| malá SIHASAPA – rok 2021 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
— 22. prosince se teploty vrátily k nule, na zahradě byl jemný poprašek sněhu. Vánoční schůzku jsme strávili v klubovně. Přivítali jsme všechny co přišli a také několik hostů. Uložili dárečky pod stromeček a rozložili přinesené cukroví. Na úvod jsme si rozdali vánoční přání, které jsme vloni pověsili na stromeček, protože od ledna do dubna pravidelné schůzky nebyly, zůstaly viset na šňůře doteď, a zjistili, co se komu o minulých vánocích splnilo. Pak jsme si přečetli úvod do jedenáctého příběhu, tentokrát vánočního, a rozdali si hlasovací kartičky. Ukázali jsme si nové desky na historické kroniky. (ano, kroniku píšeme od roku 2006). Potom jsme vyzkoušeli některé vánoční zvyky. Krájení jablka, louskání vlašáků, házení střevícem (hnidopich Ondřej říkal, že to všechno je jen na zkoušku, protože ještě není štědrý večer ;–) ). Přečetli jsme si pokračování »Příšerného příběhu« a pak přišla na řadu obrázková DIA pohádka, tentokrát to byly Tři zlaté vlasy Děda Vševěda. Potom jsme si nalili punč, udělali letošní společnou fotku a pustili se do ochutnávky cukroví. Další na řadě bylo tradiční pouštění lodiček a pak už jen rozdávání dárečků. Ověřili jsme jestli všichni vhodili své rozhodnutí do schránky a dočetli si závěr příběhu. Před závěrem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu. Popřáli jsme si pěkné vánoce i čas do konce roku a vydali se k domovům.
— 15. prosince byly teploty kolem 8 °C a jemně mžilo, po sněhu ani památky. Opět jsme schůzku strávili v klubovně. Začali jsme čtením úvodu do desátého příběhu a potom se seznámili s nitkovým telefonem. Bohužel, příprava sice byla, ale ukázalo se, že drátek je příliš tenký, takže poslechnout si slova zvládla jen první dvojice. Přišlo tak náhradní řešení – hledání »šeptajícího zařízení«. To bylo docela odolné, takže vydrželo i drsné zacházení, takže dohráli všichni. Následovala druhá část příběhu (to už byla na scéně první moucha). Pak přišla chvíle pro »bažinu«. Udržet se na kamenech co nejdéle, to byl cíl. Jako poslední jsme se vrátili zpátky v čase (tak o třicet let) a zahráli si »čáru«. (oblíbená kratochvíle školních přestávek). S ohledem na průběh schůzky jsme nevyráběli lampičky, ani nezdobili stromeček… Před závěrem všichni vhodili své rozhodnutí do schránky a my si dočetli závěr příběhu, ano byl dost děsivý.
— 8. prosince se už teploty blížily k nule. Celou schůzku jsme strávili v klubovně. Dnešní účast byla poněkud menší. Přečetli jsme si začátek devátého příběhu a pak si zahráli »Lov jablek«. Původně jsem si myslel, že vytáhnout čtyři osminky jablka pomocí pusy bude bleskovka, jak jsem se však mýlil… Vyslechli jsme druhou část příběhu a potom jsme si vyzkoušeli regatovou šestku. Všichni si nakonec s úkolem poradili, jen Matěj potřebuje potrénovat návaznost uzlů. Pokračovali jsme vikingskými souboji ve hře »Truhla«. Nejzajímavější podívanou měli ti, kteří sledovali, jak se hráči marně snažili zasáhnout soupeře. Před koncem jsme si ověřili, jestli všichni vhodili rozhodnutí do schránky a pak přečetli dokončení příběhu. Rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu, který vyšel potřetí v historii s půltým číslem. Rozdali jsme si taky přehled akcí » do konce roku « a taky » na začátek roku 2022 «
— 1. prosince byly teploty kolem pěti stupňů a my strávili celou schůzku v klubovně. Přečetli jsme si začátek osmého příběhu a potom se usadili do kruhu a zahráli si »Kamennou tvář«. Pak přišel čas na »4« dnes zkracovačkové a škoťákové. Ti, kteří je umí, měli z minulosti takové časy, že je nedokázali překonat. Pro ostatní vyžadují tyto uzly tak náročnou práci rukou případně soustředění, že si jim uvázání čtveřice za sebou moc nešlo. Pokračovali jsme hledáním cesty přes »Minové pole«. Málokdo se dokázal soustředit tak, aby si správnou cestu zapamatoval a tak častokrát vybuchovala stejná nástraha. Jako poslední jsme si zahráli »Citrón«. Pro většinu nebylo složité skrýt, že žvýkají citrón, takže ti co hádali, většinou neuspěli. Přečetli jsme si pokračování příběhu, všichni vhodili do schránky rozhodnutí, a my vyslechli závěr. Pak Seba a Kája svedli souboj v KOSMOTESTU, lepší byla Kája, a tak jsme mohli vyhlásit vítěze listopadového bodování – gratulujeme Káji – rozdali jsme šušně za listopad a vydali jsme se k domovům.
