť zcela ustal, pokračovali jsme první disciplínou oddílové střelecké ligy – střelbou z pistole. Na úvod jsme si ukázali na modelu, co je třeba vidět, když správně zamíříme. Zopakovali si, jaká jsou pravidla pro střelbu – jak se pohybovat s pistolí, kam mířit, a kde je zakázáno vstupovat.
   Ve čtveřicích jsme pak stříleli, a zbytek zkoušel, jak vysokou laťku dokáží přeskočit. Nejvyšší výšku, kterou jsme dokázali nastavit, 95 cm přeskočila Veverka a na druhý pokus i Dave.
   Poslední věc, kterou jsme venku zkusili, byla vracečka. Starší mají u vybíjené velkou výhodou a po různých návratech se podařilo Davovi vybít všechny v poli. Bylo to ve správný čas, přesunuli jsme se do klubovny a zahráli další kolo bitev na moři. Dnes se většině kapitánů nedařilo, ale byli i takoví, kteří rozmnožili své zisky zlaťáků.
   Před koncem se někteří pokusili o splnění úkolů pro oddílové ceny, zatím neúspěšně, a rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu. Vítěz dubnového bodování dnes na schůzku nepřišel, tak jsme vyhlášení a výplatu posunuli na příští týden.

   — 26. dubna začalo období dešťů. Už od rána, tu více, tu méně, pršelo. Schůzku jsme tak strávili v klubovně.
   Protože jsme čekali na šamana, tak jsme začali krátkou hříčkou – „Hade kde jsi?“. Oslepená dvojice se při ní snaží najít svého soupeře, hada… a trefit ho.
   Šamana jsme se nedočkali a tak jsme se pustili do úkolu pro korzáry bez něho. Dnešní úkol - ŠAMANOVO KOUZLO. Roli šamana dostal Dave. Cílem bylo se nenápadně přiblížit a vzít mu jedno kouzlo. Tentokrát uspěli všichni.
   Následovalo krátké připomenutí základů orientace. Přede mnou sever, vpravo východ, za mnou jih a vlevo západ. A pak klasické dogma (to je ta pravda, o které se nediskutuje) označený konec střelky ukazuje na sever.
   Zbývající čas jsme se věnovali soubojům v bažině. Je to hra, kdy musíte prokázat odolnost a dostatek chytrosti, abyste ty silné prevíty dokázali zdolat. Nejprve jsme hráli v bažině všichni a potom zápolily dvojice.
   Před rozchodem jsme si ještě řekli, že na pátečních »Čarodějnicích« bude Sihasapa nabízet střelbu – od 16:00 do 18:00.

   — 19. dubna začal krátký návrat zimy. Zahrada byla zasypaná sněhem, teploty lehce nad nulou. Schůzku jsme tak strávili v klubovně.
   Nejprve jsme trochu přesunuli stoly a pak se pustili do dalšího úkolu pro korzáry, bylo to VEJCE ŽIVOTA — přenést bezpečně vejce na lžičce krátkou překážkovou dráhou. Nejprve jsme si ukázali, jak se (ne)točí vejce syrové a jak točí vejce uvařené natvrdo, a pak už jsme se pustili do úkolu. Čas zde hrál svou roli.
   V dalším čase jsme přeskupili stoly a po nějakém době si zahráli »lodního démona«. Bylo nás docela dost a tak došlo i k několika neshodám, jak už to u her tohoto typu bývá.
   Pak jsme si ještě vyzkoušeli krátkou poznávačku přísloví. V hlavní roli tady byl admirálův papoušek Karel. Některá přísloví znali všichni, u některých (třeba „Jedna vlaštovka jaro nedělá“) se nenašel nikdo, kdo by si vzpomněl.
   Před závěrem jsme si zahráli neplánovanou »chvíli ticha«. Nebylo to nic objevného, jen jsme chtěli, aby při rozdávání »nového čísla« oddílového časopisu věnovali všichni plnou pozornost. Výsledek nebyl nic moc — nejdelší dosažená chvíle ticha měla 7 vteřin.

