S I H A S A P A - malá Sihasapa

   — 18. prosince bylo polojasno, teploty kolem sedmi stupňů. Celou schůzku jsme strávili v klubovně. (Kromě Kuby, který si na chvíli odskočil do doby vikingů, aby přinesl lžičku.)
     Nejprve jsme přečetli zprávu která informovala o možnosti zapadnuté lžičky v kapse v kabátu. Kuba se tedy vydal zpět v čase »a lžičku přinesl zpět«, vánoční prázdniny jsou tedy zachráněny…
     Protože dněšní schůzka byla vánoční, každý odložil přinesený dárček pod stromeček, vybalil cukroví (pokud donesl), usadili jsme se kolem stolu a nejprve každý napsal svůj nejvíce očekávaný dárek od ježíška papírek složil, a připnul a stromeček, v novém roce si přečteme, komu se co splnilo.
     Pak jsme si chvíli si povídali »o vánočních zvycích« a některé si vyzkoušeli. (Správně rozkrojená jablko každému ukázalo hvězdičku, ověřili jsme, že olovo se dá odlévat i z vystřelených diabolků a většina odhozených bot ke dveřím neukazovala.)
     Do připravených skleniček jsme si nalili »vánoční punč«, rozestoupili jsme se kolem stolů a, před přípitkem, jsme se společně vyfotili.
     Následovala (již tradiční) »DIA pohádka«, letos to byla Jabloňová panna. Příběh lehce horovový s čarodějnicí a trháním holubičky…
     Potom jsme si připevnili svíčíčku do ořechové skořápky a pustili jsem se do »pouštění lodiček«. Délka i druh svíček byl tentokrát ideální a tak jsme mohli sledovat pořadí v jaké svíčky v lodičkách postupně zhasínaly.
     No a následovalo »losování dárečků«. Vylosovaný vždy vytáhl z pytlíku další jméno a další dárek našel majitele. Dárečky to byly pěkné, někoho potěšili více, jiného méně, ale vyšly i na ty, co dorazili opožděně, Jirku a Okovou.
     Před závěrem jsme vyhlásili vítěze prosincového bodování – gratulujeme Samovi – Rozdali si »přílohu siháčku č. 440«, připomněli si sobotní turnaj, střeleckou soutěž před koncem roku, uklidili, sbalili si věci a v lehkém deštíku se vydali k domovům…

   — 11. prosince bylo zataženo, teploty kolem tří stupňů. Celou schůzku jsme strávili v klubovně.
     Nejprve jsme vyslechli zprávu o tom, že vánoční prázdniny budou zrušeny. Pro dnešní den se cesta do minulosti nekonala, pátrali jsme ve škole. Soustředili jsme se na hledání toho, jak to bylo »s panem Elementem«, a dozvěděli jsme se věci…
     V klubovně jsme hledali 16 kousků zprávy, kterou jsme složili a následně přečetli „poučení“ o vlkodlacích.
     Ve vázání »4« nám zbýval už jen jediný uzel a to lodní. Nejprve jsme trochu trénovali jak vázat, a potom vázali »lodní »4«« na čas.
     Abychom se trochu protáhli, zdolávali jsme »krátkou překážkovou dráhu« (po židlích, pod stolem, přes židle, přes stůl a k falešné zdi…) Nejprve jsme běželi jednou, a následně na tři kola (a ukázalo se, že tři kolečka daly některý pěkně zabrat…).
     Potom jsme si připomněli hru »čokoláda«, a protože si Kája & Kája nevyzvedli cenu za oddílovou střeleckou ligu, hráli jsme »Lentilky« (Káji a Káji ml. děkujeme za příjemný dar, diplomy stále čekají na předání…).
     Na úplný závěr jsme hráli »Kuličky«, tedy myšokuličky do nadzemního
důlku :–D. A před rozchodem si rozdali »poslední letošní číslo« oddílového časopisu. (Na šušně jsem si nevzpomněl ani tentokrát, takže na vánoční schůzce). Pak už jen uklidit, sbalit, a hurá domů…

   — 4. prosince bylo pod mrakem, teploty pět stupňů na nulou. Kromě „přesunu“, jsme schůzku strávili v klubovně.
     Začali jsme přečtením zprávy o další cestě do minulosti, tentokrát jsme cestovali do doby, kdy v místě stávala římská vila a v ní »slečna Livie«.
     Doba římská proslula stavebními postupy, z nichž některé se zachovaly do dnešních dob. Stavěli jsme stavby podepřené sloupy. Váha a tření mají svou roli a tak i to, co na první pohled nevypadá noc pevně, vydrží překvapivě dost…
     Tentokrát jsme se u uzlů věnovali zkracovačce a škotové spojce. Potom jsme na čas vázali »zkracovačkové a škotové »4««. Šikovnější prsty prokázal Petr a tak zvládl nejrychleji zkracovačky, škoťáky uvázali nejrychleji Sam a Damián.
     Vzhledem k menšímu počtu jsme rozdělili stoly, abychom dokázali vytvořit souvislý ovál a zahráli jsme si na několik kol »klapanou«. Vždy překvapí jak populární je obracení směru.
     Před závěrem jsme si vyhlásili vítěze listopadového bodování — gratulujeme Samovi, připomněli si sobotní výšlap, šušně dostali pouze ti, kteří se zdrželi (zbytek příště) (ach ta paměť…), sbalili si věci, a vydali se k domovům…

   — 27. listopadu bylo jasno a chladno. Téměř celou dobu schůzky jsme strávili v klubovně.
     Začali jsme s tím, že jsme si řekli pár slov o tom jak se vrátit zpět z doby vikingů — »jak nastavit hodiny ve stroji?«. Prohledali jsme knihovnu pana Elementa a v knize o Prašině našli řešení. Pak jsme se vydali ke stroji, a tak jsme zpět v čase Moldánkovských věží.
     V dalším čase jsme se věnovali dovednosti »práce se sirkami«. Postupně jsme si všichni vyzkoušeli, jak bezpečně – zapálit sirku – zapálit svíčku – rozsvítit a zhasnout petrolejku – rozsvítit a zhasnout vozovou petrolejku.
     Čtverky pro dnešní den byly »dračákové »4««. Jak už to tak bývá, někdo má pro uzlování vlohy, jiný má koordinační potíže… Všichni jsme si však zapsali časy pro dlouhodobé hodnocení.
     Potom jsme si ještě zahráli »ukládání sirek«. To se postupně střídají hráči v ukládání sirek na hrdlo lahve. Když sirky upadnou, musí si je vzít zpět.
     Jako poslední jsme si zahráli »1-2 zombie jde…«. Všichni poznali, že se zavázanýma očima je chytání těch druhých docela náročné.
     Před závěrem jsme si rozdali »pozvánku na turistický výšlap« a »popis akcí« do konce roku a na začátek roku nového, no a »nové číslo«. Potom jsme už jen uklidili, sbalili si věci, a vydali se k domovům…