— 24. listopadu už začal první chladnější týden, teplota se pohybovala kolem 8°C. Zůstali jsme tak v klubovně. Začali jsme čtením sedmého příšerného příběhu. Pak jsme na několik kol hráli »chaos«. Každý měl své určené místo, odkud nosil víčka k dalšímu talíři. Cílem samozřejmě bylo, aby po uplynutí času měl na svém talíři víček co nejméně. Přečetli jsme druhou část příběhu a pustili se do dalších »4«. Dnes byly na programu rybaříkové a dračí. Ten kdo nedemonstroval svůj odpor, se dokázal oproti minulosti zlepšit. Výsledky dosud vázaných čtverek si můžete prohlédnout v dlouhodobé tabulce. Měli jsme připravené i další hry, ale odvádění pozornosti zdržovalo vše, čemu jsme se věnovali, takže snad příště. Na závěr jsme dokončili čtení sedmého příběhu, účastníkům sobotního výšlapu předali kartičky Výzvy a pamětní oddílovou kartičku č. 87. Všichni si pak odnesli »nové číslo« oddílového časopisu.
— 17. listopadu byla mimořádná herní schůzka. Hráli jsme všelico, nejdříve Ligretto a připomněli si Gobbit, Želvičky nebo Cink! :-).
— 10. listopadu bylo docela teplo, přesto jsme zůstali v klubovně, na naše souboje by totiž šero nebylo nic, moc. Přečetli jsme si začátek šestého příšerného příběhu. Potom začaly souboje, každý proti každému – meč a štít. Když už jsme se dostali téměř ke konci, začali ‚volní‘ vázat letošní první čtverky. To se váže jeden uzel čtyřikrát za sebou, no a časy se zapisují do dlouhodobých tabulek. Na dnešek byly vybrány čtverky lodní a ambulantní. I když zpočátku přistoupili k vázání někteří vlažně, nakonec si téměř všichni zlepšili nejlepší výkony. V další části schůzky jsme si přečetli druhou část příběhu a většina už hodila do schránky své rozhodnutí. Pak jsme se rozdělil na polovinu, a u dvou stolů si zahráli Ligretto. Někteří si po chvíli vzpomněli, že je to docela pěkná hra… Nakonec jsme dokončili čtení šestého příběhu a rozdali si návratku na »podzimní výšlap«.
— 3. listopadu už bylo po změně času, takže v čas, kdy začíná schůzka je docela málo světla. Poslechli jsme si začátek pátého příběhu z dlouhodobé hry. Na otázku jestli uvnitř, nebo venku, většina odpověděla uvnitř. Takže i když by se dalo venku, zůstali jsme v klubovně. Začalo provlékání šátku. Vytvořili jsme dvojice a v pořadí rukáv, nohavice, nohavice, rukáv vždy jeden z dvojice provlékal… Další část schůzky jsme věnovali připomenutí uzlů. Tradiční členové problém neměli, nováčci zápolili, ale všichni nakonec uvázání celé šestice potřebné pro Regatu zvládli. Pak jsme si zahráli hru na pozorost, hledali jsme obě myšky. Ti, kteří je našli, je v dalším kole schovávali. Jako poslední jsme si udělali repete »Jedna, dvě zombie jde…« Nakonec jsme vyhlásili vítěze říjnového bodování — gratulujeme Káji, rozdali si šušně a »nové číslo« oddílového časopisu. Připomněli jsme si i nedělní turnaj v Ligrettu.
— 27. října bylo slunečno, bez větru a příjemné teploty. I přes školní volno proběhla pravidelná schůzka. Sešli jsme se v komorním počtu. Děti byly čtyři, a k tomu Milach a Oko. Nejprve jsme si udělali malou procházku zahradou klubovny a každý měl nasbírat listy stromů, které dokáže pojmenovat — lípa, javor, líska, jasan, vrba, jírovec, jeřabina a dub, to byly listy, které se daly najít. Potom jsme si poslechli začátek čtvrtého příběhu z dlouhodobé hry. No a pustili jsme se do soubojů na trámku. Každý měl v ruce tyč s bambulí na konci a snažil se vychýlit protivníka tak, aby se na trámku neudržel. Po soubojích jsme si vyslechli nápovědu k dnešnímu příběhu. V další části jsme si připravili hřiště před střelnicí a zahráli si Hutututu… Proti Okovi nebylo možné zvítězit silou, Maty přišel s taktikou, díky které se povedlo, aby souboje byla jakž takž vyrovnané. Jako další jsme si zahráli »na přihrávky«. Tým se pokoušel o co nejvyšší počet nepřerušených přihrávek. Okova výška nakonec rozhodla, že přeci jenom se podařilo druhému týmu být o něco lepší. Pak jsme se přesunuli do klubovny, zatopili a zahráli si »Jedna, dvě zombie jde…«. Ukázalo se, že pokud neudělají hráči nějakou chybu, nemá zombík moc šancí, ale hráči chyby dělali :–). Nakonec, kdo ještě nehlasoval, vhodil své rozhodnutí do schránky, a přečetli jsme si závěr dnešního příběhu. Potom jsme už jen uklidili a vydali se k domovům.