   — 12. dubna bylo docela chladno, občas spadlo i pár kapek… Protože jsou velikonoce za rohem, měli jsme dnes výrobní schůzku – takže v klubovně.
   Moje noha se začíná vracet k normálu, tak jsem na schůzce byl i já. Začali jsme úkolem pro Korzáry. Dnes nás čekal PIRÁTSKÝ POSTŘEH — klíč na stole, dvě značky. Cílem bylo chytit klíč dříve, než ho soupeř za provázek strhne pryč. Dále jsme pokračovali putováním po moři. Většina přesunů tentokrát dopadla úspěšně.
   A potom jsme se pustili do velikonočních výrobků. Začali jsme tím jednodušším – vybarvováním papírového vajíčka. To šlo všem pěkně od ruky a tak jsme pokračovali náročnějším kouskem…

   Tím bylo zdobení vyfouknutých vajíček roztavenými voskovkami. Není to úplně složité, ale otevřený oheň je otevřený oheň, i když to jsou jen svíčky. Narazili jsme však na jiný zádrhel. Voskovky odkapávaly do svíčky, ale, ne úplně očekávaně, to co odkapávalo z voskovek plamen, svíčky „neživí“ (inu není vosk jako vosk).
   Čajové svíčky tak nebyly dobrou volbou, více jsme zapalovali, než zdobili. Nakonec jsme vyměnili svíčky za klasické, ale to nějaký čas trvalo a tak se nepodařilo všem svůj kousek dokončit. Výsledky naši práce si můžete prohlédnout »v galerii«.
   Před závěrem jsme ještě rozdali ocenění pro účastníky Ginga, Šušně a Siháčky, těm, co minule nebyli, a popřáli si pěkné velikonoce.

   — 5. dubna bylo pod mrakem… Barča píše:
   Na začátku schůzky jsme hráli ocásky (jakože veverky), stihli jsme tři kola. Jelikož se obloha vyjasnila, tak jsme šli se zákeřnými bacily »Kurdějů« bojovat do Palésku (klasický „chaos“ — přehazování bakterií z paluby na palubu). Bacilů se úspěšně zbavili, tak směr zpátky klubovna…
   Tam jsme stihli jedni kolo Korzárů, rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, pamětní kartičky za Gingo a cenu pro vítěze březnového bodování — gratulujeme Lucce :-).

— 31. března a 1. dubna jsme uspořádali 14. ročník městské hry „Po stopách tajemství Uctívačů Ginga“.
Něco k průběhu si můžete přečíst »ve zprávě«

   — 29. března bylo pěkně a teplo, schůzku jsme začali venku.
   Hned na počátku jsme se věnovali úkolu pro Korzázy, tentokrát to byli – MOŘŠTÍ JEŽCI. Umění práce se síťkou bylo základem.
   Pokračovali jsme venku, nejprve jsme si upevnili ocásky a pak začal lov. Rychlí a šikovní mají v této hře samozřejmě navrch.
   Přesunuli jsme se do klubovny a pustili jsme se do čtvrtého přípravného úkolu pro Gingo. Opět to byly tři krátké šifry. To jak jste si vedli víte vy sami, jediná poznámka v bodování říká – nejlépe na tom byla Veverka.
   Před rozchodem jsme si upřesnili kdo půjde na víkendovku a kdy se u klubovny sejdeme.