   — 20. listopadu bylo aprílové počasí, sněžilo i svítilo slunce. V čase schůzky bylo zataženo, ale teplo. Chvíli jsme strávili venku, ale většinu času byli v klubovně.
     V obvyklém počtu jsme si vyslechli dnešní příběh (o první cestě) a potom se vydali ven, kde se minule nejlepší »vydal na první cestu«. Po přesunu jsme se vydali najít pomůcky pro následující měření sil.
     Hledání netrvalo dlouho a po návratu v klubovny kompletovali jsme ve dvojicích »souboje s meči a štíty«. Někteří měli díky své výšce jistou nevýhodu, ale nakonec vše zvládli.
     Potom přišly na řadu čtverky. Poprvé přítomní si věnovali zopakování několika druhů uzlů a potom jsme na čas vázali »rybaříkové »4««. Mnozí si zapsali svůj první čas do dlouhodobých tabulek, nebo si zapsali čas lepší.
     V další části jsme zařadili hru »seřaď sirky«. Po přípravě potřebných, stejně vybavených, krabiček jsme na pořadí jednou rukou vkládali sirky do krabičky.
     Před závěrem jsme si rozdali »pozvánku na oddílový sraz«. Potom ještě zahráli tři kola »lodního démona«, uklidili, sbalili věci vydali se k domovům…

   — 13. listopadu bylo zataženo, teploty se pohybovaly okolo 5 °C. Většinou jsme byli v klubovně, ale chvíli strávili i venku.
     Tentokrát jsme se sešli v komorním počtu. Sam přečetl dnešní příběh (o panu Pechovi) a vydali se ven, kde jsme poznali »nové vybavení uzáku«. Příští použití určí splnění dnešního úkolu.
     Po návratu v klubovny kompletovali »zprávu na kostkách«. Výsledkem bylo, že příště se pokusíme přesunout do časů, kdy v místě Moldánkovských věží stála osada Vikingů.
     Potom, jako na každém konci roku jsme se věnovali zlepšení oddílové dovednosti zvané čtverky (vázaní jednoho druhu uzlu 4 krát za sebou - a to na čas). Po zopakování několika druhů uzlů jsme na čas vázali »ambulantní »4««. Většina si čas získaný v minulosti dokázala zlepšit.
     V poslední části se každý změnil na chvíli na čarodějnici a sehráli jsme »trhání sukýnky«.
     Před závěrem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu. Potom jsme uklidili, sbalili si věci se a vydali se k domovům…

   — 6. listopadu byly teploty kolem 12 °C, od rána slunečno. Splnili jsme úkol pro dlouhodobou hru venku, a pak pokračovali v klubovně.
     Vyslechnuli jsme si příběh o zahájení pátrání (kdo ukradl školní lžičku) a vydali se ven, kde jsme »zjišťovali jména učitelů a zaměstnanců školy«.
     Už v klubově jsme zhodnotili všechny zprávy, které jsme zjistili a »přiřadili si jména k podobiznám«. Pátrání nás utvrdilo v tom, že učitelé „Jsou vyšinutí a divní, jako obvykle bývají, ale ne víc.“. Naše pátrání je třeba upřít jiným směrem.
     V klubovně jsme se postupně střídali »v roli speleologů«. Plazili jsme se podzemím, tlačili batoh s vybavení a ve správných chvílích si jej opět nasazovali na záda.
     Na konci schůzky jsme vyhlásili vítěze říjnového bodování — gratulujeme Kubovi — rozdali si šušně za říjen, a »pozvánku na turnaj«
     No potom jsme už jen uklidili se a vydali se k domovům…

   — 30. října bylo od rána slunečno, potom se však obloha zatáhla, a v čase schůzky už jemně mžilo. Začali jsme venku, a skončili v klubovně.
     Na počátku jsme si venku vyslechnuli příběh o zmizení školní lžičky a správci Moldánkovské školy panu Pazourkovi. Pazourkovu střelbu na vlky jsme pak prováděli »střelbou v kleku na špalíky«, na kterých byly obrázky s vlky. Střelnici jsme osvětlili, takže zásahy si nakonec zapsali všichni.
     Následoval přesun do klubovny. Tete zapálila v kamnech a my po úpravě klubovny sehráli sérii »her s cvrnkáním, pouštěním a foukáním«.
     Přerušili jsme krátkou vsuvkou s otázkami na »práci s buzolou«.
     Po dalším přeskupení klubovny jsme si (po nějakém čase) zahráli »symplegády« (ano, ano, to jsou ty srážející se skály, mezi kterými museli projet Jásonovi argonauti). O nichž se zmiňuje i pověst:

Před závěrem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, a na samotný závěr si zahráli »hru s mincí« (tentokrát jsme si vedli o dost lépe než posledně), pak už jen uklidili se a vydali se k domovům…

   — 23. října od rána mžilo, potom se projasnilo, a v čase schůzky bylo teplo a slunečno. Začali jsme venku, velkou část byli v klubovně a zakončili venku.
     Úkol – „přineste si listy“ – splnili pouze Kuba s Lukášem. Venku jsme začali »štafetovým skládáním hesel«. Ve dvou kolech jsme poskládali „Cumberland“ (hrabství, kde je škola) a „Moldánky“ (městečko, kde je zastávka)
     Potom jsme se přesunuli do klubovny, poznali jsme druhého z učitelů — pana Paletku, učitele výtvarky.
     Jelikož potřebujeme zaplnit (po malování) naši síť, po delším čase jsme si vyzkoušeli »tvoření kouřových otisků listů«. Tlak události nějak způsobil, že jsme si neposlechli pěkný návod, » součást knihy „Z LESNÍ ŘÍŠE“ «, která vyšla před 99 lety.
     Nebudu popisovat dramatické události, (ano když někdo zapálí papír popáté za sebou, i když je pokaždé důrazně upozorněn, že nesmí očazovat papír tak, že nad plamenem svíčky drží okraj papíru) znamená to, že nemá ten správný cit pro nebezpečí a rizika. Ještě, že jsme měli připravený ten kbelík s vodou…
     Nakonec se společnými silami podařilo to, aby měl každý svůj kouřový otisk.
     Před závěrem jsme uklidili, předali oddílovou cenu „lžičku“ Damiánovi, Kubovi a Lukášovi, a ještě si venku zahráli na několik kol schovávanou Vyslechli jsme si, že i 30. října schůzka bude, rozloučili se a vydali se k domovům…

   — 16. října bylo ráno sice chladno, v čase schůzky však už teplo. Schůzku jsme začali venku a ukončili v klubovně.
     Nejprve jsme si zkontrolovali, kdo splnil úkol – „přineste si batoh“ – a byli to pouze Honza a Seba. Ostatní si tak způsobili komplikace při plnění prvního úkolu Moldánkovských věží.
     Každý si připravil razítko, vybral zátěž (do batohu) a vyrazili jsme na »běh na Psí špici«, poznali jsme tak prvního z učitelů — profesora Drtikola, tělocvikáře.
     Po návratu jsme nejprve dalekohledem pozorovali postavu, která se objevila u maskáčové buňky. Nápady padaly všelijaké, ale jen Petr správně poznal — byl to Viking se sekerou. Následovala rychlá úloha »přines listy stromů«. Kuba jako jediný přinesl všech pět. Pak přišel čas na hříčku »červená nebo bílá«, na kterou jsme se rozdělili na dva týmy.
     Když zapadlo slunce začalo se docela ochlazovat a tak jsme se přesunuli do klubovny. Jako první jsme se připomněli »jak s buzolou«. Platí dvě zásadní pravidla — „střelka ukazuje vždy na sever“ a „buzolu vždy drž vodorovně se zemí“.
     Potom jsme si rozdali pamětní kartičku na víkendovou výpravu a »nové číslo« oddílového časopisu.
     Před samotným závěrem jsme si připomněli »hru s mincí« — ano je třeba získat koordinaci. Protože se čas už naplnil, sbalili jsme si věci, rozloučili se a vydali se k domovům…

— 12. - 13. října proběhlo letošních 72 hodin – » 72 hodin 2024 «.

