| malá SIHASAPA – rok 2020 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
— 16. prosince proběhla vánoční schůzka. Vzhledem k omezením, naše poslední letošní setkání. Všechny, kteří dorazili, přivítala slavnostně vyzdobená klubovna. Uložili jsme dárečky pod stromeček a cukroví na připravené talíře. Nejprve jsme si povídali o vánočních zvycích a některé si i vyzkoušeli. Protože vánoční punč byl připravený, slavnostně jsme si připili a zvěčnili se na fotografii. Potom si každý vytáhl z vějířku kartiček osudu, objevil se ÚSMĚV, ŠTESTÍ, PŘEKVAPENÍ, ale i BRATŘÍČEK a SVATBA… No uvidíme, co z toho se příští rok splní. Potom jsme se usadili před plátnem a promítli si (u nás už tradiční) pohádku. Letos to byl Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Po pohádce každý napsal své vánoční přání a připevnil ho na stromeček. V novém roce se na ně podíváme a zjistíme, která se splnila… Pak už přišla chvíle na přípravu lodiček. Do skořápky jsme připevnili svíčku a vložili lístek se svým jménem a pustili na vodu. Snad poprvé se stalo, že nakonec zůstala jen jedna svítící svíčka… Vrátili jsme se ke stolům a začalo losování dárečků. Jak už to tak bývá, někdo byl spokojenější a někdo méně. Jako zvláštní dárek dostali všichni přítomní a oddílovou lžičku se svým jménem. Před závěrem jsme si zazpívali několik vánočních koled (máme co zlepšovat), rozdali si »poslední letošní číslo« oddílového časopisu, rozloučili se a s přání všeho nejlepšího se vydali ke svým domovům…
— 9. prosince proběhla po delší době omezení pravidelná schůzka. Na začátku se všichni (kromě Seby, ten už ho našel) vydali hledat, v listí vedle kaštanu, ježka. V klubovně jsme si pak připomněli co všechno Bert, hlavní postava naši dlouhodobé hry, zažil a co musel zvládnout. Potom jsme se pustili do opakování uzlů, v lednu je totiž čas tradiční Uzlařské Regaty. Potom jsme vázali o bonbóny, kdo byl nejrychlejší a zadaný uzel uvázal nejrychleji, ten bonbón získal. Na závěr si ti zdatnější vyzkoušeli Regatovou »6«. Pak už nadešla chvíle pro zdobení stromečku, docela se povedl. Potom jsme ještě podle zprávy od Berta prošmejdili kuchyni a našli jsme „skřetí vousy“, a na závěrečném nástupu jsme předali ocenění za vítězství v měsíčním bodování za říjen – gratulujeme Matějovi, a za listopad – gratulujeme Seastianovi. Všichni přítomní pak dostali šušně za oba měsíce.
 — 2. prosince se na nástěnce objevily sedmé výsledky podle odhalené zprávy ze stromů.   — 25. listopadu se na nástěnce objevily šesté výsledky s obrázky svazků špalíků.   — 18. listopadu na nástěnce se objevily páté výsledky podle svazků špalíků před klubovnou.   — 11. listopadu se na nástěnce objevily čtvrté výsledky „rozhovorů“ s židlí.   — 4. listopadu na nástěnce se objevily třetí výsledky podle výtvorů na lavici před klubovnou.   Vítězem měsíčního bodování se stal poprvé Matýsek – gratulujeme! :–D — 28. října se na nástěnce objevily druhé výsledky.   — 21. října se na nástěnce objevily první výsledky.   — 14. října se objevila první zpráva.  — 7. října bylo opět zataženo, teplo a bez deště. Začali jsme venku, ale protože jsme zahajovali naši novou dlouhodobou hru, druhou část schůzky jsme strávili v klubovně. Posledním druhem střelby, kterému se věnujeme, je střelby z luku. Před střelnicí jsme tedy postavili stojany, na nich byly terčovnice s japonskými terči a pustili se do toho. Střelba z luku vyžaduje trochu cviku a tak nebyly výsledky valné, ale většině se podařilo, aby několik šípů skončilo v terči. V klubovně se už na nástěnce vyjímal nový nápis – Dračí historie – to bude naše nová dlouhodobá hra. Řekli jsme si pár slov na úvod a pak se pustili do skládání draka. Čtverec 21x21 cm a podle návodu jsme se snažili. Poskládat draka není přece jenom úplně snadné, na nejlepší kousky se můžete podívat na fotkách. Potom jsme si ještě všichni, pro hru, udělali fotku s dračí maskou. Nakonec jsme vyhlásili vítěze bodování v září – gratulujeme Káji – a potom jsme si rozdali šušně za září, »nové číslo« oddílového časopisu, a »pozvánku na letošních 72 hodin«.
