sobota
Plány jsou jedna věc a realita druhá aneb jak praví klasik „šedivá je teorie a barevné jsou stránky života“, nebo jak to vlastně je…
Jak jsme naplánovali, tak jsme začli konat. Nejdříve jsme museli vystěhovat všechno to harampádí, které se v kůlně ukrývalo. A potom přišla chvíle na stržení. I když tomu málokdo při pohledu na stav stavby věřil, přece to nebylo úplně snadné. Ale pomocí několika správně umístěných úderů a hrubé síly jsme boudu strhli, rozebrali a prkna roztřídili na ještě použitelná a odpad na spálení.
U střelnice jsme si nebyli tak jisti, co nás čeká. Ukázalo se však, že to nebylo až tak hrozné – tedy samotné sboření. Tahat se s pražci byla pěkná fuška. To ty tvárnice, které jsme vykopávali ze základů kůlny byly proti tomuhle brnkačka.
Když už jsme měli pražce na hromadě, a střechu taky rozebranou, začali jsme uvažovat o základech nové kůlny. Naši předchůdci byli důkladní, nic neponechali náhodě a v každém rohu střelnice umístili tvárnici zapuštěnou do blíže neurčeného množství betonu. Snažili jsme se jeden z nich vykopat. Drbali jsme se s tím pěkně dlouho, ale výsledek se nějak nedostavoval. Nakonec jsme se rozhodli, že to necháme až budeme mít nářadí abychom mohli betonový blok rozbít.
To už se blížil večer a tak jsme zanechali činností a oddali se odpočinku.
neděle
Začali jsme dělat na základech naší nové stavby. Bylo třeba poněkud zarovnat terén, aby nám tvárnice neujížděly. A tak jsme kopali, vozili kolečka suti co byla pod původní kůlnou na nové místo, až bylo vše tak jak jsme potřebovali.
Potom jsme začali ukládat tvárnice na nové místo. Ukázalo se, že prostor pod střelnicí je vysypaný jemným štěrkem. To nám usnadnilo ukládání do požadované výšky.
Udělali jsme spodní část a pak jsme to zabalili a další práce jsme si nechali na příští týden.
|
