Podzimní oddílové setkání   22. – 24. 11. 2024     

   Druhé setkání dětí, vedoucích a spolupracovníků z dětského oddílu a táborů v roce 2024 proběhlo opět v Hodoňovicích u Bašky.
   Předpověď počasí byla zajímavá, ale to co jsme zažili se nedá označit jinak, než příjemné překvapení. Tentokrát přijelo 24 dětí (no vlastně 26) a prostřídalo se 14 vedoucích…

 
pamětní list Pátek
   Termín konání kopíroval minulý rok. Mohli jsme tedy očekávat brzkou tmu, teploty se pohybovaly několik stupňů nad nulou. Zažili jsme na koulovačku dostatečnou sněhovou nadílku.
   Cesta vlakem i pěší putování ke středisku proběhlo bez potíží. Po příchodu na místo jsme se ubytovali, s ohledem na počet jsme obsadili i obvykle neobsazené pokoje. Potom jsme se sešli v jídelně, a vyslechli si z úst zvláštně vystrojené slečny následující slova:
 
   Milí dobrodruzi, vítejte v Kumantře, jsem ráda, že vás zde vidím tolik pohromadě, už to v naší zemi nebývá zvykem
   Kumantra, náš svět, kde kdysi lidé a draci žili v harmonii. Avšak po náhlém útoku temných sil se tento křehký mír rozpadl a svět se ponořil do chaosu. Země se rozdělila do pěti částí.
 
   Účastníci se následně pustili do hledání kousků mapy. Trvalo to docela dlouho, ale nakonec byla mapa kompletní, a po „trknutí“ ji i obrátili a ti nejzdatnější přečetli morseovkou napsanou zprávu.
   Následovala večeře a po ní. Nové přečtení textu a výprava do sklepení, kde nás čekala neobvyklý zážitek a setkání se Sísů.
   A potom už jen „plážování“, hygiena a hurá do postýlek…
 
Sobota
   První účastníci se začali toulat střediskem kolem sedmé, a mohli si povšimnout, že během noci zasněžilo a okolí je docela pěkně pokryté sněhem. Budíček byl v osm, pořádání rozcvička byla venku kruhového charakteru.
   Po snídani jsme se vydali přes bažinu k první části rozbitého drakokamu. Cesta po kamenech prověřila spolupráci v týmech a trvala v podstatě až do oběda. Ale máme první část.
   Doba oběda je tradičně následována umýváním nádobí, odpočinkem a…
   … návštěvami Drúnů. Byly vždy plné úprků a křiku.
   Odpoledne dostaly týmy kotlíky, hromádku „dřeva do začátku“ a sirky, a vydali se k lomu pro další část drakokamu. V zasněženém lomu nebyl úkol uvařit lektvar úplně snadný. Všechny týmy byla úspěšné a dalšího z bojovníků jsme tentokrát uspali a získali druhou část.
   Protože se stmívá brzy, po návratu jsme, po svačině, před přesunem do tělocvičny, vyslechli další část příběhu a začali mezi týmy bojovat v CHAOSu. Následovala večeře a po ní nás další z bojovníků moc za naše výkony nepochválil, ale přesto jsme se dostali k třetí části.
   Potom jsme si rozdali táborové zpěvníky, zazpívali si Sim-sala-bim, a s miskami popkornu v rukách jsme se jali sledovat film. Do konce vydrželi jen nejzapálenější, a po hygieně se přesunuli k ostatním na pokoje a uložili jsme se ke spánku…
 
Neděle
   Tentokrát se ráno nikdo chodbami netoulal a tak všichni vstávali po vyhlášení budíčku po osmé. Následovala rozcvička, opět venku, byla zakončena koulovacím kolotočem, po kterém jsme se vydali na hygienu a pak na snídani.
   Poté jsme byli rozděleni na šest skupin, které se vydali na různá místa v okolí, avšak se společným cílem. Na místě si vyslechli: Drúnové jsou stále nebezpečnější, měli jsme co dělat, abychom se zachránili a rozprchli se na různá místa, teď musí každý z vás najít svůj tým, nesmíte však mluvit, a až budete kompletní, u brány potkáte dalšího z bojovníků s částí drakokamu…
   Sešli jsme se postupně všichni, nikdo se neztratil. Získali jsme čtvrtou část.
   Po převlečení a poslední návštěvě drúnů jsme se opět přesunuli do sklepa, kde Sísů spojila všechny části do jednoho Drakokamu, který krásně zářil, a nám bylo jasné, že jsme uspěli a společně dosáhli obnovení jednoty našeho světa.
   Před obědem si týmy zahráli turnaj v krabím fotbalu, náročná to disciplína. Následoval oběd, nečekaný svým obsahem – inu špíz a hranolky obvykle na srazech nebývají.
   Pak přišla ta neoblíbená chvíle balení a uklízení. Nakonec jsme vše zvládli, vyhlásili výsledky, předali si pamětní lístky a podle místa pobytu jsme se vydali buď k autům, ale většina vyrazila k vlaku. Vyšli jsme včas, ale přesun nám moc nevycházel a tak jsme na vlak dobíhali, naštěstí jsme ho stihli.
   Samotná cesta byla pohodová, přestup správně proveden a tak jsme podle plánu vystupovali na nádraží ve Vítkovicích. Batožina se poněkud opozdila a tak jsme se k domovům rozešli asi po dvaceti minutách.
   Prožili jsme pěkný víkend…
Mějte se pěkně, a na dalším setkání AHÓJ. :-D
 Michael