   — 9. října bylo teplo a zamračeno, ale bez deště. Schůzku jsme zahájili venku a dokončili v klubovně.
     Nejdříve jsme Honzovi předali ceny za první místo v kategorii nejmladších na Starobělské Pažbě.
     Pak jsme začali »štafetovou střelbou na špalíky«, kterou nám minule zhatil déšť. Rozděleni na dva týmy usilovali jsme o to být ve skolení šesti špalíků první.
     Potom jsme si připravili hřiště na »hod granátem na cíl«. Jednoznačně nejlepší hody měl Vašek, z šesti hodů dosáhl 6-ti zásahů.
     V dalším čase jsme vytáhli dlouhé lano a zápolili ve dvou dovednostech »podbíhání a přeskoky« točícího se lana. Je zajímavé, jak se s generacemi mění schopnosti. Dřívější členové skákali a podbíhali v násobcích desítek, dnes byli někteří rádi, když zvládli úkol v jednotkách provedení. (Velké poděkování patří Kubovi, který odtočil největší část doby, během které se ostatní snažili.)
     Poslední část schůzky jsme se přesunuli do klubovny, abychom připravili »pozadí nové dlouhodobé hry«. (tam došlo k bouři emocí, když Seba, který je pumpoval od začátku schůzky vybuchnul :–( )
     Potřebné úkoly se nám podařilo splnit a před rozchodem se na nástěnce skvěly Modlánkovské věže z Cumberlandu. Připomněli jsme si víkendových 72 hodin — rozdali pamětní kartičky na Pažbu a vyrazili k domovům….

— 5. října proběhl 22. ročník naší střelecké soutěže ve střelbě ze vzduchových zbraní – » Starobělská Pažba 2024 «.

   — 2. října začalo krátce před schůzkou pršet, a pršelo celou dobu. Celou schůzku jsme byli v klubovně.
     I když jsme měli před schůzkou připravenou střelbu na špalíky, déšť rozhodl jinak. Začali jsme střelbou srážecími náboji »foukačkou na válečky«.
     Následně jsme udělali lehkou přestavbu klubovny a ve dvojicích se zavázanýma očima »rozpoznávali hmatem«. Dvojice dostala na talířek stejnou věc, po signálu ji chytili a po hmatu museli rozhodnout „co to je“.
     Potom dostali všichni papír, na který nakreslili osm koleček a do nich následně vepsali čísla, následovalo »ukazování čísel« tužkou zavěšenou na dlouhém provázku.
     Poslední část schůzky jsme si zahráli »lodního démona«. (však to znáte —
… slunce zapadá, vítr se utišuje a na lodi se objevuje Lodní démon…)
     Před rozchodem jsme vyhlásili vítěze bodování za září — gratulujeme Samovi — rozdali si šušně, »nové číslo« oddílového časopisu, návratku k letošním »72 hodin«, která proběhne druhý víkend v říjnu.

   — 25. září bylo slunečno a teplo. Tentokrát nás bylo osm, celou schůzku jsme strávili venku.
     Pistole je během Pažby zásadní disciplínou a tak jsme tentokrát stříleli »pistolí na terč«.
     Po střelbě jsme shazovali »zpola naplněnou lahví kuželky«. Před samotnou disciplínou si mezitím házeli onou lahví dvojice i trojice.
     Potom probíhali všichni mezi dvěmi lovci kteří provozovali »lov hadráky«. Většinou se však zbrkle pustili do házení a tak většina běžců proběhla aniž byla zasažena.
     Následně jsme po čase použili foukačky a stříleli jsme »ocelovými šipkami do terče«. Vzdálenost nebyla velká, ale i tak měli někteří potíže trefit terč široký 25 cm připevněný na dřevěném špalku.
     Jako poslední jsme hráli »na schovávanou«. Jak už jsme dříve psal tato klasika je v dnešní době opět oblíbenou…
     Před rozchodem jsme si rozdali »návratku na akce« prvního víkendu v říjnu.

   — 18. září bylo po víkendovém dešti slunečno a teplo. Sešlo se nás sedm a celou schůzku jsme byli venku.
     Při přípravě na Pažbu jsme dnes zařadili střelbu v kleče na terče
     Ti, kteří nestříleli, procházeli zahradou a pokoušeli se správně rozpoznat »listy stromů«. Některé listy mají jednoznačný tvar, takže jejich rozpoznání se bere jako samozřejmost.
     Potom jsme se rozdělili na dva týmy a pomocí lino čtverců jsme tvořili »nahazovanou cestu«. Podstatné bylo co nejrychleji přeskákat potřebnou vzdálenost.
     V další části jsme pomocí desek vytvořili »zubatou cestu«. Snažili jsme se ji bez poškození prolézt co nejrychleji.
     Pak jsme předali ocenění za minulé pololetí, těm, kteří přišli po prázdninách poprvé, a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu.
     Před rozchodem jsme si ještě zahráli několik kol »vybíjené vracečky«, bijci tentokrát nepřišli a tak slavili úspěch i ti s méně razantním hodem…

   — 11. září bylo o něco chladněji, přesto se v naší oblasti nevyplnily předpovídané bohaté srážky. Na druhé schůzce po prázdninách nás bylo sedm ;-), celou schůzku jsme byli venku.
     Honza, který se minule objevil poprvé, přišel i dnes, a objevil se další možný přírůstek – Petr. Věrni přípravě na Pažbu jsme dnes začali střelbou v leže na terče
     Pro ty, kteří zrovna nestříleli, bylo připraveno »heslo pro dnešní den«. Na kolících na zahradě byl popis deseti částí vzduchovky s písmeny. Ten kdo správně seřadil, získal »Slávia - 631«. Což je jméno modelu vzduchovky, kterou v oddíle střílíme.
     Následovala další střelecká dovednost »prakem na PETky«. Jako náboje nám tentokrát sloužily lískové ořechy, které vyrostly na stromku vedle »skrýše«. Trefit se povedlo jen jednotlivcům.
     V další části nafoukl každý dva balónky, ty jsme připevnili na střelnici a pak na ně »stříleli šipkami foukačkou« se změnou vzdálenosti. Tady se ukázalo, že nováčci ještě nenalezli ten správný „fuk“, ostatní trefovali.
     Na závěr jsme si »vybíjenou vracečku«, méně zkušení jistě časem pochopí, že největší chybou je otáčet se k házejícímu zády…
     Před rozchodem jsme předali ocenění za minulé pololetí, a šušně za červen těm, kteří minule nebyli, a pak už hajdy k domovům…

