—  13. června jsem ještě v poledne nevěřil, že se nám plán poslední cesty s Abaddonem podaří provést, protože ty proudy vody, které se valily z oblohy byly nepřeberné. Kolem jedné se začalo poněkud projasňovat, a i když se mraky neroztrhaly, déšť už se nevrátil. Trasu se podařilo včas vyznačit.
     Přesně o půl páté jsme rozdali týmům zašifrovanou zprávu. Ta obsahovala to, co budeme po cestě k věži potřebovat: stopky, buzolu, dva granáty, šátek, písmena na kouzla. Každý dostal píšťalku a podložku s tabulkou na slova, která budeme během cesty podle fotek hledat – vyrazili jsme.

     Hned na začátku Rosťa „málem ztratil“ šátek a Domino „ztratil“ píšťalku. To naštěstí byly jediné ztráty. Cesta podle fotek se dařila a tak jsme se dostali na mýtinu, kde jsme házeli s granáty do kruhu a na trojnožky.
     Po několika slovech jsme byli u krmelce, kde jsme si zahráli ocásky. Po chvíli putování jsme dospěli k plotu kolem skladu trhavin a kolem něj k posedu. Tady postupně předvedli všichni jak se jim daří přečíst slova, která během cesty nasbírali. Kdo byl úspěšný mohl vystoupit nahoru, kde měl splnit během tří minut úkoly s dalekohledem.
     No a pak už byl sotva čas vrátit se ke klubovně. Na zpáteční cestě bylo prémiové sbírání slov. Někde u krmelce jsme potkali Barču s Ájou — to byli ti, kteří přišli pozdě…
     Ke klubovně jsme dorazili lehce po půl šesté. Zkontrolovali si zapůjčené věci a rozloučili jsme se…