— 3. října proběhl 18. ročník naší střelecké soutěže ve střelbě ze vzduchových zbraní – »Starobělská Pažba«. — 30. září bylo pod mrakem, ale docela teplo a bez deště, celou schůzku jsme i tentokrát strávili venku. Posledním druhem střelby, který jsme ještě nezkoušeli je ‚z pistole‘. Plynovky LOV21 jsou lehké a tak i menší nemají problém udržet je ve správné pozici. To, že jsou lehké, však způsobuje, že je o to těžší s nimi při výstřelu nepohnout. Ti, kteří nestříleli, tentokrát házeli granátem na cíl – kruh z kovového prutu. Házelo se ze dvou vzdáleností a cílem bylo, aby granát po odhození dopadl do kruhu. Ano chce o trochu cviku. Potom si trojice starších vybrala postupně členy svých týmů. Ty štafetově běhaly k tácu s crossboulovými míčky, které jsme zvedali a hledali ta správná čísla. Vítězil tým, kterému se jako prvnímu podařilo seřadit správné pořadí čísel. Pak jsme si z lan vyznačili hranice herního území a zopakovali si vybíjenou s hendikepem. Velcí byli vždy ve dvojici s malým, a když se stalo, že byl malý vybitý, museli pokračovat ve hře s jednou rukou za zády. Kolem šesté dorazili první z rodičů na setkání s vedoucími, Milach s Okem je pozvali do klubovny a ostatní venku ještě hráli »Vrať se včas«. Nakonec jsme si připomněli sobotní Pažbu, většina zaplatila členské a odevzdali návratku na říjnové akce…
— 23. září svítilo slunce a mraků bylo pomálu. Opět jsme celou schůzku strávili venku. Dnešní způsob střelby byl ve stoje. Nejmladší měli možnost pro podporu vzduchovky použít trojnožky. Ti, kteří nebyli na střelnici, tentokrát stříleli z praku na zavěšené PETky. Poté, co jsme odstříleli, jsme běhali na čas krátký okruh po zahradě – kolem ohniště, podél plotu, kolem maskáčové buňky, na střelnici hod hadrákem na cíl a zpět na start. V další části jsme vzali do rukou lacrossky, a tak se nováčci seznámili a starší si zopakovali házení a chytání tenisáku do holí se síťkou. Po nácviku jsme sehráli krátký zápas (rozděleni na starší a mladší). Před závěrem jsme ochutnali „koláčové jednohubky“ švestkové a borůvkové. Při tom jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, a »pozvánku na říjnové akce s návratkou«.
— 16. září svítilo slunce a pokračovaly teplé dny, takže schůzku jsme mohli strávit opět venku. Dnešní nácvik střelby jsme věnovali střelbě z kleku. Nováčci si musí najít způsob, jak se poskládat, aby dokázali přiměřeně zamířit. Ti, kteří nebyli u vzduchovek, se věnovali střelbě z foukačky, tentokrát do terče na body. Kdo už měl odstříleno, se snažil poskládat tajenku seřazenou podle částí vzduchovky. Výsledkem bylo »je balistická« což je popis křivky, kterou opisuje náboj (v našem případě diabolek) po výstřelu. Uklidili jsme vzduchovky a Milach rozházel desky pro přechod bažiny a s Ríšou natáhli lana na okrajích. Potom vždy trojice měla roli větříků, které měly za úkol zhatit přechod bažiny. V roli větříků se vystřídali postupně všichni. Na závěr jsme si rozdali pozvánku na »Starobělskou pažbu« a vydali se k domovům. Na krabičku se švestkový koláčem narazil Milach (hlava děravá) pozdě, takže ho ochutnali pouze někteří – byl výborný :–).