   — 4. září pokračovalo horko předchozích dnů. Na první schůzku po prázdninách se nás moc nesešlo, celou schůzku jsme byli venku.
     I díky Honzovi, který přišel poprvé, a možná se k nám přidá, jsme byli v počtu komorním (podle známého sousloví „komorní kvartet“).
     Září je tradičně přípravou na Pažbu. Zahájili jsme odlehčenou střelbou vleže, tou jsou Střelecké souboje. Obě dvojice stříleli na špalíky protivníků. S těmi deseti ranami skončilo výsledkem pět ku čtyřem.
     Pokračovali jsme »foukačkou do terče«. Výsledky byly dobré, jen Honza musí přijít na ten správný „fuk“. Následně se na scéně objevila uzlovačka a tak jsme si vyzkoušeli rychlou vsuvku — »ambulantní a rybařík«
     Další část jsme si »házeli hadráky« se změnou vzdálenosti. A protože umění popsat »části vzduchovky« patří mezi naše tradiční znalosti, zařadili jsme takovou poznávačku s ‚Karlem‘.
     Na závěr jsme si ještě zahráli dvojici běhacích her. První »vrať se včas«, známé běhání s hřebíkem. Jako druhé krátký »běžecký okruh« se součástmi — desky, kolem ohniště, kolem plotu, trefení plechovky a do cíle.
     Na uplný závěr jsme vyhlásili výsledky předchozího pololetí:

Rozdali jsme si šušně za měsíc červen, »nové číslo« oddílového časopisu, rozloučili se, a vydali se k domovům…

BYLY LETNÍ PRÁZDNINY ROKU 2024

   — 19. června bylo horko, v čase schůzky se zatáhlo a pak zase rozjasnilo. Téměř celou schůzku jsme byli venku.
     Dnešní schůka byla poslední před prázdninami, takže se nesla v poklidném duchu. Sešli jsme se nakonec pouze čtyři. Na počátku jsme si užili střelbu »z plynovek vleže a s podporou«. Stříleli jsme postupně z obou lehčích zbraní.
     Potom jsme se přesunuli na pruh čerstvě posekané trávy a zahráli si dvě kola severské hry Mölkky. Milachovi se vůbec nedařilo a v obou hrách se brzy „vyautoval“.
     Pak jsme se přesunuli do klubovny a zahájili »vyhlašování výsledků«. Začali jsme Střeleckou ligou, vyhlásili jsme výsledky a přítomní si převzali ocenění (Nepřítomní mají schované diplomy a ceny v klubovně).
     Pokračovali, o víkendu uzavřenou, dlouhodobou hrou ceny si vybírali účastníci podle pořadí ve kterém skončili. Na samotný závěr jsme si ještě zahráli krátkou stolní hru »Hravé kroužky«
     Na závěr jsme předali ocenění Kubovi - za vítězství v červnovém bodování — gratulujeme, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu, popřáli jsme si pěkné prázdniny, a rozloučili jsme se…

   — o víkendu 15. - 16. června proběhla závěrečná výprava k dlouhodobé hře.
     Jak vše probíhalo, si můžete přečíst ve zprávě » závěrečná — Poklad kapitána Williama Kidda «
Na stejném místě si můžete prohlédnout i fotky.
     V rámci programu jsme dokončili naši střeleckou ligu.
Tady si můžete prohlédnout kompletní výsledky
liga 24

   — 12. června bylo ráno zataženo, v čase schůzky svítilo slunce. Celou schůzku jsme strávili venku.
     Na ostrově jménem „Unicorn“ jsme v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ plnili úkol »šikovná trefa«. Na „cvičišti“ jsme měli připravené členité stavby, cílem bylo hodit crossboule tak, aby zůstat na stavbě. Nejšikovnějším v přesném házení byl Kuba.
     Poslední disciplínou oddílové »Střelecké ligy« jsou »špalíky«. Je to disciplíny doplňková, a je na volbě střelce jaký způsob střelby zvolí. Vybírá ze tři možnosti – klek-puška (1 bod), stoj-puška (2 body), pistole (3 body). Střílí se na 5 špalíků.
     V mezičase plnili všichni samostatně úkol »poznáš je?«, pro dnešek to byly automobilové značky. Za zahradě se povalovaly obrázky a bylo třeba správně doplnit čísla k názvům do tabulky. (všechny zmátlo historické logo Fiatu :-) )
     V dalším čase jsme hráli »postupnou vybíjenou«. Hřiště se dělí je na tři úrovně, kdo vybije povyšuje, kdo je vybit klesá (na nejnižní úrovni si ještě zacvičí pět dřepů). Jako poslední jsme si ještě zahráli vybíjenou »vracečku«.
     Na závěr jsme předali ocenění Kubovi - za vítězství v květnovém bodování - probrali kdo dorazí na víkendovou výpravu, sbalili si věci a rozešli se domů…

   — 5. června, po několika deštivých dnech, svítilo slunce. Schůzku jsme strávili venku.
     Kája tentokrát poslala zprávu, takže dnes budeme pátrat na ostrově jménem „Jugísek“. V dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ jsme plnili úkol »Kuličkami prakem«. Trefovali jsme plechovky a jako střelivo použili hliněnky. Trefit z deseti ran plechovku se podařilo Samovi a Matýskovi.
     V oddílové »Střelecké lize« jsme pokračovali »střelbou z pistole«. Vzhledem k komplikacím trefování z plynové pistole byly výsledky dobré.
     Jako další jsme si vyrobili „bažinu“ (natažením lan a rozmístěním desek). Potom jsme si zahráli »průchod bažinou«. Jeden byl hlídač a snažil se ostatním zabránit aby prošli bez ztráty ocásku.
     Nakonec jsme vytáhli malé branky a malý balón, rozdělili se na dva týmy, a zahráli si krátký »fotbalový zápas«. Vše jsme zakončili penaltammi z půlky hřiště (taky malého :-)).
     Na závěr jsme vyhlásili (ale nepředali ocenění) vítěze květnového bodování — gratulujeme Kubovi, rozdali si šušně a rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu, sbalili si věci a vydali se k domovům…

   — 29. května svítilo slunce, tu a tam překryté mraky. Schůzku jsme strávili venku.
     Kája přišla o minuty později a tak, nejlepší z přítomných, Kuba určil a pojmenoval ostrov, ke kterému jsme se vydali. Dal mu jméno (po korekci) „Farma“. V naši dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ nás tu čekal úkol »lukem na cíl«. Snažili jsme se naučit se ovládat luk a šípy. Nebudu zastírat, že máme obrovské rezervy. Této dovednosti musíme věnovat nějaký čas, abychom dokázali trefit terč. Trefovala a nejvíc bodů získala i tentokrát Kája.
     Disciplínou do oddílové »Střelecké ligy« byla pro dnešek »střelba ve stoje«. Jediný Lukáš měl možnost použít podporu, protože vzduchovku ještě nedokázal udržet. Výsledky byly docela dobré.
     Následně jsme se trochu proběhli. Cílem byly »věžičky s crossboulů«. Na šesti místech byla „hnízda“ a v nich míčky. Cílem bylo co nejrychleji postavit věžičku ze čtyř různých, na jiných místech nalezených, crossboulů.
     V dalším čase jsme si vyzkoušeli přihrávky ringem. Rozdělili jsme se na dva týmy a následoval »zápas v ringoballu«.
     Na závěr jsme si připomněli víkendový oddílový sraz, sbalili si věci a vydali se k domovům…