   — 22. března bylo deštivo, pršelo téměř celý den a tak jsme strávili schůzku v klubovně.
   Na začátku jsme se poprvé pohnuli na mapě naši dlouhodobé hry – to za minule, kdy nám nějak nevyšel čas. Potom jsme se pustili do úkolu pro Korzáry, tentokrát to byla VODA. Přenést pomocí lžičky z misky do kelímku a „nevybryndat“ pokud možno nic. Na lodi je totiž voda vzácná…
   Pak přišla na řadu čarodějnice. V roli čarodějnice – toho, který má kolem pasu šátky, co se je ostatní snaží získat – se postupně vystřídali Dave (šílený – máchal ručníky hlava, nehlava), Kája (putující – máchala také hodně, ale zároveň se i pohybovala) a Matouš (rozvážný – máváním šetřil).
   Následoval úkol pro Gingo. Tři krátké šifry. »Písmena jako čísla«, »šnek« a »ob písmeno«. Chvíli to trvalo, ale opět většina k podstatě šifer doputovala a řešení bylo na světě. Máme tak odpověď na otázku – Víte, jak vznikl název tohoto talismanu?, jednalo se o Mluvící kámen, a jak jméno vzniklo už víme.
   Před rozchodem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 15. března bylo docela teplo, počasí téměř aprílové – slunce, mraky, déšť a vítr – a to dokola se střídající, naštěstí v čase schůzky převažovalo slunce.
   Úkol pro Korzáry tentokrát byl – lov (a protože Karibik, tak foukačka…) – postupně jsme vybíhali na krátkou překážkovou dráhu, která byla zakončena střelbou na nafouknuté balónky. Protože jsme moc netrefovali, následovala střelba z foukačky na bližší vzdálenost. Foukali jsme tak dlouho, dokud nebyly všechny balónky prasklé. Krátkou vsuvkou byli hromadné kačenky, protože jaro je na krku a energie mají všichni nadbytek…
   Stále venku jsme potom chvíli hráli vyvolávku. Po čase si však někteří pravidla upravili a tak to byl spíše lov na přezdívky. Slunce zapadlo, ochladilo se a tak jsme se přesunuli do klubovny.
   Gingo je stále blíž a letos přichází každý týden zpráva. Minule byli prázdniny a tak jsme pro dnešek měli zprávy dvě. První morseovka a druhá velký polský klíč. Rozdělili jsme se na dvojice a začali luštit. Nakonec to všechny pohltilo tak, že jsme tentokrát s Korzáry nevyjeli ani na moře. Příště tedy dva tahy…
   Máme však odpovědi na otázky – Jak si říkali kluci a holky ze Stínadel? a Odkud pochazí Gingo?

   — 8. března proběhla, protože Ostrava má jarní prázdniny, mimořádná schůzka pro zájemce.
   Bylo krásné počasí a tak jsme využili možnosti a sehráli pár her venku. Nejdříve jsme na několik kol zahráli Crossboule, potom hříčku s hřebíkem a kruhem z lana a potom (slunce už zapadlo) jsme se přesunuli do klubovny.
   Tady jsme si stihli zahrát jednou Ostrov. Je to hra škodící a všechny neshody vyplouvají na povrch, a ti, kteří tahají na pozadí za nitky, si užívají… Přesně podle pravidla, když se tři bili, čtvrtý se smál a Adam zachránil své nejhodnotnější figurky.

   — 1. března bylo o něco chladněji než v minulých dnech, ale když svítilo slunce, stále teplo. Začali jsme tedy venku.
   Úkol pro Korzáry tentokrát zněl – bažiny (inu Karibik, džungle…) – každý dostal do ruky tři čtverce a pomocí nich se musel dostat, přes nebezpečné území – docela nám to šlo. Úkol jsme zakončily hodem do dálky, když se čtverec správně hodí, plachtí a doletí docela daleko.
   Ještě stále venku jsme se rozdělili na dvě části a ty proti sobě bojovali jako rytíři s hrady a vetřelci – dohonit, chytit, odvézt do hradu a to všechno na čas. Byla tu možnost osvobodit zajaté, ale to se povedlo jen výjimečně…
   Potom jsme se přesunuli do klubovny. Nejprve jsme pokračovali v pohybu s loděmi a tentokrát převažovaly úspěchy, pro většinu cinkalo zlato. Následovalo ověření, co komu utkvělo v paměti. Pamatujete si, jak se jmenovaly stavby ze závěru Červíků? No a potom jsme se snažili pochopit jak s pomocnými slovy morseovky – ano, krátké a dlouhé samohlásky, tak je to jednoduché, jak se ukázalo ne tak docela…
   Následovala novinka – první schůzku na konci měsíce budou mít zájemci možnost získávat oddílové ceny. Napoprvé přišel úspěch – tři šátky mají nové majitele. Potom jsme vyhodnotili bodování za únor, Lucka s Tete soutěžily v kosmotestu, jelikož měly rovnost bodů. Zvítězila Tete – gratulujeme k vítězství a měsíční ceně.
   Před koncem jsme si rozdali šušně za únor a »nové číslo« oddílového časopisu.