— 9. září byl slunečný den, bylo teplo, a my se po dvou měsících prázdnin znovu sešli na pravidelné schůzce. Protože první říjnový víkend proběhne »Starobělská pažba«, věnujeme zářijové schůzky střelbě ze všech pozic, dnes jsme začali střelbou vleže. Čtveřice zalehla ke střelbě a zbytek foukal tupými střelami na papírové válečky. I ti nejmenší už ten správný „fuk“ zvládají, jen to míření je třeba natrénovat. Po úklidu jsme se pustili do varianty vybíjené. Starší dostali hendikep. Byli společně v páru s mladšími a pokud byl „mladší partner“ vybitý, museli používat jen jednu ruku… Nakonec jsme ještě chvíli hráli vracečku. Před závěrem jsme sledovali souboj mezi Kájou a Veverkou o vítězství v červnovém bodování – vyhrála Veverka a tak dostala cenu za měsíční vítězství. Potom jsme rozdali »Půlčík k číslu 352«, a »nové číslo« oddílového časopisu, obsahující výsledky za bodování z prvního pololetí i zprávu, kterou jsme v červnu uložili do oddílové schránky. Rozdali jsme si i „šušně“ za červnové bodování a pak se vydali k domovům…
— 24. června, se honily mraky, ale svítilo slunce a bylo teplo (někdo tam nahoře nás má opravdu rád, ať bylo počasí jakékoli, vždy v čase schůzek bylo pěkně). Tato schůzka byla poslední před prázdninami. Takže jsme si dnes prostě užívali. Nejdříve jsme v klubovně podepsali letošní zprávu do schránky a potom se připravili na cestu. Schránka, do které už posedmé letos uložíme zprávu o průběhu roku v oddíle je uložena v Palésku, zakopána v zemi, pod kamenem (to aby se dala snadněji nalézt). V průběhu cesty Milach vyhlašoval co hledat, ostatní se snažili být první, kteří věc uvidí, nebo přinesou. Takto jsme dorazili o na místo uložení a začali s hledáním, chvíli to trvalo, ale nakonec hřebík udeřil o kámen a my zaslechli to správné „ťuknutí“. Odhalili jsme kámen, přeměřili rozměry pro příští hledání, a otevřeli schránku. Jaké zklamání – do schránky se dostala voda, a zprávy jsou zničeny. (Udělám nové výtisky a zprávy z let 2014 až 2019 doplním. Schránku jsme vysušili, vložili letošní zprávu a uložili zpět na místo. Zkontroloval jsem dotažení uzávěru a doufám, že za rok bude vše v pořádku. Pak jsme se vydali na cestu zpět. Zastavili se u blízkého pomníku všem hledačům hry GEOCACHING, vytvořeného autorským týmem série keší o čarodějce Irině… V klubovně jsme se pustili do vyhlášení výsledků dlouhodobé hry, a pak si popřáli pěkné prázdniny. Jako chuťovku jsme si rozdali kousky buchty se šlehačkou. Nakonec jsme se pustili do likvidace zbývající šlehačky. Ocenění za víkendovku a pamětní lístek na dlouhodobou hru a taky »Půlčík« pro poslední číslo oddílového časopisu, který je věnován poslední víkendovce, tak dostali jen ti, kteří neutekli na autobus.