— 20. října bylo nečekaně teplo, slunce svítilo, dokud nezapadlo za obzor. Scházeli jsme se poněkud složitěji, poté co přišel Maty, nás bylo šest. Přečetli jsme si úvod nového strašného příběhu. Potom se pustili do činnosti inspirované marionetami. Spojeni po dvojicích jsme překonávali trasu pomocí dvou desek ovládaných šikovností putujících. Dokud ti, kteří cestovali, ovládali své rozjívené ego, přesun vypadal elegantně a byl rychlý. Soustředění však nebylo předností dnešních účastníků. V další části jsme se rozdělili na dvojice podle věku a zahráli si »Kukačky«. Najít si správný způsob umísťování vajec (v našem případě kaštanů) bylo pro výsledek rozhodující. Potom jsme si připomněli, jak vypadají listy stromů — zkusili jsme malou poznávačku. Výsledky nebyly moc oslnivé, i když si myslím, že kaštan, dub, javor a gingo jsou tak tvarově jednoznačné listy, že by je měl poznat každý. Jako poslední jsme si venku zahráli dvě kola vybíjené, moc světla už nebylo, ale ještě stále to šlo. Na závěr jsme se přesunuli do klubovny. Kdo ještě nehlasoval, vhodil své rozhodnutí do schránky, a přečetli jsme si závěr dnešního příběhu. Potom jsme si připomněli víkendový sraz, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu, sbalili si věci, a vydali se k domovům.
— 16. - 17. října proběhl 10. ročník celorepublikové akce »72 hodin«. — 13. října bylo zataženo a chladno, přesto jsme schůzku začali venku, protože, i když dopoledne pršelo, teď už ne. Nejprve jsme si uvedli další z Příšerných příběhů a potom se vydali ven. Byla tu postavena stavba symbolizující stěžně na lodi. Cílem bylo správně projít a trefit co nejvícekrát. I když se ochlazovalo „námořníci“ se zkoušeli stále zlepšovat, a dařilo se jim to. Na druhou část schůzky jsme se přesunuli do klubovny. Kája přečetla nápovědu k příběhu a, na podzim poprvé, jsme zatopili. Nejdříve jsme si zahráli elektřinu. Ano, svou roli sehrál i admirálův papoušek Karel. Dále jsme pak upravili uspořádání stolů a zahráli si Hlídače v muzeu. Jeden z lupičů byl tak rychlý, že dokázal to, že v muzeu zbyly jen podstavce a světla. Nakonec jsme vhodili svá rozhodnutí do schránky a poslechli si konec historky k Tobiáši Reevovi a jeho posádce. Řekli si pár upozornění k víkendu a vydali se k domovům.
— 6. října bylo zataženo a pršelo, po dlouhé době jsme tak schůzku strávili v klubovně. Nejdříve jsme předali Dance ocenění za třetí místo na Pažbě. Pak jsme si povídat o nové dlouhodobé hře a začali tím, že jsme si vybarvili svoje postavičky. Protože v úvodu dlouhodobé hry byla řeč o moři, všechno co dnes budeme dělat bud mít něco společného s mořem. Začali jsme postavením cesty k Hospodě na útesu. Protože je bouřka, a déšť bičuje poutníky, měli všichni při překonání trasy zavázané oči. Druhá námořnická byly Symplegády – připomněli jsme, že to byly ty srážející se skály, mezi kterými museli Argonauti proplout. Plavci byli tentokrát nečekaně úspěšní, skály je obvykle nezasáhly. No a třetí z moře – … slunce zapadá, vítr se utišuje a na lodi se objevuje Lodní démon… Před koncem jsme si rozdali šušně za září, návratku na »72 hodin«, »nové číslo« Siháčku a vyhlásili vítěze za září – gratulujeme Káji.
— 2. října proběhl 19. ročník naší střelecké soutěže ve střelbě ze vzduchových zbraní – »Starobělská Pažba«. — 29. září bylo zataženo, ale bez deště, takže i celou schůzku jsme mohli být venku. Na začátku jsme stříleli ze vzduchovek ze stoje. Ti, kteří budou na Pažbě v nejmladší kategorii, mohli použít pro střelbu s podporou trojnožkou. V dalším čase jsme se vrátili k pistoli. Dnes jsme stříleli na špalíky. Rozdělili jsme se na dvě části, a stříleli tak dlouho, dokud některý tým nesestřelil všech pět připravených špalíků. Opět byly lepší dívky. Potom jsme si ověřili jak (a jestli) dokážeme shodit při hodu hadrákem plechovku. (Bylo to, jak se říká „střídavě oblačno“) No a následně jsme běhali na čas. Trasa byla - hod na plechovku - kolečko kolem ohniště - kolem maskáčové buňky - hod na plechovku - a zpět na start. Někteří si zkusili i druhý pokus, a všichni se dokázali zlepšit. Pak si každý našel svůj hřebík, tomu kdo neměl označený, jsme ho podepsali, a začali hrát »Vrať se včas«. Běhali všichni, tu a tam někteří nestihli, jak už to tak bývá. Na závěr jsme se přesunuli do klubovny, tam jsme zjišťovali kdo přijde pomoci na Pažbu, a kdo se zúčastní nedělního turnaje ve hře Ostrov. Ti, kteří nebyli minule, dostali nové číslo Siháčku. 