   — 22. května ráno pršelo, ale v čase schůzky už svítilo slunce. Schůzku jsme strávili venku.
     Nejprve, nejlepší z přítomných, Kuba pojmenoval ostrov, ke kterému jsme se vydali. Dal mu jméno „Brawl Stars“. V naši dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ nás tu čekal úkol »vytažení z hlubiny«. Běželi jsme „na můstek“ a tam jsme, na čas, navíjením vytahovali váleček. Nemyslím si, že by někdo byl překvapen, když byla nejrychlejší Kája.
     Protože v sobotu je »Memoriál«, jako disciplínu do oddílové »Střelecké ligy« jsme zvolili »Tau-200«. Plynovky nemají téměř žádný zpětný ráz, takže ten kdo dokázal ustálit hlaveň získal výborný výsledek.
     Během střelby ostatní procházeli mezi kolíky na zahradě a kompletovali »heslo pro dnešní den«. Všichni ho měli napsáno – „oxid uhličitý“, ano ten vytlačuje z našich Tauek diabolky.
     Potom jsme si zahráli »Lemíky« (možná si někteří rodiče vzpomenou na tu hromadu malých potvůrek, kterou museli vhodným odrazem dostat do brány). Jako poslední jsme si ještě na několik kol zahráli »vrať se včas«.
     Na závěr jsme si pověděli o sobotní střelecké soutěži, rozdali si »nové číslo« oddílového časopisu, pokárali Sama, že nepřinesl kroniku a vydali se k domovům…

   — 15. května opět svítilo slunce. Schůzku jsme strávili venku.
     Úkol pro dlouhodobou hru „Poklad kapitána Williama Kidda“ na ostrově „Už jsem na to přišel“ měl název »mayské studny«. Na třech místech byly ‚obětiny‘ ke kterým jsme běhali a přinášeli je ke studnám, a snažili se je vhodit na správná místa.
     Pokračovali jsme druhou disciplínou oddílové »Střelecké ligy« byl to »klek«. Na správnou pozici pro klek musí každý přijít, ale výsledky nebyly špatné.
     Následovala krátká hříčka »červená a bílá«. Hraje se na dva týmy, a hlavní roli tu hraje deska (na každé straně jinak barevná). Organizátor hází, a ten tým jehož barva padne, ten se snaží chytit protivníky.
     V dalším čase jsme se pustili do sportovních zápolení. Nejprve jsme si zahráli »lacrosse« a potom »vracečku« s velkým tenisákem.
     Na závěr jsme v klubovně předali šušně a siháčky těm, kteří minule nebyli, umyli skleničky, sbalili si věci a vydali se domů…

   — 8. května svítilo slunce. Schůzka byla mimořádná (byl státní svátek), a mimořádně se bude počítat do bodování. Kromě závěrečného hodnocení jsme byli venku.
     Začali jsme úkolem pro dlouhodobou hru „Poklad kapitána Williama Kidda“. Na ostrově „Maruna“ jsme plnili úkol »vzdálený spínač«. Po krátkém běhu jsme stříleli vleže na biatlonový terč. Plynovky jsme měli postavené na dvojnožce a díky tomu se dařilo malá kolečka trefovat. :–)
     Protože je druhý týden v květnu, další náplní byla první disciplína oddílové »Střelecké ligy«. Stříleli jsme první disciplínu »střelbu vleže« a výsledky byly dobré.
     No a pak jsme se pustili do přípravy na »vypuštění raket«. Když jsme v únoru na zakončení dlohodobé hry „Návrat na Měsíc“ získali nové modely raket (a nestihli je vypustit), slíbili jsme si, že „až najdeme ten správný čas…“. A ten čas přišel právě dnes.
     Vystřihli jsme padáky, přilepili nitě, připevnili na rakety, a vložili pod hlavici. Bylo právě čtvrt na pět, když jsme se společně vyfotili a vyrazili směr raketodrom. (ano, napadlo mě to, že Ka a Kam si nepřečetli, že začínáme ve 14:00, ale protože jsem vyhodnotil, že nepřijdou včas, vyrazili jsme).
     Místo pro vypuštění raket je kousek pod vodojemem (tam co je rozcestník Palések). Svižnou chůzí jsme stoupali, klesali a pak zase stoupali a za půl hodiny jsme byli na místě. Měli jsme šest motorků, a tak jsme se pustili do přípravy. První let, zase, nebyl úplně ideální, ale dalších pět už bylo bez potíží. (Abych citoval klasika: „S tím výletem na Kokořín se to nedá srovnávat.“ O co šlo. Historické modely, které jsme pouštěli v únoru látali „svižněji“ a „výš“. Jestli je to jen vyšší váhou nových modelů, nebo to chtělo silnější motorek nevím). Na zpáteční cestě jsme hráli »nálet« (po číslo tři), takže jsme šli padesát minut.
     V klubovně jsme vyhlásili vítěze dubnového bodování — gratulujeme Kubovi, rozdali jsme šušně za duben, »nové číslo« oddílového časopisu, sbalili si věci a vydali se k domovům…

   — 24. dubna bylo chladno a pršelo. Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Na úvod jsme plnili úkol pro dlouhodobou hru „Poklad kapitána Williama Kidda“. Prvním v pořadí kdo byl přítomen na místě byl (čtvrtý) Kuba – ostrov určil a pojmenoval ho „Co já nevím“.
     Čtyři zatím dorazivší, plnili úkol »vzácné vejce«. Na „větvích stromů“, s nástrojem v ruce, jsme museli dopravit vejce z vnitrozemí na pobřeží. Úkol to nebyl složitý, jen tu a tam někdo neudržel rovnováhu nebo upustil vejce.
     Vrátili jsme klubovnu do původního stavu, roztáhli poušť a na několik kol si zahráli hru dvojic »Hade, kde jsi?«. Poušť nebyla moc velká, ale i tak se dokázali někteří přesunout tak, že je soupeř tloukem netrefil.
     Následně jsme po podlaze rozmístili LINO čtverce a sehráli na několik kol »vytlačovanou«. Základní podmínkou bylo udržet se co nejdéle na čtvercích. Jak už to tak bývá, váhová a výšková převaha přinášely nemalé výhody.
     Jako poslední jsme si zahráli »Chyť Karla«. Tentokrát museli ti, kteří chytili správně pojmenovat to co bylo na obrázku. Tam se střídali „ptáci, které uvidíš“ a „rozhledny a věže“.
     Před rozchodem jsme si připomněli sobotní turnaj v Osadnících, vyzvali všechny, aby odpověděli formulářem na stránkách, který se ptá na první schůzku v květnu, sbalili si věci a vydali se k domovům…

— 20. dubna proběhl letošní ročník soutěže »TREFA«.



