vyjadřuje tímto poděkování badatelů z České republiky sdružených do společnosti Sihasapa, kteří dosáhli ojedinělého úspěchu na poli vědeckého bádání v oblasti historie národů a kultur, a vnesli tak světlo do jednoho z nejzajímavějších problémů, kterým se zabývala soudobá historická věda a to tím, že se jim podařilo dosáhnout důležitého objevu svitků Hula-Hula.
     Takto přinesli odpověď na otázku, kladenou po mnoho desítek let, co se skrývá za "tajemstvím národa Hula-Hula", nebo, jak je uváděno v některých pramenech, "pokladem Hula-Hula". Ano tímto "pokladem" je nevelká krabička svitků, z nichž na každém je text komentující lidské vlastnosti a volby, dnes bychom řekli moudrosti.
     Je zajímavé, že mnohé z textů se používají pro oceňování lidských vlastností a mezilidských vztahů dodnes. I evropská civilizace v sobě tedy obsahuje část kulturního dědictví národa Hula-Hula.
     Z bádání mnoha vědeckých týmů zúčastněných na projektu, mimo jiné i nešťastné ruské výpravy, jejíž deník se podařilo českým badatelům také objevit, vyplývá, že příslušníci národa Hula-Hula opouštěli svá původní sídliště s očekáváním, že se jednou vrátí. Svůj "poklad" však zanechali v zemi předků. Co je o odchodu přimělo, zda změna klimatických poměrů či nedostatek potravin není dosud objasněno. Jisté naopak je, že na místě zanechali jeden rod, který se stal strážcem tajemství celého národa Hula-Hula. I čeští badatelé se setkali s potomkem národa Hula-Hula a byl to on, kdo je nakonec ke svitkům přivedl.