— 22. září bylo od rána docela chladno, na začátku schůzky ale už mezi mraky prosvítalo slunce. Začali jsme střelbou z pistole, ta je pro Pažbu velmi důležitá. Ti co nestříleli, měli už nasbírané kamínky a trefovali pomocí praku zavěšené PETky. Potom přišla chvíle balónků, které byly připravené už na minulou schůzku. Připevněné na provázku byly cílem střídajících se střelců. Ten kdo zvládl správné fouknutí, patřil i mezi ty, kteří zasáhli. V dalším čase jsme udělali z lana obrovský kruh (no spíše takovou bramboru, co měla mít kruhový tvar :–) ), každý měl dvě desky a pomocí nich se přesouval ke středu, kde byla trojnožka s Karlem a dvěma myškami. Ve stejném kruhu jsme si ještě zahráli vlky a ovce. S ohledem na rozdílný výkon byly ovce poněkud zmatené, a ne a ne utéct do lesa.:–D Nakonec jsme si na chvíli zahráli vyvolávku (opravdu jsou takoví, co ještě neznají pravidla?) a před rozchodem si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu. 
— 15. září byla druhá poprázdninová schůzka. Stále svítilo slunce, takže bylo teplo. Po začátku se ukázalo, že dnešní setkání bude povýtce téměř kompletně chlapecké. Kája nám referovala, jak se dívky, jak si s nim postupně zkoušela promluvit, nějak vymluvily, že dnes z toho nic nebude… Začali jsme střelbou v kleku. Ti, kteří nestříleli ze vzduchovky shazovali talíři nebo ringem na sobě postavené špalíky a foukačkou trefovali tenkými šipkami do terče. V dalším čase jsme zdolávali krátkou překážkovou dráhu. Čas byl samozřejmě rozhodující. Potom jsme se pustili do postupné vybíjené. Byly dvě hřiště, ten do vybil postupoval výše, ten kdo byl vybitý klesal níže. Vydrželi jsme to dlouho. V šest jsme ještě jednou přestavili hřiště a poslední půlhodinu jsme si zahráli lacrosse. Kája se ukázala jako přebornice, rychlost šikovnost a přesnost. Před rozchodem jsme ještě předali Siháčky těm, kteří minule nebyli a připomněli si Starobělskou pažbu.
— 8. září byla první poprázdninová schůzka. Bylo slunečno a teplo. Sešli jsme se všichni aktivní, kteří po řádění omezení vytrvali – takže nás bylo deset. Začali jsme procházkou kolem vzpomínek i novinek v klubovně i na zahradě. Potom jsme se střídavě věnovali házení ‚zpola naplněných‘ lahví a střelbou v leže. Docela nám to všechno šlo. Potom jsme ve dvojicích házeli syrovým vejcem. Cílem bylo samozřejmě, aby nepadalo na zem, a hlavně aby to přežilo… V dalším čase jsme běhali na čas krátkou »nízkou« překážkovou dráhou a nakonec jsme si zahráli vracečku. Na závěr jsme předali ocenění za předchozí pololetí a šušně za červnové bodování. Minulé pololetí skočilo takto:.
BYLY LETNÍ PRÁZDNINY ROKU 2021 — 23. června bylo zataženo, ale nepršelo. Pro náš dnešní program, po vedrech minulých dnů, to bylo výborné. Sešlo se nás nakonec jedenáct, devět dětí a tři starší. Nečekaně se totiž dnes objevili Ondřej a Ríša. Nejprve jsme si přečetli zprávu o tom, co proběhlo v posledním oddílovém roce, a přidali pod text svá razítka, nebo podpisy. Sbalili jsme potřebné pomůcky, dva provázky správné délky a tři dlouhé hřebíky, a vyrazili. Během cesty jsme hráli pozorovací hru. Milach přečetl na co si dávat pozor, a ten kdo věc spatřil první (a ohlásil to), dostal jednu sirku. Les nám v Palésku ubývá a tak podrost zarůstá stále větší části. Stezky jsou však stále průchozí, takže jsme k plotu kolem skladu trhavin dorazili bez komplikací. I když Milach sliboval, že tentokrát najdeme schránku raz, dva, přece jen to napoprvé nebylo. Tubu se zprávami jsme pod kamenem našli, otevřeli (tentokrát bylo vše v pořádku), vložili jsme osmý svitek, udělali společnou fotku a vydali se zpět. Na zahradě klubovny jsme si spočítali, kolik se komu podařilo donést sirek. Potom si předali kartičky „Výzvy“ věrné trojce, za úspěšné dokončení »Dračí historie« na konci března, a všem přítomným za uložení osmé zprávy do oddílové schránky. Potom jsme si rozdali taky zpěvník pro tábor 2020, a »nové číslo« oddílového časopisu. Na závěrečný čas jsme se přesunuli k ohništi, připravili posezení. Kája ml., a po ní Kája, se pokoušeli křesadlem rozdělat oheň. Nakonec byl úspěšným Ondřej. Trošku jsme se osvěžili kompoty, štrůdlem ozdobeným šlehačkou (to byl loni nápad Veverky). Nakonec jsme se pustili do vyhlášení nejlepšího v červnovém bodování. Obě Káji měli, se započítáním dnešní schůzky, shodný počet bodů. Rozdělovací úkol s uzly však dokončila jen Kája ml., takže vyhrála (poprvé) – gratulujeme. Před rozchodem jsme si popřáli úspěšný konec školního roku, pěkné prázdniny a pověděli si, že první schůzka v září bude ve středu osmého.