— 19.-21. června proběhla oddílová výprava »Závěrečná výprava Wichkitat«. — 17. června, bylo zataženo, ale teplo, od poloviny schůzky svítilo slunce. Pro dnešek jsme měli na programu lukostřelbu. Nejprve jsme stříleli do dálky. Ti nejlepší dokáží přestřelit celou zahradu až k sousedům :-). Potom jsme trefovali kruh z lana na zemi a nakonec jsme stříleli do terče. V další části jsme se pustili do podbíhání a potom i přeskakování točícího se lana. Opět byly překonány rekordy. Ti do zůstali poslední totiž zkouší, kolik přeskoků za sebou zvládnou. Veverka i Kája měly více než padesát přeskoků. V poslední části schůzky jsme si ukázali jak má vypadat sbalený batoh a co v něm má být, když jdete na výpravu a musíte mít všechno na zádech. Nakonec jsme vyhlásili nejlepší ve střelecké lize a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.
— 10. června, bylo zataženo, vypadalo to na déšť, bylo však bez deště a teploty kolem dvaceti stupňů. Dnes jsme měli na programu poslední disciplínu střelecké ligy – střelbu na špalíky. U této disciplíny závisí na volbě střelce, jestli zvolí jistotu střelby z pušky a kleku, nebo bude riskovat pistoli… Většina zvolila jednoduchost pistole, avšak skolených špalíků nebylo mnoho. Během střelby jsme se snažili prakem trefovat plastové láhve zavěšené mezi žebříky. Jen někteří trpěliví přišli na ten správný způsob a dokázali PETky trefit, nebo dokonce sestřelit. Následovala týmová střelecká disciplína. Jak říká základní poučka o střelbě: „Kdo si vžil podstatu míření, dokáže trefovat špalíky pravidelně.“ V každém týmu se vždy našel nejméně jeden takový střelec. V týmu, který vyhrál řetězovou střelbu byly takové dvě – Paťa a Tete. V druhém týmu to byl Maty, u třetích to byl Maťo, a u čtvrtých Ondřej. Na poslední část schůzky jsme se přesunuli do klubovny. Na druhé lednové schůzce jsme se seznámili s hrou Noc v muzeu – slepý hlídač, a dnes jsme si ji zahráli podruhé. Veverku jsme trochu potrápili, a tak si dosyta užila, jak se cítí jiní v činnosti, která jim moc nejde. Kája, jako druhý hlídač si vedla o poznání lépe, ovšem také za cenu bolestivých nárazů do stolů, za svůj výkon si zaslouží velkou pochvalu. Nakonec jsme uklidili, sbalili si věci a vyrazili k domovům. 
— 3. června, bylo slunečno s občasnými mraky, teplo. Dnes jsme se nejprve podruhé posunuli po plánu dlouhodobé hry a potom se pustili do další disciplíny Střelecké ligy, dnes nás čekala střelba ve stoje. Pro menší je to náročné, ale výsledky byly docela dobré. Ten kdo nestřílel obcházel severní, východní a západní plot a opisovat si slova ze sloupků plotu. Na závěr je pak seřadil podle návodu a vyšla mu básnička o dřevorubci. V další části jsme se rozdělili na dva týmy, ty pak proti sobě zápolili. Nejprve to bylo shazování plechovek na stranu soupeře a potom běžecká s vybitím. U druhé hráči (jak už to bývá) neposlouchali, a tak nehráli správně takticky a tak bylo vybitých opravdu málo. Nakonec jsme se přesunuli do klubovny, rozdali si šušně za květen, »nové číslo« oddílového časopisu, a pověděli si o tom, že »Závěrečná« bude letos na Raduni. Nakonec jsme předali cenu květnové vítězce měsíčního bodování – gratulujeme Káji. 