*na fotce je (mimo fotografa)* kompletní zastoupení našeho oddílu…**

   — 17. dubna bylo chladno, kolem 12°C, zataženo, i 12 kapek ukáplo. Během schůzky jsme byli venku i uvnitř.
     Začali jsme venku na ostrově v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ jménem (podle Sama) – „Kostěný ostrov“.
     Dnešní úkol měl název »poslední úder«. Podstata byla v soupeření dvojic. Tloukli střídavě do hřebíku, a vítězem se stal ten, po jehož úderu byl hřebík úplně zabitý.
     Pak jsme se věnovali krátké zkoušce »věže a rozhledny«. Za střelnicí bylo šest kartiček s velmi známými stavbami, cílem bylo pojmenovat je a potom ještě sestavit heslo dne „střílí“, a doplnit, kde se stavby nacházejí.
     Na další část schůzky jsme se přesunuli do klubovny. Rozděleni a dvojice jsme se vystřídali v rolích »navigátor a navigovaný«. Navigovaní se zavázanýma očima hledali balónky a nosili je do proutěného koše.
     Pobyt v klubovně jsme uzavřeli krátkou hříčkou »najdi bodec«. Cílem nebylo nic náročnějšího než prasknout balónek… :–)
     Na závěrečnou část jsme se vydali opět ven a sehráli několik kol »vybíjené vracečky«, a hráli jsme tentokrát s megatenisákem.
     Závěrem jsme si v klubovně rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, sbalili si věci, připomněli víkendové akce a vydali se k domovům…

— 13. dubna proběhl
»Jarní výšlap na Pálkovické Hůrky«.

   — 10. dubna začal návrat k dubnovým teplotám, bylo zataženo, ale nepršelo. Skoro celou schůzku jsme byli venku.
     Seba dorazil na schůzku později, a tak nové místo a jméno Ostrova v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ určil nejlepší z přítomných – Sam – dnešní ostrov se jmenuje„Ostrov mozků“.
     Úkolem pro dnešek bylo »složení hesla«. Heslo znělo TERČ a bylo ho třeba poskládat z písmen morseovky umístěných po kameny. (způsob získání byl, jak už to tak bývá, trochu komplikovaný)
     Potom jsme se rozdělili na dva týmy a závodili jsme v »rozvázání uzlu«. Na delším laně byl uvázaný uzel, všichni se museli STÁLE držet lana na určeném místě, a pomocí přelézání, prolézaní a podlézaní uzel rozvázat. Dračí smyčka, osmička a rybařík to byly uzly, které jsme postupně rozplétali.
     V dalším čase jsme, se stále stejnými týmy, sehráli několik zápasů ve hře »lacrosse«. Během hry jsme museli řešit slovní zápolení. Inu ti rychlí a sebevědomí na sebe strhávají řadu blesků… ;–(
     Na závěr jsme se přesunuli do klubovny. Určili kam budeme postupovat příště, jaké jméno bude ostrov mít, probrali účast na sobotním výšlapu, a po sbalení věcí jsme se vydali k domovům…

   — 3. dubna bylo teplo, zataženo a tu a tam padla kapka. Téměř celou schůzku jsme opět byli venku.
     Ostrov, ke kterému jsme se v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ vydali dostal jméno „Co já vím…“ a pojmenoval ho Vašek.
     Úkolem byla dnes »střelba dělem«. Správná obsluha a zamíření přinesla ty nejlepší výsledky. Avšak obsluha mega praku nebyla pro některé snadná. (zkušenost ukázala, že druh munice |hadráku| má velký vliv na výsledek)
     Jako ozvěnu minulé schůzky jsme zařadili »poznávačku ptáků«. Na různých místech zahrady byly obrázky a jediným úkolem bylo najít a pojmenovat.
     Následoval »přechod po nahazovaném mostě«. Rozdělili jsme se na dva týmy, každý dostal 5 lino čtverců, a úkolem bylo vytvořit si obratným házením přechod přes bažinu. Měřili jsme čas a hodnotili úspěšnost (kolik členů prošlo) a postupně odebírali čtverce… ;–)
     Potom jsme si zahráli krátkou hříčku jménem »čarodějnice«. Cílem bylo získat jeden šátek ze sukýnky a nebýt zasažen.
     Následně jsme si na několik kol zahráli »veverky«.
     Před závěrem jsme se přesunuli do klubovny. Začali jsme krátkou luštící vsuvkou, tentokrát čísla podle pořadí v abecedě — vyšlo nám OSTROVA CATALIANA – což bylo místo u kterého potopil Kidd svůj nejcenější »úlovek«. Vyhlásili jsme vítěze březnového bodování — gratulujeme Sebovi, rozdali si šušně, »nové číslo« oddílového časopisu, a předali si »pozvánku na dubnové akce«. Po sbalení věcí jsme se vydali k domovům…

   — 27. března bylo teplo, byť se po obloze proháněly mraky. Téměř celou schůzku jsme byli venku.
     Nový ostrov, ke kterému jsme se v dlouhodobé hře „Poklad kapitána Williama Kidda“ vydali má jméno „Ostrov lebek“ a pojmenoval ho Vašek.
     Dnešním úkolem byly »tesařské práce«. Zatloukali jsme hřebík do trámku, počítal se počet úderů pro úplné zatlučení. Výkony se pohybovaly od čísla 5 do čísla 60.
     V dalším čase jsme hráli »žijí mezi domy«. Vzali jsme si papíry a tužky, rozběhli se po zahradě, kde jsme hledali obrázky ptáků, kteří byli na tabuli. Seřazením písmen, která měly obrázky na sobě, jsme získali heslo — V E J C E.
     Heslo nám napovědělo, čemu se budeme věnovat v dalším čase, bylo to »přihrávání syrových vajíček«. Rozděleni na dvojice jsme si, na stále se zvyšující vzdálenost, přihrávali. Poprvé co jsi pamatuji došlo k nehodám při chycení — vejce bylo na chytajícím :–), dvakrát :–D.
     Následoval tréning na disciplínu, která nás v budoucnu čeká »hadrákem z praku«. Některým to chvíli trvalo, ale nakonec dokázali všichni vystřelit, a někteří i docela daleko.
     Potom jsme si připomněli »házení a chytání« pomocí pálek na lasrosse.
     Schůzku jsme zakončili vybíjenou »vracečkou«. Čas už se nachýlil a tak jsme si novou šifru a předání oddílových krabiček novým členům nechali na příště a, po sbalení věcí, se vydali k domovům…

   — 20. března bylo chladné ráno, ale během dne se oteplilo. Schůzku jsme strávili téměř celou venku, pouze závěr v klubovně.
     Nejlepší z minulého úkolu dlouhodobé hry „Poklad kapitána Williama Kidda“ byla Kája. Dnes jsme tedy strávili na ostrově, který pojmenovala „Jéňa“.
     Začali jsme úkolem pro dlouhodobou hru, ten měl název »lov foukačkou«. Nejprve jsme proběhli krátký úsek terénem a na závěr jsme trefovali „papoušky“. Zpočátku bylo zřejmé, kdo má s foukačkou zkušenosti, ten trefil cíl bez potíží, v dalších kolech se mezi úspěšné zařadili téměř všichni. Následně jsme ještě stříleli na balónky, kdy jsme se střídali jeden za druhým.
     Potom jsme zůstali venku, rozdělili se na dva týmy, a zahráli si »Ringoball«. Ten se hraje na hřišti, kde byly branky vytvořené lavičkami… Rozhodčí bojovali s několika nešvary, hlavně chycení ringa do obou rukou (nebo přendání), a pak skluzy známé z fotbalu (ringo ve hraje vestoje, nikoli na zemi :–) ).
     Nakonec jsme se přesunuli do klubovny, kde přišla další krátká šifrovací vsuvka. Luštili jsme opět dvě slova »ve V-P-K«. Nakonec měli všichni správný výsledek - jméno lodi kapitána Kidda – ADVENTURE GALLEY.
     Na závěr jsme si rozdali pozvánku a sobotní turnaj ve hře OSTROV, Rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu, a vydali se, po sbalení věcí, k domovům…