— 16. června bylo slunečno a horko. I tentokrát občas zafoukalo, a tak to docela šlo. Dnes nás bylo šest. Čas jsme zprvu věnovali střelbě z luku. Nejprve na terče a potom na dálku a do ohraničeného obdélníku. Ta střelba na dálku byla velmi zajímavá, někteří nedokázali dostřelit, ale většina natahovala luk příliš a tak museli občas i přes plot k sousedům… Zatímco ve střelbě do terče byla nejlepší Kája, na přesnost střílela nejlépe Kája ml. Potom si každý na nohu připevnil plastovou vycpávku na provázku. Jak bývá tradičně rozšlapávání nafukovacích balónků, my jsme rozšlapávali vycpávky. Výhodou bylo, že vycpávky samovolně neprasknou (na rozdíl od balónků). Jako poslední jsme hráli na čísla. Rozděleni na dvě čtveřice (hráli i Oko a Milach) měl každý své číslo, a když bylo vyvoláno, museli jejich majitelé vyběhnout a donést balón za linii svého týmu. Někteří jsou větší a těžší a tak bylo občas předem jasné, kdo získá bod. Avšak rychlí a šikovní občas překvapili! Závěrem jsme si rozdali diplomy a ceny za Střeleckou ligu, a popřáli si vše nej do předposledního týdne před prázdninami.
— 9. června bylo slunečno a teplo, téměř horko. Naštěstí občas trochu zafoukalo, takže to i na slunci šlo. Dnes nás bylo osm. Nejprve nás čekalo dokončení Střelecké ligy. Většině zbývala střelba na špalíky, ti kteří občas na schůzce nebyli, si dostříleli své zbývající disciplíny. Ti, kteří zrovna nebyli na střelnici zkoušeli své umění v hodu létajícím talířem a nakrátko i ringem. Po dokončení Ligy jsme stříleli ještě střelecké souboje. Rozdělili jsme se na dvojice a ty si vzájemně sestřelovali špalíky. Pak jsme se seznámili s výsledky Střelecké ligy a potom jsme si v ohraničeném území nakrátko hráli veverky. Na závěr jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, a zamítli návrh na předprázdninovou víkendovku. Zprávu do oddílové schránky tak uložíme na poslední schůzce v červnu. 
— 5. června proběhl 3. ročník naší střelecké soutěže ve střelbě z plynových pušek TAU-200 – »Memoriál Lubomíra Blažka«.
— 2. června už bylo letní počasí. Slunce svítilo, teploty kolem 25 °C. Dnes se nás sešlo šest. Protože v sobotu bude Memoriál, tak jsme poněkud prohodili pořadí, a stříleli jsme z plynovek TAU. Jako doplnění pro ty, kteří zrovna nebyli na střelnici, byla hledačka s vyluštěním tajenky, a hlavní roli, kromě dobrého zraku, hrály části vzduchovky. (však to znáte muška, hledí pažba, botka…). V dalším programu jsme pokračovali ve střelbě. Rozdělili jsme se na dva týmy a stříleli jsme štafetově na špalíky. Někteří se trefovali pravidelně, jiným činí míření jisté potíže. Tým, ve kterém byli Paťa, Kája a Patrik byl nakonec o dost lepší. Pak jsme, opět rozděleni na polovinu, hráli ‚zahánění míče‘. Cílem byl nafukovací míč, municí byly tenisáky. Nafukovací balón se pohyboval mezi liniemi, ale poslední přesná rána se dlouho nedařila. Nakonec se podařila poslední přesná rána Matějovi… Poslední dvacetiminutovku jsme si zahráli vracečku, tentokrát s klasickým balónem. Ukázalo se, že nejlepší byla Kája. Na závěr jsme vyhlásili vítěze květnového bodování, gratulujeme Tete (Kinderka jsou (zatím) schované…). Rozdali jsme si šušně za květen a zamířili k domovům. 