— 30. května proběhl »Memoriál Lubomíra Blažka« »výsledky«. — 27. května, bylo slunečno, i když mraky křižovaly oblohu, bylo příjemně. Dnes se objevili i někteří, již delší dobu zahálející členové, také vedoucí doplnil Libor. Začali jsme (po dlouhé době) pohybem po plánu dlouhodobé hry. Pro zrychlený závěr se budeme pohybovat delšími přesuny. Protože v sobotu proběhne Memoriál (střelecká soutěž pro veřejnost) zařadili jsme jako další disciplínu Střelecké ligy střelbu z plynovek TAU-200. Výsledky byly docela dobré. Ti, kterým chyběly některé disciplíny, si zastříleli dosyta. Kdo ten, kdo nestřílel, neplážoval či netlachal, pokoušel se v přeskoku lehké laťky dosáhnout co nejvyšší výšky. Ke konci jsme si zahráli na několik směn honičku z rodiny taktických, na vlky a ovce. Na závěr jsme pojedli něco dobrot, které Milach donesl protože „Michael má narozeniny, i když dnes jistě není jediný…“ Nakonec jsme si připomněli sobotní soutěž a rozešli se k domovům. 
— 20. května, po deseti týdnech! byla opět běžná schůzka. Bylo slunečno, ale taky se honily mraky, takže docela větrno. Jako zahájení jsme se pustili do další disciplíny, třetí, »Střelecké ligy« – tentokrát nás čekala střelba z kleku. Ten kdo nestřílel bojoval ve dvou disciplínách, jejichž hlavní pomůckou byly crossboulové míčky. U obou bylo potřeba „usadit“ míčky na určená místa. Úspěšnost vrhače mu přinesla odpovídající bodové ohodnocení. Následovaly dvě disciplíny, při první jsme se rozdělili na dvojice. Házeli jsme si a chytali létající talíř. Potom jsme rozděleni na dva týmy sehráli na dva poločasy ringoball. I když to zpočátku vypadalo jednoznačně, nakonec byl výsledek o jediný gól. Na závěr jsme se přesunuli do klubovny, tam si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu. Pověděli si o »střelecké soutěži«, která proběhne poslední soboru v květnu. A před rozchodem jsme ještě zhodnotili naši účast v Hořcové výzvě, kde jsme obsadili 23. místo ze 76 zúčastněných oddílů. 
— 13. května bylo pod mrakem, i v čase (ne)schůzky trochu sprchlo. Na začátku jsme si vyměnili zkušenosti z plnění úkolů Hořcové výzvy. Pak jsme se pustili do druhé disciplíny »Střelecké ligy« – na programu byla střelba z lehu. Ti, kteří zrovna nestříleli trefovali terč i z foukačky (vydatně dezinfikované). Po střelbách někteří zápolili s úkoly Hořcové výzvy, „volní“ házeli se šátkem s uzlem. Poslední část venku jsme hráli »vracečku« s měkkým giga tenisákem. Ne že by z nebe nepadalo, ale ještě to nebylo nijak vydatné. V poslední části jsme se přesunuli do klubovny a pustili se do barmanské soutěže. Koktejly ovocné, koktejly mléčné, sladké i nahořklé, napěněné i s plovoucími kousky. Na závěr jsme si vyslechli, že příští týden snad už bude schůzka jako pravidelná – HURÁ! 
— 6. května bylo pod mrakem, občas i trochu sprchlo. Na zahradě klubovny i v klubovně proběhla (ne úplně obvyklá) schůzka. Nejdříve jsme se pozdravili, pověděli si, jak je důležité mít svá tajemství, a pustili se do věcí, které jsme pro dnešek připravili. Zprvu jsme stříleli z pistole a hledali heslo ve skrývačce spočívající v hledání písmen v částech vzduchovky. Výsledkem bylo – VEJCE. A kolem vejce se to vše točilo. Ve dvojicích jsme si házeli vajíčkem (na tvrdo uvařeným) tak, aby nespadlo na zem. Potom jsme se pokusili splnit úkol z hořcové výzvy, ale bohužel jsme nebyli úspěšní, protože vajíčka byla přece jenom o něco větší než bylo potřeba a tak už víme, že je třeba najít láhev s o něco větším hrdlem. V poslední části jsme si na chvíli trénovali Lasrosse, a poslední desetiminutovku jsme sehráli jako zápas. Na závěr jsme si rozdali všechna čísla Siháčku z období NA DÁLKU — »č. 346«, »č. 347«, »č. 348« a také »nové číslo« oddílového časopisu. Předali jsme také oddílové ceny vítězkám za březen a za duben.
