Potáborové oddílové setkání     22. – 24. 10. 2021     

Pátek
    Na místo jsme se dopravili tradičně vlakem, jely téměř všechny děti, jen výjimky čekaly na místě. Po příchodu k Salesiánskému středisku jsme se rozdělili do pokojů a ubytovali se. Přijelo 15 dětí, Ríšu střídal v sobotu Maťo, a v sobotu ráno dorazil i Aleš. Vedoucí byli trvale čtyři, druhá čtveřice přijela a odejela podle svých možností. Na krátkou návštěvu se objevil Ondřej, Barča a Kája (dítě).
    Jelikož byla příjemná teplota a sucho, přesunuli jsme se ven a tam si, rozděleni na tři skupiny zahráli »Majáky«. Každý tým měl svou trojnožku a zásoby ve své barvě, ta se snažil umisťovat pod trojnožky soupeřů. V polovině hry vyšel měsíc a, jak to známe i z tábora, bylo bez potíží vidět na herní území. Hráli jsme na několik kol, kdy jsme se postupně vystřídali u všech majáků. Samozřejmě byl ve hře i vnější element, vedoucí, kteří obírali chycené o náklad.
    Následovala večeře, a po ní jsme zpívali s kytarou, hráli hry na středisku instalované: ping-pong, fotbálek nebo něco z přivezených deskovek. Na pohazování crossboulovým košonkem se nedá zapomenout. Někteří se jen přesunuli „vést řeči“ na pokoje.
    Čas se nachýlil k době spánku a tak se každý po hygieně uložil do postele…
 
Sobota
    Protože světlo se stále později, byl budíček vyhlášen po půl osmé. Po ověření vlhkosti trávy jsme se přesunuli na trávník a Milach zahájil rozcvičku. Průběh byl „klasický“ tak jak jsme cvičili jako děti. Potom jsme se přesunuli zpět dovnitř, byla hygiena a snídaně.
    Po slehnutí, hrubě marmeládou namazané vánočky, jsme se připravili na výstup, na nejbližší nejvyšší vrchol, Metylovickou hůrku, lidově zvanou Čupek, tyčící se do závratné výšky 524 m.n.m.
    Při cestě přes pole nás ofukoval i dnes nepříjemný vítr, ale v lese už byl klid. V půlce kopce se nám ukázaly pěkné výhledy na Frýdek-Místek a přehradu Olešnou. Brzy jsme byly na vrcholu a tady jsme rozbili tábor v přístřešku a posvačili.
    Na vrcholu jsme strávili chvíli času a kolem chátrající původní ubytovny hledali schované crosboulové míčky. Každý si v praxi ověřil, že vidět žluto-černé a černo-zelené kombinace na pozadí podzimního listí není samozřejmé. Před zahájením sestupu jsme si ještě udělali společnou fotografii.
    Během sestupu jsme si v polovině zahráli lov na zástupce družin a o kousek níže si někteří vyzkoušeli válení sudů ze svahu.
    Po návratu na středisko nás čekal oběd, a po chvíli odpočinku jsme se vydali opět ven (vítr stále docela silně foukal) a rozděleni na čtyři týmy sehráli turnaj v ringoballu.
    Následovalo občerstvení, po němž jsme začali chystat dřevo na táborák. I přes poryvy větru se podařilo Tete (i s pomocí březové kůry) oheň zapálit a mohli jsme si opéci špekáčky. Došlo i na chleba. Milach donesl kytaru a zazpívali jsme si pár písniček, ale, jak říká klasik, „teplo vypadá jinak“, takže jsme venku nestrávili moc dlouhou dobu.
    Vrátili jsme se do budovy. Tady se někteří podívali na kreslenou pohádku z dílny WaDi, jiní opět hráli hry, nebo na pokoji „vedli řeči“. Po desáté jsme vyhlásili hygienu a všichni se odebrali do postele.
 
Neděle
    Budíček byl vyhlášen tentokrát asi ve tři čtvrtě na osm. Nedělní rozcvičku vedl opět Milach. Tentokrát jsme si zacvičili krátkou sestavu Tai-chi „Osm kusů brokátu“. Kdo cvičí poctivě, správně dýchá a protahuje končetiny, toho příjemně zahřeje :–)
    Po snídani a částečném sbalení, jsme se vydali opět ven. Dnes svítilo slunce naplno, na obloze byl jen tu a tam mráček, a hlavně, už nefoukalo, takže bylo velmi příjemně.
    Zahráli jsme si nejprve dobrou šlachu. Zahráli jsme dvě rotace osob v týmu. Ke konci hry už byla šlacha poněkud „dekomponovaná“ (ta správná, pevná, trvanlivá, visí bohužel na zdi v klubovně). Potom, opět na poloviny jsme hráli boj o vlajku. První kolo „rychlostní“ na louce, další kolem budovy. Na poslední kola se zapojili i „volní“ vedoucí. Bohužel ve třech neměli proti osmičlenným týmům moc velkou šanci, i tak se jim podařilo na čas získat několikrát vlajku do vlastnictví. Vyhrál tým „bramborový salát“, ve kterém byl Aleš – vytrvalost, rychlost a dobrá taktika, přinesly ovoce.
    Následoval oběd, a po něj jsme chvíli odpočívali, dokončili úklid, točili se na kolotoči, házeli si na několik způsobů MAXI tenisákem a 15:50 vyrazili na vlak. Ukolébáni pěkným počasím jsme však měli zpočátku příliš pomalý postup, a to, že jsme stihli vlak, zajistil jen lehký poklus před mostem k nádraží, bylo to, jak říkají naši ruští obsousedé, чуть-чуть.
    Cesta už byla v pohodě a přestup v Kunčicích byl jen takovým závěrečným zpestřením… Před pátou jsme vycházeli z budovy nádraží v Ostravě-Vítkovicích.
    Byla to pěkná výprava, i když jsme nebyli ve velkém počtu, pěkně jsme si užili teplý, slunečný, byť větrný víkend…