— 26. května byla třetí pravidelná schůzka v roce 2021. Počasí nám stále přeje, většinu času svítilo slunce, a dokud nezapadlo, pěkně nás zahřívalo. Dnes nás bylo osm. Zastříleli jsme si čtvrté kolo střelecké ligy, střelbu z pistole. Paťa si doplnila chybějící disciplíny. Ti, kteří nebyli na střelnici, foukali foukačkou šipky do terče. V další části jsme přeskakovali točící se lano. Protože společné přeskoky narážely na nezkušenost některých skokanů, postupně jsme si vyzkoušeli, kolik přeskoků zvládneme samostatně. Nejvíce přeskoků předvedla Veverka – 62, aby ji vzápětí překonala, při třetím pokusu, Kája, která přeskočila 76 krát. Potom jsme si vyzkoušeli několik pokusů hodu a chycení ringa. Rozdělili jsme se na dvě části a zahráli si ringobal. Po čase jsme prohodili některé členy týmů a dosáhli jsme vyrovnanějšího poměru. Před závěrem Milach promluvil o Bobu Dylanovi, a to jenom proto, aby se dostal k tomu, že zítra oslaví výrazné kulaté výročí (kdo ví, ten ví). Na závěr jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, poprvé po obnově pravidelných schůzek si vzal někdo kroniku (Kája ml. se přihlásila hned na začátku schůzky), připomněli jsme si, že první víkend v červnu je Memoriál, a rozešli se k domovům. 
— 19. května byla druhá pravidelná schůzka v roce 2021. Počasí nám zatím přeje, protože, ač zataženo, bylo teplo a nepršelo. Sešli jsme se tentokrát v počtu devíti – přibyla Paťa :–). Zastříleli jsme si další kolo střelecké ligy, střelbu ve stoje. Nejmladší si mohli zvolit střelbu s trojnožkou. Starší stříleli ‚z ruky‘. Ti, kteří zrovna nestříleli, měli k dispozici praky a každý deset kamínků. Snažili se trefit PET lahve. V dalším čase čekal na všechny ještě úkol s lacrossovou pálkou. Házeli jsme na papírový obdélník s otvory. Trefa do obdélníku za bod, otvory přinesly body podle velikosti – od třech do sedmi bodů. V poslední části jsme si zahráli krátký zápas v lacrosse. Skončilo to nerozhodně a tak jsme nakonec zkoušeli i penalty. Jako závěrečné klání jsme poslední čtvrthodinu věnovali zapichováním hřebíku co nejdále. Jistou komplikací však byla nutnost vrátit se zpět dříve, než uplynul vyhlášený čas. Na závěr jsme si rozdali pozvánky na sobotní »turnaj v Osadnících« a »Memoriál Lubomíra Blažka«, naši druhou soutěž pro veřejnost, ve které se střílí ve stoje z plynovek TAU. 
— 12. května byla po pěti měsících další pravidelná schůzka, sice jenom venku, ale byla… Sešlo se nás osm, což je o třetinu méně, než by odpovídalo konci loňského roku, ale sešli jsme se. Počasí nám ještě vyšlo, protože sice se proháněly mraky, nakonec i trochu bouřilo, ale v čase schůzky spadlo jen pár kapek. Nejdříve jsme se pozdravili, trochu si popovídali a začali jsme pokřikem. Protože už během posledního „NA KRÁTKO“ jsme zahájili střelbu vleže, ti, kteří se neúčastnili, měli dnes obě disciplíny - druhá byla vkleče. Jak praví pravdivé pořekadlo, kdo se jednou naučil mířit, umí to navždy, výsledky nebyly špatné. Ti, kteří nestříleli, foukali z foukačky na papírové trubky srážecími náboji. Potom jsme se pustili do přeskakování laťky. Každý podle svých schopností. Nejlepší s ohledem na výšku byli Kája a Patrik, a nejvyšší skok předvedla Veverka. Jako předposlední jsme se pokoušeli házet vejcem (syrovým) na co největší vzdálenost. Jelikož je to klání dvojic, máte-li partnera nešiku, poněkud vás to limituje. Musíte totiž umět nejen chytat, ale i házet. Suverénně nejlepší byly Kája a Veverka, dokázali si házet do vzdálenosti 16 m 50 cm. Na závěr jsme si zahráli ještě na chvíli vracečku s obřím tenisákem. Potom jsme ještě předávali ocenění za minulé měsíce, šušně a vyhlásili jsme nejlepší v dubnu – ještě jednou gratulujeme Tete. No a před rozchodem jsme si rozdali »nový Siháček«, ve kterém byl vložený i plán akcí na zbytek prvního pololetí. 