— schůzky od poloviny března do konce dubna nahradily stránky »NA DÁLKU«. Každý týden byly vyhlašovány úkoly a pak vyhodnoceno jejich řešení… … někdo se zapojil „na plný úvazek“, jiní jen tak „na půl“, a někteří stáli stranou. Podle zapojení pak vznikalo oddílové bodování. Vítězkou v březnu se stala Kája, v dubnu pak zvítězila Tete – gratulujeme ;-). — 14. března proběhl turnaj ve hře »Člověče nezlob se«. — 11. března bylo teplo, zpočátku prosvítalo i slunce. Schůzka však končila už za deště. Nejdříve jsme se posunuli ve Wichkitatu. Tu a tam se projevily pro některé ‚rodiny‘ potíže s potravinami, uvidíme, jak se bude vyvíjet putování dále… Potom jsme si vzali razítka, rozdali si štítky s připínacími špendlíky, a vyrazili do lesa. V lese jsme obsadili stromy a zahráli si na dvě kola škatule. Po návratu jsme kolem plotu luštili jméno z jedenácti písmen. Nakonec si Veverka vzpomněla, že Morse byl Samuel. Pak, už v klubovně, jsme se snažili zachytit pískaná písmena morseovky. Následoval »citrón«, hráli jsme tak dlouho, dokud se v hádání nevystřídali všichni. Nakonec jsme spořádali i to co z citrónů zůstalo. Na závěr jsme si rozdali upřesněný plán akcí na 1. pololetí, lístek s akcemi na březen a nové číslo »nové číslo« oddílového časopisu.
— 4. března byly teploty kolem dvanácti stupňů, mezi mraky prosvítalo slunce. Část schůzky jsme strávili venku. Nejprve jsme se posunuli na plánu dlouhodobé hry. Tentokrát měli všichni štěstí a posuny byly podle představ. Pak jsme se oblékli a vydali se na zahradu. Začali jsme postupnou honičkou a potom, se někteří proměnili na čarodějnici, co byla nakupovat. Zbytek schůzky jsme strávili v klubovně. Jako první jsme sklízeli jablka. Pod žebříkem k vidličce, na žebřík a schroupat kousek jablka, a to vše co nejrychleji. Potom, po dvojicích, prováděli podlez-přeskoč-oběhni, tentokrát s číslem »3«. Před závěrem jsme si zahráli ‚těsný‘ ovocný koš. Malý prostor samozřejmě komplikovat pohyb :-). Na konec nás čekal souboj v kosmotestu, protože i v únoru byla rovnost bodů na vrcholu bodování. Vítězkou se stala Paťa – gratulujeme. Připomněli jsme si plány na březen a rozprchli se k domovům…
— 26. února bylo pod mrakem, teploty kolem osmi stupňů, ale nefoukalo, takže bylo příjemně. Část schůzky jsme strávili venku. Na začátku jsme se posunuli na plánu dlouhodobé hry. Ukázaly se první chybějící potraviny, ale nakonec se posunuli všichni. Potom jsme se přesunuli ven. Nejprve jsme hledali čtyři svá jména na šesti místech. Potom, rozděleni na dvojice, třikrát oběhli trasu. Poprvé společně, podruhé štafetově a nakonec jako ‚jezdec a jeho kůň. Pak jsme ve vrátili do klubovny. Uvnitř jsme doplnili tekutiny a pak poznali dvě myšky v morčecím maskování. Jeden schovával, ostatní hledali. Nečekali byste jak je občas nepochopitelné, že ti co hledají prostě nevidí. Před posledním hledáním jsme řešili konflikt provokace a pohlavkování. Ríša upadl do svého myšlenkového a proč, a proč, a proč, a proč… Před závěrem jsme stříleli z foukačky. I nováčci prokázali ten správný ‚fouk‘ aby šipky vylétli s zapíchli se do terče. Nakonec jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu a vydali se k domovům.
