Letní tábor 2008 12. – 27. 7.

Jsem věčný bojovník Kawa — ten který slyší Manitua — a budu vás provázet při hrdinských činech, které vykonáte. Nyní si vyslechněte poselství Manitouovo ukryté do staré báje o zrození naší nádherné Země.

Odpradávna uctívaly všechny indiánské kmeny Velikého Manitoua. On stvořil celou indiánskou zem. Snad by na to stačil i sám, ale vzal si na pomoc svých sedm synů.

Nejstarší byl duch Slunce, který vytvořil slunce a daroval tak Zemi světlo a teplo. Další byl duch Měsíce. Ten připojil k Zemi a Slunci dalšího souputníka, Měsíc, a pro indiány to znamenalo, že poznali také noc a začali rozlišovat den, dobu na práci a noc, dobu na spánek. Duch Ohně dal indiánům další zázrak, který jim přinášel teplo a jiné nezměrné výhody. Duch Vod naplnil koryta řek a jezer průzračnou životadárnou vodou. Duch Větru dal indiánské Zemi vzduch, který všichni dýcháme a Duchové rostlin a zvířat naplnili naše louky květy a pastviny zvěří, a tím nám dali obživu. Manitou sledoval dílo svých synů a nakonec vdechl celému indiánskému světu život, čímž dílo dokončil. Po dlouhé roky pak každý Duch pečlivě staral o to co stvořil a indiánská Země vzkvétala. Indiáni objevili luk a šíp, tajemství mnoha bylin a teplo zvířecích kožešin. Vždy uctívali Manitoua, ten přece vdechl život celé zemi a je obsažen v každé její součásti.

A nyní poslyšte, co se s naší Zemí děje v těchto dnech.

Synům Velkého Manitoua se znelíbilo, že jejich otec je jediný koho indiáni uctívají, oni chtěli být také opěvováni v dobách hojnosti a vzýváni v dobách nedostatku. Dostala je do svých spárů největší z nepřátel všech statečných indiánů, závist. Začali zanedbávat své povinnosti ve spravování indiánské říše. Manitou nic netušil a choval se k nim stále jeho otec ke svým věrným synům. To však brzy nebyla pravda. Závist v jejich myslích zcela zvítězila. Duchové připravovali vzpouru, chtěli donutit indiány, aby je uznali za bohy, tak jako jejich otce. Všichni až na jednoho byli poblouzněni závistí. Jediný Duch vod byl silnější než závist a neustále bratry přemlouval, aby se vrátili ke svým povinnostem. Nic to však nepomáhalo. Proto, když se dozvěděl, jak má probíhat celá vzpoura, rozhodl se stát při otci a vše mu říci. Jeho bratři však pochopili jeho záměr, zajali jej a krutě mu ublížili. Vláčeli jeho tělo třikrát dokola celé Země a potom ho nechali bezvládné ležet jako škodnou zvěř. Manitou si příliš pozdě uvědomil, kolik moci dal svým synům a jak slepě jim důvěřoval. Když se dozvěděl o vzpouře, zjistil, že je proti synům téměř bezmocný. Měl jedinou možnost, všechny je pochytat a zbavit je moci, kterou jim neuváženě věnoval. Uvědomil si také, že na takový úkol sám nestačí. Mohli mu pomoci udatní indiáni, byť by jejich síla, byla proti moci duchů malá. Vzpoura pokračovala. Duchové chodili od vesnice k vesnici, od rodu k rodu a nutili indiány, aby je uznali za své bohy. Kmen, který je neuposlechl, zahubili, jeho loviště zavalili kamením a totemy spálili. V indiánské zemi zavládl strach, který s sebou tito duchové šířili, závist a zášť se zde procházeli jako doma. Kmeny, které uznaly duchy za své bohy, je provázely a spolu s nimi plenily. Zlo ovládlo téměř celou Zemi.

Bojovníci a bojovnice, já jsem posel Manitoua a přicházím vás varovat a zároveň žádat o pomoc. Vaše kmeny jsou poslední věrné, které zbyly z celé dávné indiánské říše. Zbývá nám posledních několik dní než přijdou Duchové i do těchto končin. Již minulého úplňku jsem vám poslal nejrychlejšího z orlů, nejsilnějšího z medvědů a nejobratnější z ryb, aby vám zvěstovali tyto špatné zprávy, ale nepřátelské kmeny je pochytaly a zabily. Ani já se nestačím divit síle Duchů a jejich spojenců. Když však zajmeme duchy, pomine i síla nepřátelských kmenů. Manitou vám seslal kouzla, kterými ochromíte moc duchů a s nimi i mapu vašeho území dosud zahalenou. Budete to vy, kdo v následujících dnech mapu odkryje. Musíte nalézt kouzla proti moci všech Duchů, abyste obstáli v závěrečném boji, ve kterém půjde nejen o životy vaše a o život Manitoua, ale i o život celé indiánské říše.