— 13. března během dne pršelo, odpoledne se vyčasilo. Proběhla mimořádná schůzka. Sešli jsme se ve třech, byli v klubovně, a hráli »Osadníky« a zakončili jsme hrou »Cink!«.
(jen tak na okraj, jak jsem byl rozjařen sérií vítězství v Cinku, odkýval jsem i sedláka, který přelstil čas :–(, v řešení ze Siháčku 425)

   — 6. března se lehce ochladilo, během dne svítilo slunce, ale v čase schůzky začalo jemně pršet. Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Nejlepším přítomným z minulého úkolu dlouhodobé hry „Poklad kapitána Williama Kidda“ byl třetí Kuba. Ten tedy rozhodnul kam poplujeme, a jak se ostrov bude jmenovat — a tak máme „Ostrov kapitána Kuby“.
     Zadání dnešního úkolu pro dlouhodobou hru znělo »světlo v jeskyních«. Zapalovali jsme řadu svíček na jednu sirku… Někomu to šlo lépe, někomu pochodovaly nervy, ale ti zkušenější dokázali na jednu sirku, co měli k dispozici, zapálit všech deset svíček.
     Jako další jsme zápolili v »přetlačování tyčí«. To je disciplína, kde rozhoduje váha a síla, takže pokud máte ty správné parametry a nepodceníte soupeře…
     Potom jsme se rozdělili na dva týmy a vyzkoušeli si schopnost spolupráce a rychlost reakce ve hře »elektrárna«. Řekl bych, že tentokrát rozhodly chyby – odpinknutí Karla nebo falešný signál…
     Poslední hrou pro dnešní den byl »noční hlídač«. Tentokrát dělal hlídače pouze Milach, a některé lupiče úspěšně chytil :–D.
     Před závěrem přišla opět krátká šifrovací vsuvka. Luštili jsme dvě slova »ve zlomcích«. Brzy měla většina správný výsledek – Karibské moře.
     Na závěr jsme vyhlásili vítěze únorového bodování — gratulujeme Sebovi, a rozdali šušně za únor. Potom jsme uklidili, sbalili si věci a vydali se lehkým deštěm k domovům…

   — 28. února už to vypadalo, jako by zima skončila. Schůzku jsme zahájili venku a zakončili v klubovně.
     Na zahradě klubovny byl připraven zahajovací úkol hry „Poklad kapitána Williama Kidda“. Čekaly na nás úkony nezbytné pro » nalodění «. Vzali jsme na záda batoh s proviantem, doběhli do přístavu, kde jsme přesouvali „balast“, který jsme uložili pod stěžeň, vylezli jsme na něj a spustili plachtu…
     Čas, než všichni splnili úkol, byl docela dlouhý. Nejnáročnější bylo přesouvání „balastu“ ten dřevěný kvádr je totiž docela těžký.
     Potom jsme uklidili trasu úkolu, napnuli lano jako čáru, a letos poprvé si zahráli »vybíjenou vracečku«.
     Světla ubývalo takže nadešel ten správný čas na »schovávanou«. Zahráli jsme si tři kola a pak se přesunuli do klubovny.
     Následovala krátká vsuvka šifrovací. Luštili jsme pouze dvě slova v »morseovce«. Nečekaně dlouho, ale nakonec měla většina správný text – William Kidd.
     Rozdali jsme si »nové číslo« oddílového časopisu, sbalili věci, uklidili a vyrazili k domovům…

   — 21. února teplá zima pokračovala. Začínáme s novou dlouhodobou hrou, a tak jsme schůzku strávili klubovně.
     Po příchodu jsme si mohli všimnout nápisu na nástěnce „Poklad kapitána Williama Kidda“ Nic dalšího na nástěnce na modrém podkladu nebylo, a tak nadešla naše chvíle. Vystřihli jsme několik „ostrovů“ a pomocí krepákových kuliček jsme tvořili jejich povrch. Většina přítomných dokázalo vytvořil několik, tu větších, tu menších, kousků…
     Uklidili jsme stoly a zahráli si krátkou hříčku »zbav se sirek«.
     Následoval čas na šifry. Luštili jsme krátkou zprávu ve »zlomcích«.
     Jelikož se v naši nové dlouhodobé hře budeme pohybovat po moři, zahráli jsme si ještě »Lodního démona«.
     Potom jsme už sbalili věci, uklidili a alou domů…

   — 14. února bylo stále teplo. Schůzku jsme začali venku, pak byli v klubovně, a na samotný závěr byli opět venku.
     Venku jsme si zahráli »vrať se včas«. To je ta známá hra, kdy je třeba zapíchnout hřebík co nejdál a včas se vrátit. Ještě venku jsme si, rozděleni na dvojice, »házeli hadráky« na dvě kola, přičemž při druhém museli chytající před chytnutím dvakrát tlesknout.
     Po návratu do klubovny jsme provedli přestavbu a potom rozděleni na dva týmy zápolili v »židlované«. Na třech židlích jsme pomocí jejich přenášení vytvářeli cestu, po které jsme překonali celou délku klubovny. Zkoušeli jsme i dvě židle, ale to už bylo pro čtyři osoby neprůchodné…
     Protože další turnaj bude ve hře »Heckmeck«, seznámili jsme se s pravidly a vyzkoušeli si jedno kolo hry.
     Potom už nastal čas pro vyhlášení skončené dlouhodobé hry „Návrat na Měsíc“. Jak velí naše tradice podle pořadí si všichni postupně vybírali z nabídnutých cen. Následně jsme si rozdali pamětní lístky a samolepky.
     Nakonec jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu,
a Samovi předali ocenění za minulé pololetí a oddílové razítko.
     Sbalili jsme si věci a pak si ještě před rozchodem zahráli dvě kola »schovávané« na zahradě klubovny. No a potom už hajdy domů…

   — 11. února jsme, jako doplnění výpravy navštívili Planetárium.
   Někteří si užili, někteří rušili :–( .
   Poučení pro příště (jestli bude) pohádka ano, věda ne…

— 10. února proběhla
»Závěrečná k dlouhodobé hře«.