— 5. května bylo zataženo, meteorologové slibovali množství deště, ale předpověď se tak úplně nevyplnila. Kolem poledne sice pršelo, ale v čase schůzky už nepadla ani kapka. Nejprve jsem, jistota je jistota, postavil přístřešek, připravil střelecké pozice a vytáhl vše potřebné pro střelbu. Po šestnácté hodině se objevil Sebastián (ano byl jediný, který se přihlásil) a pustili jsme se do střelby, poloha vleže. Překvapilo mě, jak dobře mi to šlo (prvních pět ran – 46), ale Seba má s ohledem na výšku a krkolomné míření potíž trefovat do černého pole v terči (to se ale poddá – na závěr dosáhl 18 bodů). Vystříleli jsme asi 150 diabolek. Mé oblíbené „kolení špalíků“ jsme na závěr jen vyzkoušeli, protože abyste byli úspěšní musíte střílet pravidelně do černého pole terče. Potom jsme uklidili pomůcky, a Seba odešel domů. Já ještě připravil pomůcky pro nové zadání »NA KRÁTKO« zkusil si rychlé splnění první části (hm 7, nic moc…) a taky se vydal k domovu… 
— 28. dubna bylo slunečno a teplo. Krásné počasí bylo po celou dobu přípravy. Nejprve jsem si vyzkoušel zlepšit se v minulých úkolech. V Setonově běhu se mi to nepovedlo, i když 1:26,47 nebyl tak špatný čas. V deseti hodech Mölkky se mi však, díky poslednímu šťastnému hodu, kdy jsem skolik 12, podařilo dosáhnout 65. Potom jsem připravil pomůcky pro skokanské úkoly, a sám si je taky vyzkoušel. Odeslaný výsledek by tak v mém případě vypadal následovně 176cm, 143/306/471, 15, — výška skok 1 2 3 švihadlo souvisle 1min Jak vidno, minutu se švihadlem jsem si nechal na příště, protože jsem už nebyl schopen skočit více souvislých přeskoků. Nakonec jsem na parapet přidal »nový Siháček«, a pomůcky pro plnění zadání.
— 21. dubna bylo pravé aprílové počasí. Do klubovny jsem přišel, když svítilo slunce. Když jsem zkoušel házet Mölkky pršelo, a to vydatně. Když jsem odcházel svítilo slunce. :–) Opět se ukázalo, že čas přípravy se nedá úplně odhadnout. Začal jsem pokusem o zlepšení času v Setonově běhu, hm, 1:28.54 takže zlepšení nepřišlo. Odstrojil jsem stromeček a uložil ozdoby i stromek na příští Vánoce. Pak jsem zkoušel deset hodů na Mölkky - 57, 61, 43, 44, 49. A výsledek? Na počátku je lepší „kosit“ plochými hody a když se podaří oddělit hodnotnější kuželku shazovat jen ji (ale to se taky musí podařit trefit ji) Sadu, se kterou jsem házel, jsem musel nakonec omýt, protože, jak tak byly celý den přeháňky, je zahrada docela mokrá, a taky po prošlápnutí blátivá…
— 14. dubna – ano, ano, zima se letos nechce vzdát. Je pravda, že jsem už v klubovně netopil, ale při přípravě pomůcek na toto „NA KRÁTKO“, jsem si při štípání polínek dřeva vzal rukavice. Říkal jsem si, že to bude jen chvilka, ale než jsem s přípravou skončil, už bylo půl sedmé. Chladné a sněhovo-deštivé počasí posledních dnů připomíná, že na počasí jsme pořád malí páni. Na zahradě za klubovnou vznikla trasa pro Seatonův běh, na parapetu přibyly složky s »novým Siháčkem« a pod lavicí jsou stále i odměny pro případné navrátilce… Zhodnocením zadání se sirkami započalo dubnové bodování…
— 7. dubna pokračuje vzpomínka na zimu. Dopoledne se objeví i sníh, je zataženo, a odpoledne se ukáže slunce, ale teploty pod deset stupňů. U klubovny se objevila Kája ml. a odnesla si Siháčky a ocenění za dlouhodobou hru. Já si pak hrál se sirkami, aby se ukázalo, že některé modely ohňů se bez plastelíny neobejdou… Pod lavicí jsou v plechové krabici pomůcky a v plastové stále i odměny pro případné navrátilce… Vyhodnocením úkolu z minulého týdne bylo ukončeno bodování za březen – další vítězství si připsal Matěj – gratuluji
— 31. března bylo už pravé jarní počasí, slunce teplo. Opět jsem prochu oživil rytíře a udělal závěrečnou fotografii :–). Připravil jsem pomůcky pro velikonoční úkol, trochu uklidil a plážoval… Na parapetu přibylo další číslo »nové číslo« oddílového časopisu a pod lavicí pomůcky a stále i odměny pro případné navrátilce…
— 24. března se poněkud oteplilo, ale to jen proto, že svítilo slunce, tím pádem bylo příjemně. Rytíř měl sice spuštěný meč, ale zatím drží vzpřímenou linii :–). Příprava na poslední úkol se poněkud zkomplikovala, jelikož jsem věřil obchodníků, že to co slibují splní. Bohužel se nestalo a tak jsem musel připravit náhradní provedení. (doplnění ze čtvrtka: druhý obchodník splnil co slibovat a tak jsem mohl sady pro poslední úkol od Berta vyměnit za původně plánované) Kromě sáčků na mříži, kde jsou připraveny ocenění a pomůcky pro věrnou trojku, jsem na parapet k Siháčkům přidal i odměny a pomůcky pro případné navrátilce…
 — 17. března můj pohled po příchodu spočinul na rytíři. Vypadal, jako by tančil breakdance ;-) Přenesl jsem ho do klubovny a pokusil se do dát trochu dohromady, uvidíme, jak bude vypadat za pár dní. Úkol č. XX, pokud budete úspěšní, dostane Bertova tátu zpátky domů. No uvidíme, jak vám to půjde. Vyšlo, a na parapetu je připravené, »nové číslo« oddílového časopisu.