   — 22. února pokračovalo oteplování, sníh už téměř zmizel, po několika vydatných deští byla zahrada silně podmáčená. Schůzku jsme proto strávili v klubovně.
   Opět jsme nezačali bojem na moři, ale dalším úkolem z Korzárů. Při soubojích lodí jsou pro korzáry důležité skoky. Tak jsme si dnes vyzkoušeli, jak na tom kdo je. Abychom měli lepší porovnání, změřili jsme se a zvážili, a výsledky budeme přepočítávat na centimetry vzrůstu a kilogramy váhy… Jak to dopadlo si můžete prohlédnout v části věnované dlouhodobé hře.
   V dalším čase jsme se věnovali šifrám, dnes to byly šifry tabulkové – Velký polský klíč a zlomky. Nakonec se většina propracovala ke správnému znění. Věřím, že už všichni chápou podstatu obou šifer a příště budou luštit výrazně rychleji.
   Následovala další bitva na moři. Někteří opravovali, jiní stříleli, ale úspěchy byly tentokrát spíše výjimkou. Jako bonbónek na závěr jsme si zahráli »Čokoládu«. Je to hra, kde panují silné emoce a rozhodující je – MÍT ŠTĚSTÍ!.
   Před koncem jsme si pověděli o změnách v plánu akcí, které nás brzy čekají, a každý dostal obálku, která obsahovala upravený plán akcí, návratku na Uctívače ginga s dopisem k tématice a návratku pro Jarní sraz Sihasapy.

**orig**********************************

   — 15. února začalo období, kdy v noci mrzlo, ale den se teplota blížila k deseti stupňům. Udusaný sníh na zahradě ještě zůstává, tak jsme dnes zůstali hned venku.
   Začali jsme dalším úkolem z Korzárů, byly to – zásoby. Nosili jsme zásoby z místa na místo, snažili se být co nejrychlejší a co nejvýkonnější. V druhé části jsme se pak snažili dostat co nejvíce zásob ke své lodi.
   Potom jsme se přesunuli do klubovny a pustili se do putování na moři. Někteří se přesouvali, jiní opravili loď, další se zas pohnuli poprvé. Tentokrát bylo „střídavě oblačno“ kladné i záporné události byly v rovnováze.
   Dále jsme se věnovali morseovce. Ujasnili jsme si, že je to abeceda, jen se tak nějak speciálně zapisuje, to aby se dala snadno vysílat. V hlavní roli byly pomocné slova, která nám mají pomocí dlouhých a krátkých slabik pomoci v odhalení, jak písmeno z teček a čárek vypadá.
   Na závěr jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, pověděli si o novinkách v plánech, co nás čekají a o sobotním turnaji.
   Před koncem jsme si ještě zahráli dvě kola hry s mincí…