— 22. února proběhla oddílová výprava »Cesta na jih«. — 19. února bylo pod mrakem, teploty se pohybovaly kolem deseti stupňů. Chvíli jsme byli venku, ale většinu schůzky jsme strávili v klubovně. Začali jsme přesouváním postaviček v dlouhodobé hře. Poprvé jsme si vyzkoušeli putování. Jen málokdo měl svůj postup rozmyšlený, doufejme, že příště budou všichni připraveni. Na dnešní schůzce se objevili téměř všichni a tak putování po mapě chvíli trvalo, potom jsme se vydali na zahradu. Tam už bylo připraveno herní pole – začali jsme hrát ZA ZVÍŘATY. Kruh, uprostřed kterého stála trojnožka se třemi plyšáky. Admirálův papoušek Karel, Medvídek Teddy, a pirátský papoušek. Každý měl k dispozici desku a čtverec z linolea. Jejich přesouváním se musel každý co nejrychleji přesunou ke středu, a tam ulovit jedno ze zvířátek. Velcí měli podstatnou výhodu, ale i mezi nováčky se ukázal talent. Viki, ve chvíli kdy měli nejstarší povinnou přestávku, byla dvakrát mezi prvními. Potom jsme se vrátili do klubovny. Nejprve jsme si připomněli, co je buzola a jak s ní pracovat. Potom si Páťa a Viki vybrali své týmy a pustili jsme se do řadící hry. Tým který se seřadit správně podle zadání, získal bod. Nakonec jsme si zahráli bláznivou hříčku 1 - 2 - ZOBIE JDE… Každý by se měl stát zombie, aby viděl, jak nesnadná je to úloha. Před závěrem jsme předali oddílová razítka těm, kteří je ještě nedostali, připomněli si sobotní výpravu, uklidili a vydali se k domovům.
— 12. února, v čase jarních prázdnin, byla mimořádná herní schůzka. Hráli jsme všelico, poznali nové hry a chvílemi bylo hodně hlučno :-).
— 5. února se po sérii teplých dnů ochladilo. Teploty se pohybovaly kolem nuly. I tak jsme část schůzky strávili venku. Začali jsme v klubovně získáním potřeb v dlouhodobé hře :-). Ujasnili jsme si, jak bude putování v dalších týdnech vypadat. Potom jsme se oblékli a vydali ven. Na zahradě jsme strávili tři čtvrtě hodiny. Hráli jsme několik kol VČASNÉHO NÁVRATU (ano, to je ta hra s hřebíkem). V povívajícím větru pronikal chlad do nekrytých částí těla. Zvláště ruce bez rukavic dostávaly zabrat. Vrátili jsme se do vyhřáté klubovny. Tady jsme se rozdělili na dva týmy. Všichni se postavili na židle a zahráli jsme si SEŘAĎTE SE PODLE …. Tady se ukázalo, že Danka a její ‚mladí‘ měli docela velkou převahu. Potom jsme si poslechli krátkou ukázku . Těm zkušenějším bylo jasné, co nás teď bude čekat. Všichni se postupně vystřídali v roli skal a argonautů, a snažili se protáhnout se bezpečně mezi nimi na druhou stranu. To už se blížil závěr, a začali jsme s vyhodnocováním. Noví členové dostali oddílová razítka, Kája a Veverka svedli souboj v KOSMOTESTU, protože měli v lednu stejně bodů na prvním místě. Vyplatili jsme si šušně za leden, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu. Řekli si, co se bude dít v první polovině února. A potom už jsme zamířili k domovům.