   — 7. února bylo stále teplo. Schůzku jsme začali v klubovně, byli v venku a zakočili opět v klubovně, a v tu chvíli už docela silně pršelo.
     Posledním úkolem pro „Návrat na Měsíc“ bylo »nabarvení hlavic« modelů. Byla to věc rychlá a následně jsme se ještě chvíli věnovali teorii »principu raketových motorků« a »průběhu letu rakety«.
     Potom jsme se přesunuli ven a »shazovali plechovky« pomocí hadráků, sníh už žádný nezbyl.;–)
     Po návratu do klubovny jsme »zvedali krabičku sirek«. Nebylo to však jen tak obyčejné zvedání, zvedalo se ze židle a nesměly se použít ruce. Nejprve jsme zvadali nohama, potom pusou. Každý si musel najít ten správný způsob.
     V následujím čase jsme soutěžili v »přetlačování«. Zprvu ve dvojicích, kdy každý stál na jedné podložce, ten kdo se první dotkl nohou na jiném místě byl poražený. Potom jsme všichni společně přeskakovali po podložkách a přetlačovali se. Ten kdo zůstal na podložkách jako polední zvítězil.
     Nakonec jsme si připomněli další šifru tentoktát to bylo »velký polský klíč« zkráceně V-P-K. S pomocí kartiček se dařilo luštění všem.
     Na závěr jsme vyhodnotoli prvního vítěze měsíčního bodování v roce 2024, a novou cenu získala Kája – gratulujeme. Rozdali jsme si šušně za leden, připomněli víkendovou výpravu a návštěvu Planetária a vydalii se, do deště, k domovům…

   — 31. ledna se lehce ochladilo, teplota kolem 5 °C. Celou schůzku jsme byli v klubovně.
     Dalším úkolem pro „Návrat na Měsíc“ bylo dnes »osazení brzdící stuhy a vodítek«. Chvíli nám to zabralo, ale teď jsou všechny rakety připravené k letu.
     Pak jsme si zopakovali»pomocná slova morseovky«. A tentokrát byl výsledek zásadě lepší než minulý týden.
     Prvním na programu bylo hledání shod nebo rozdílů v trojici karet ve hře »Už to cítím«. Pro většinu je snadnější hledat rozdíly, Seba získal většinu trojic na shodě.
     Následovalo »trefování papírových válečků« pomocí pistolí s disky.
     Pokračovali jsme opakováním morseovky »poznáváním pískaných písmen«. Ukázalo se, že znalost posloupností teček a čárek není silnou stránkou. Morseovku jsme zakončili »luštěním krátké zprávy«.
     Poslední část schůzky jsme hráli několik zápasů »papírového fotbalu«. Cvrnání speciálního míče se nakonec dařilo všem.
     Před koncem jsme si rozdali »nové číslo« oddílového časopisu, návratku k oddílové výpravě s »Variantou I« a »Variantou II«, a také »plán akci na 1. pololetí 2024«. Uklidili jsme, sbalili si věci a vydali se k domovům…

   — 24. ledna bylo teplo (8-9 °C), ale docela pršelo, dokonce se objevil i Starobělský vodopád ;–). Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Úkolem pro „Návrat na Měsíc“ bylo dnes »nalepení stabilizátorů« na tělo rakety. Někteří byli překvapeni chováním vteřinového lepidla na prstech, tam však lepidlo skončit nemělo…
     Jako první jsme si připomněli »pomocná slova morseovky«. Po klubovně byly rozmístěné obrázky, které měly nálezce k pomocnému slovu přivést. Všichni sbírali, a na konci si přičítali body za správnou odpověď, a odčítali za chybu.
     Protože o víkendu byla Uzlařská regata, a my se při přípravě nedostali k »vázání o bonbóny« pustili jsme se do něho dnes.
     Následně jsme si zahráli na »zajatce pavouků«. Rozděleni na dvojice jsme se omotávali toaletním papírem a takto upraveni opatrně putovali po předepsané trase.
     Jako poslední jsme hráli »karetní šoupačku«. Každý si vylosoval jeden symbol, potom se postupně otáčely karty z balíčku a hráči si přesedali na další židli v pořadí. Pokud na židli už někdo seděl, zasedli ho (nebo je, když jich bylo více), kdo byl „zasednutý“ se bohužel neposouval. Cílem bylo přesunout se zpět na své výchozí místo.
     Před závěrem jsme předali ocenění Káji za její úspěšnou reprezentaci oddílu na Regatě. Uklidili jsme, sbalili si věci a vydali se k domovům…

   — 17. ledna byla chladno, ale teploty lehce pod nulou… Opět jsme část schůzky strávili venku a začátek a konec jsme byli v klubovně.
     Začali jsme úkolem pro „Návrat na Měsíc“. Dnes na nás čekaly »hlavice a brzdící stuha«. Našroubovat háček do hlavice nebylo pro většinu proveditelné, zvládl to Kuba. Skládat brzdící stuhy zvládlo už více přítomných, a zkompletovat nosnou hrazdičku pro stuhy zvládli i ti nejméně zruční.
     Následně jsme se oblékli a vydali se ven. Bludiště z cestiček vydrželo víkend, a my si zahráli repete »eskymácké honičky«.
     Potom v klubovně jsme provedli přestavbu a na nejdelší části připravili židle a spojené vazačky a zahráli si (po dvojicích) »vytáhni provaz první«. To před startem sedí dvojice na židlích, na signál vyběhnou, sednou si na protější židli a snaží se vytáhnout provaz jako první.
     V poslední části jsme si ještě zahráli »hlídače v muzeu«. Hlídače se zavázanýma očima se snaží přelstít lupič a odnést co nejvíce vystavených předmětů.
     Jelikož během schůzky byla rozjívenost velká, poslední zkoušku regatové šestky jsme nestihli. Takže jsme uklidili, rozdali jsme si » plánovaný spoj « na sobotní ráno, »nové číslo« oddílového časopisu, kroniku pro dnešní zápis, sbalili si věci a vydali se k domovům.

   — 10. ledna byla zima, asi -10 °C. Přesto jsme využili víkendovou sněhovou nadílku a část schůzky strávili venku. Na začátku a konci schůzky jsme byli v klubovně.
     Zahájili jsme úkolem pro „Návrat na Měsíc“. Dnes na nás čekala »výroba stabilizátorů«.
     Poté jsme se teple oblékli a vydali se ven. Už před schůzkou bylo na zahradě připravené bludiště cestiček, a my si zahráli »eskymáckou honičku«. Dvojice vždy chytala, a zbývající se snažili jim po cestičkách uniknout.
     Vrátili jsme se do klubovny a u kamen se chvíli prohřáli. Potom jsme udělali přestavbu klubovny a pomocí lana vytvořili oválek přes celou klubovnu. Rozdělili jsme se na dvojice a zahráli si »hledač a navigátor«. Hledač měl zavázané oči, navigátor se ho snažil slovy vést tak, aby do určeného kruhu vkládal balónky správné barvy. Každý si vyzkoušel obě role.
     Jelikož je leden měsícem Uzlařské regaty, vyzkoušeli jsme si uvázat »Regatovou šestku« tak, jak se uzly na soutěži váží.
     Na závěrečném nástupu jsme Vaškovi předali jmenné razítko, předali kroniku pro dnešní zápis, uklidili, sbalili si věci a vydali se k domovům.

   — 3. ledna bylo pod mrakem a byla první schůzka v novém roce. Schůzku jsme strávili v klubovně.
     Úkoly pro „Návrat na Měsíc“ se budou v následujících týdnech týkat stavby rakety. První na náš čekala »kompletace lože motoru«.
     Úkol to nebyl úplně snadný, ale po lehkých úpravách jsme vše dokončili.
     Protože leden je měsícem Uzlařské regaty, vyzkoušeli jsme si »šestici« uzlů jak se na regatě váží.
     Následně jsme sehráli začátek hry zvané »lebka«, začátek proto, že na nás čekalo vyhodnocování a oceňování za minulé pololetí.