   — 8. února bylo opět něco chladněji, kolem -5°C. Zbytky sněhuláků zmrzly v ledové hroudy a ty byly kulisou pro naše dnešní klání venku, ale nepředbíhejme…
   Začali jsme v klubovně, první střelbou na moři. Poprvé jsme se seznámili se souboji lodí, i s překvapením, které přináší zásah moře. Štěstí nám tentokrát přálo, protože většina měla kladný výsledek.
   Potom jsme se oblékli a vydali se ven, tentokrát na zmrzlý sníh. Začali jsme první ostrovní klání – u jednoho, ze zatím bezejmenných ostrůvků jsme se pustili do nácviku „dělové“ střelby. Házeli jsme granátem na vyznačený čtverec, a snažili jsme se ho co nejlépe zasáhnout, vzdálenost se však stále zvyšovala. Nakonec jsme ještě zkoušeli dostřel svých děl – jak daleko se komu podaří hodit. Jako poslední venku přišla malá vsuvka s cílem zničit zmrzlé sněhové hroudy.
   Už v klubovně následovalo zápolení na postřeh zvané „džungle“. Zvířata se vydávala na lov a bylo nutné jim uniknout a zachránit si život.
   V dalším čase jsme se věnovali písmenkovým šifrám. Hlavním cílem bylo pochopit, „jak to funguje“. Zpočátku často znělo „já to nechápu“, ale nakonec vyluštil téměř každý všech pět kousků.
   Před koncem jsme vyfotili ty, kteří nemají ještě portréty na nástěnce, předali kroniku a vydali se domů.

   — 1. února byl první den změny v počasí. Na severu Moravy začalo taky sněžit, ale teploty byly lehce nad nulou. Protože jsme zahajovali novou dlouhodobou hru, byli jsme zpočátku v klubovně, ale dostali jsme se i ven, abychom si užili čerstvě napadaného sněhu.
   Z nástěnky na nás po příchodu shlížela modrá plocha a obrázky s portréty těch, kteří se minule fotili. Začali jsme s přípravou naši nové hry. Vymalovávali jsme si každý svou loď, přidávali si k portrétům zlato a části lodi a při tom poslouchali podstatu našeho konání. Jsem zvědav, komu co utkvělo, protože si nejsem jist, jestli vůbec někdo soustředil pozornost a vnímal to, o čem se mluvilo. Už teď se těším, jak budou někteří překvapeni tím, co přijde, nu uvidíme.
   Potom jsme se oblékli a vydali se ven. Čerstvý sníh se skvěle hodil k výrobě koulí. Opět se ukázalo, že házet, a hlavně trefit, nepatří dnes mezi obecně zvládané schopnosti (a to ani na dva metry).
   V dalším čase jsme se rozdělili na tři týmy a pustili jsme se do stavby sněhuláků. Tady byly výsledky lepší. Sníh měl výbornou teplotu, takže se dalo tvořit tak, že i vedoucí se pustili do svého sněhuláka. Netrvalo dlouho a na zahradě stály tři nové postavy. Proč tři? No výtvor posledního týmu nebyl moc povedený.
   Na závěr jsme se přesunuli do klubovny, vyfotili jsme ty, kteří minule nebyli, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu a šušně za lednové bodování. Vítězkou se stala poprvé Kája – gratulujeme – a obdržela první letošní cenu za měsíční vítězství.

   — 25. ledna bylo pošmourno teploty kolem nuly, sníh pomalu ubýval. V plánu jsme měli dokončení »Červíků…« a vyhlašování, takže jsme zůstali celou dobu v klubovně.
   Začali jsme posledním krokem k nalezení receptu pro Ronalda. Připomněli jsme si, co jsme posledně zjistili, následně jsme si ověřili, kdo si připravil indicie, a pro ostatní předali pomůcku, do které si mohli připravit názvy míst i oni.
   Pak nastala ta chvíle, kdy dostali všichni šifru, která po vyluštění odpovídala na otázku kde je recept ukrytý – hledej uvnitř pytle mezi senem – to nakonec vyšlo úplně všem. Kde ale je v klubovně pytel se senem? A přece, v truhle, kde jsme před časem našli Goblety (to je ta piškvorková hra) přece nějaký pytel byl. Brzy jsme z pytle vytáhli tři věci, které musely recept ukrývat. Byl ukrytý na zadní straně obrázku. Pak už Veverka četla, čo na tom, že bol napísaný po slovensky…
   Potom jsme se přesunuli i s židlemi k projektoru a začali si promítat fotky, ze schůzek kdy jsme hráli »Červíky na grilu«. Podle konečného pořadí, pak postupně odcházeli všichni vybrat si některou z cen.
   V poslední části jsme se ještě fotili se šátkem anebo kloboukem – inu Korzáři – to však bude jiná historie. No a před rozloučením jsme si ještě rozdali pamětní lístek na právě dokončené »Červíky…«.