— 29. ledna byly teploty kolem pěti nad nulou. Část schůzky jsme strávili venku. Za začátku jsme si pověděli, jak se vedeme v dlouhodobé hře. Nakoupili jsme zásoby, protože jídlo nám po cestě už ubývá. Už od konce prosince jsou na jedné z vitrínek obrázky kůry známých stromů našich lesů. Těší mě, že s břízou tentokrát neměl potíže nikdo :-). Potom jsme se připravili a vyrazili na zahradu. Na ploše tu ležely předměty, a na nich svítící náramky (pravda svítili už slabě :-( ). Cílem bylo najít v co nejkratším čase co nejvíce kousků. Pobyt venku jsme ukončili sesbíráním věcí. V klubovně na nás čekala »Čokoláda«, ano, ano, to je ta známá hra náhody a šikovnosti. Pokud neznáte, zeptejte se těch, kteří se zúčastnili. Na závěr jsme předali ocenění všem, kteří nás reprezentovali na Regatě. A krátce sehráli (pro některé novou) hru s mincí. A potom už jsme zamířili k domovům.
— 25. ledna proběhl 37. ročník soutěže »Uzlařská regata«. — 22. ledna kolísaly teploty kolem nuly. Před začátkem schůzky chvíli dokonce docela hustě sněžilo. Začali jsme přestavbou klubovny. Vytvořili jsme si dlouhý, i poslepu dostupný, prostor. Rozdělili jsme se na čtyři týmy, jejichž členové se střídali v rolích navigátora a slepého nosiče. Cílem bylo přinést co nejvíce balónků té správné barvy. Protože Uzlařská regata je už v sobotu, pokusili se někteří zlepšit svůj čas v regatové šestce. Bohužel se nikomu z vázačů nedařilo. Následovala přestavba číslo dvě. Prostor jsme upravili tak, aby se dal vyznačit velký ovál. Tentokrát byl slepý lovec uprostřed, a snažil se zasáhnou balónky „chřestýše“. Nakonec jsme se, rozděleni na poloviny, vydali na cestu. Tsuro to je japonská hra o cestě. Vyhrává ten, komu se podaří putovat nejdéle. Třeba se podaří udržet tradici. Po třech hrách je aktuální průběžné pořadí následující (od nejlepšího): Danka, Veverka, Kája ml., Olča, Kája, Ondřej, Ríša, Milach, Viki, Paťa, Matouš, Tete, Maťo, Matýsek, Maty, Patrik. Závěrem jsme se dohodli na odjezdu na Regatu a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.
— 15. ledna byly teploty nad nulou, ale povívající vítr nedělal pobyt venku moc příjemným. Po chvíli rozvažování jsme strávili celou schůzku v klubovně. Začali jsme hledáním cesty minovým polem. Umění soustředit se a neopakovat chybu musí ještě dopilovat téměř všichni. Protože je leden ve znamení Uzlařské regaty, zlepšovali se někteří ve vázání „Regatové »6«“. Zbytek zápolil ve vázání jednotlivých uzlů. Potom jsme přestavěli stoly, v klubovně se setmělo, a my hráli „Slepého hlídače“. Loupit není žádná hračka, ale někteří jsou rychlí a mají dobrý odhad. Na závěr jsme si rozdali » Plán akcí na 1. pololetí 2020 « a pozvánku na »Uzlařskou Regatu« s návratkou.
— 8. ledna byly teploty několik stupňů nad nulou. Byla to první schůzka v roce 2020. Na počátku jsme si sedli kole stolů a chvíli si povídali o tom, jak jsme prožili konec roku a jaké byly Vánoce. V další části jsme si připomněli, že hlavní událostí v lednu je Uzlařská regata. Ti zdatnější se pustili do vázání regatové šestky, další si prohlíželi Milachův loňský cancák. Několikerým vázáním dosáhli někteří významného zlepšení. Inu, ještě pár týdnů zbývá. Jako poslední jsme si připomněli japonskou hru o cestě Tsuro. Jednoduchá pravidla umožňují, aby ji společně hráli starší i mladší. Tato první hra seznámila všechny s podstatou a strategií. Hra je, pokud ji všichni soustředěně hrají, velmi rychlá a přináší i nečekané zvraty. Před závěrem jsme vyhlásili výsledky pololetního hodnocení za druhou polovinu roku 2019.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
