máme
za sebou:
| Hula-Hula |
| Černý les |
| Invaze |
| Mysterion |
| Tajemství… |
| Objevitelé |
|
|
SBA sekce AZU
uvádí
SMYSLY poprvé
Rozkaz č. 4
Čtvrtý rozkaz pro samostatné výcvikové středisko speciálních jednotek zní:
Speciální agenti musí být v naprosté symbióze se svými smysly. Je nezbytně nutné aby každý jednotlivec dovedl odhadnout své možnosti, které jak předpokládáme, v kombinaci s výbornou pamětí, odhodláním a nadšením pro věc budou nebezpečnou zbraní při plnění náročných úkolů, jež se blíží. Nicméně… pro zvládnutí obtížných situací je dále nutno zvládnout spolupráci ve skupině no a samozřejmě postupovat dle daného postupu.
A proto se dnešní cvičení bude vztahovat především ke zkouškám smyslů.
Poznámka z velitelství: Práce v týmu je stejně tak důležitá jako práce »Sám za sebe« a proto je nezbytně nutné brát v úvahu že případné rozpory mezi spolupracovníky nepůsobí dobře z žádného směru pohledu!
velitelství spec.jednotek
|
31. října — jsme zahájili umístěním předmětu ze skladu, které jsme minule nestihli. Pak jsme si vyslechli rozkaz číslo 4 a vydali se ven plnit úkoly.
První smysl, který jsme zkoumali byl zrak. Šli jsme společně po trase a snažili se zahlédnout různobarevné fixy rozmístěné podél trasy. První dva byly snadné, dál už nikoliv. Celkem bylo fixů devět, tři neviděl ani jeden z nás. Není divu, protože světla už moc nebylo.
Pak jsme si zahráli na skupiny běhací štafetu. Běhali jsme podle určených pravidel mezi třemi lany a střídavě pokládali a sbírali míčky. I když před startem všichni tvrdili, že je jim vše jasné, poslouchali někteří špatně, protože nosili úplně jinak než měli. Napodruhé už to vyšlo.
Potom se první tým přesunul do klubovny kde si vymyslel šest krátkých slov. Po jednom pak přicházeli členové druhého týmu a museli poznat slovo, které vykřikli všichni najednou. Koordinace nebyla dokonalá a tak bylo hádání v podstatě snadné. Abychom ukázali, že úkol může být složitý, zavolali si šest slov vedoucí a všichni psali. Nejlepší správně poznal 4 slova, nejhorší žádné.
V další hře šlo také o sluch — hráli jsme hru s mincí. Družstvo si tajně předávalo minci mezi sebou a ve chvíli, kdy byli připraveni, zvedli ruce nad stůl a na povel je otevřenými dlaněmi položili. Cílem bylo určit kdo a pod kterou rukou minci má. Protože byl po dvou kolech stav nerozhodný, následoval rozstřel – minci pokládali vedoucí.
Poslední hra byla na paměť a spolupráci. Družstvo mělo před sebou lístečky s čísly, ovšem číslem dolů, takže je nebylo vidět. Jeden po druhém obraceli lístky a pokud odhalili následující číslo v pořadí, uložili ho do krabičky. Cílem bylo co nejrychleji mít všechny čísla v krabičce.
Na úplný závěr vylosoval nejúspěšnější v této schůzce (Michal) předmět do budovy. Byl to obraz od Majky a je v něm ukrytá kamera.
 
|