 — 10. března jsem musel připravit úkol hned ráno, (inu rodinné povinnosti…). Základ jsem měl připravený už od víkendu, takže jsem jen připravil nářadí a upravil kulisy. Úkol č. XIX je předposledním úkolem v dlouhodobé hře. Tentokrát bude splnění stát trochu úsilí, zvláště, když slibují déšť. Bez spolupráce rodičů, to tentokrát nepůjde.
 — 3. března je patrné, že jaro se blíží, teplo a slunečno… Příprava k úkolu č. XVIII spočívala v dokončení kulis a instalaci. Vypadá to moc pěkně :–). Kdo chce být úspěšný bude muset rozhýbat mozkové závity… Vyšlo, a na parapetu je připravené, »nové číslo« oddílového časopisu.
 — 24. února pokračovalo oteplení. Sníh zůstává jen na kousku zahrady a kolem Agáty už téměř není… Příprava úkolu č. XVII byla zábavná, zvláště úprava kulis a práce s jehlou a nití :–D. Úkol bude tentokrát od účastníků chtít šikovnost rukou a zamyšlení…
 — 17. února začalo oteplení. Ráno nečekaně vystřídalo sněžení dosud padající déšť… V čase schůzky už svítilo slunce, sníh byl akorát tak na koulovačku… Nečekal jsem, že příprava úkolu č. XVI bude trvat tak dlouho, přitom to bylo tak jednoduché. Tento úkol bude od účastníků vyžadovat lehké protažení mozkových závitů, uvidíme, komu se to povede.. Vyšlo, a na parapetu je připravené, »nové číslo« oddílového časopisu.
 — 10. února bylo hodně zasněženo, ta pravá zima. Světlo je odpoledne stále delší dobu. Příprava rekvizit pro úkol č. XV proběhla bez komplikací. Na zasněžené zahradě je tak KRÁÁÁÁÁSNĚ! Dnešní úkol pro Berta je takovou vsuvkou, kdo by očekával mnohadení mrazivé teploty.
 — 3. února měla být první únorová schůzka opět přišlo oteplení a dny se viditelně prodlužují. Příprava rekvizit a pomůcek pro čtrnáctý úkol opět ukázala, že není nad to »vyzkoušet si«. Elektronickou cestou odešlo zadání nového úkolu - „Jak osvobotit vítr“. Uvidíme, kolika z vás se povede rozezvučet připravené pomůcky a kolika se povede vytvořit vlastní kousek. Měsic Regaty skončil a s ohledem na náročnost úkolu pro Berta (můžete vyrábět i doma) přibyl jen fotografický úkol. Vyšlo, a na parapetu je připravené, »nové číslo« oddílového časopisu.
 — 27. ledna po oteplení opět přišly mrazy… a měla to být poslední lednová schůzka. Příprava rekvizit pro třináctý úkol nebyla tak náročná, takže tentokrát vše proběhlo hladce. Na e-mailové adresy bylo odesláno zadání nového úkolu. Jsem zvědav jak vás provedení překvapí (a potrápí :–) ). Uzlovací úkol můžete plnit i v teple domova, takže se nezdráhejte. Stejně tak i úlohu ze Siháčku a fotografický úkol…
 — 20. ledna skončily mrazivé dny a začalo teplé období, takže taje… Milach schoval židličky a připravil podmínky pro další úkol. Na e-mailové adresy pak poslal zadání. To obsahuje, kromě úkolu od Agáty, i úkol se sněhem, uvidíme jak dlouho za klubovnou vydrží. Uzlovací úkol můžete plnit i v teple domova, takže se nezdráhejte. Stejně tak i úlohu ze Siháčku. Vyšlo totiž »nové číslo«.
 — 13. ledna byla i Ostrava pod sněhem… Milach sestřelil zbývající hnízda, a to co v nich bylo nechal na místě, všem se bude ve hře ještě hodit. Příprava na jedenáctý úkol trvala déle, než bylo plánováno, ale povedlo se, takže s chutí do toho! Jsem zvědav, co povíte, až výsledek uvidíte. Uzlovací úkol můžete plnit i v teple domova, takže se nezdráhejte.
 — 6. ledna měla být první schůzka v roce 2021, s ohledem na vyhlášená pravidla neproběhla… Nemohli jsme tak předat ocenění za vítězství v prosincovém bodování – gratulujeme Sebastianovi ke druhé výhře v řadě. Nemohli jsme předat ani ocenění za výsledky pololetního hodnocení za druhou polovinu roku 2020.
 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