   — 18. ledna bylo, po krátkém víkendovém oteplení, opět chladno, teploty kolem -5 °C, navíc vítr způsoboval, že pocit chladu byl ještě větší.
   Poslední lednové schůzky máme vyhrazené zakončení »Červíků«. Ronny po nás chce pomoci s nalezením receptu na barbecue omáčku. Dnes jsme hledali indicie. Od svíčky ke svíčce, kamínek ke kamínku a bylo hotovo…
   Následně, už v klubovně, jsme zhodnotili, jak kdo uspěl, a podle toho získal obrázky sedmi míst, které budou klíčem pro další hledání. Abychom si ujasnili místa, odkud obrázky pocházejí, sehráli jsme, rozděleni na tři týmy, písmenkovou doplňovačku. Ukázalo se, jak je kdo zcestovalý. Opět překvapil Jirka, který poznal téměř všechna místa.
   V poslední části schůzky jsme sehráli tři kola „Symplegád“ – skály byly však tentokrát velmi shovívavé, a projít kolem nich nebylo moc složité. Nakonec jsme předali pamětní listy účastníkům Regaty a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.

— 14. ledna proběhl 34. ročník soutěže »Uzlařská regata«.

   — 11. ledna bylo po několika hodně chladných dnech trochu tepleji. Teplota na začátku schůzky byla jen několik stupňů pod nulou. Nic nebránilo tomu, abychom začali schůzku venku.
   Na zbytcích sněhu byly na zahradě vytvořené cestičky a v nich jsme si zahráli eskymáckou honičku. Byli jsme rozděleni na dvojice a každá se pak snažila co nejrychleji dostihnout ostatní — pohybovat se však všichni mohli jen po cestičkách.
   Regata se však blíží, a tak jsme se přesunuli zpět do klubovny a pustili se do uzlů. Zdatní si zkoušeli vázání podle Regaty, a všichni pak vylepšovali své výkony ve čtverkách, tentokrát dračákových. Někteří se pak začali předhánět v tom, kdo je zvládne rychleji a opravdu se jim podařilo zlepšit se na skvělé časy.
   Na konci schůzky jsme si pověděli, jak to bude »v sobotu s Regatou«, rozdali si šušně za prosinec, a konečně předali Matymu cenu za listopadové vítězství.

   — 4. ledna byly teploty lehce nad nulou a zahradu pokrývala tenká vrstva sněhu. Schůzku jsme tak strávili částečně venku a částečně v klubovně.
   Začali jsme uvnitř krátkým povídáním, jak si kdo užil vánoce. Potom jsme si pověděli o hodnocení v minulém pololetí. Vyzdvihli jsme ty, kteří vystoupali v minulém pololetí hodně vysoko.
No a potom jsme vydali na chvíli ven, protože: „Nasněžilo, takže je na čase vytáhnout kopačáky…“ Venku byla připravena krátká slalomová dráha. Postupně jsme se na ni vydávali předvádějíce naši schopnost ovládání míče. Následovaly dvě krátké hříčky Chyťte signál a Trefte vrata.:-D
   Protože se blíží Regata, v dalším jsme se začali věnovat uzlům. Ti, kteří už umí potřebných šest, se snažili uvázat »linii« podle pravidel. Zbytek se pokoušel získat mezi své schopnosti uvázání dalšího uzlu… Vázali jsme vázali a čas letěl. Na poslední chvíli jsme se pustili do vyhodnocování. Předali jsme ocenění za minulé pololetí: