21. října na nás čekala zvláštní schůzka. Už o víkendu se Barča ozvala, že ji
domů přišla zpráva od pana Tunga. Přišla tedy chvíle, kdy jsme měli ukázat,
jak jsme v posledních týdnech uspěli v získávání materiálu pro podzemní kutání.
Na začátku schůzky jsme ještě dokupovali poslední materiál, za dolary
z minulé schůzky. Potom jsme už spěchali na autobus
do Výškovic, kde na nás někde na Větrném kopci měl čekat Tung.
Velkou skvrnou bylo, že mezi námi chyběli všichni čtyři vědoucí týmů, které se
o práci u Tunga ucházeli… :-(
Na Větrném kopci jsme prolezli co se dalo, ale na Tunga jsme nikde nenarazili,
vedoucí proto rozhodli, že se vrátíme ke klubovně, i když někteří byli proti. Když jsme
totiž už mířili na zastávku, uviděli jsme nějakého chlapce, který na trávě prováděl
jakési kejkle, byl však pro naše očekávání poněkud mladý…
Nechali jsme na místě Zuzku, aby zjistila, co a jak, a pak nám přinesla zprávu.
K našemu překvapení na nás čekala u klubovny. Říkala, že se Tung moc
omlouvá, ale že měl neodkladné záležitosti a proto se opozdil, když
se dozvěděl, jak jsme ho marně hledali vydal se za námi.
Tung trénoval jakési asijské cvičení u nás na zahradě. Potom jeho
překladatel pozval zástupce družin, aby mu předvedli materiál, který
se jim podařilo připravit. Nakonec nám tlumočil, že nás Tung přijímá
a pošle nás na místo, kde budeme v příštích týdnech pátrat v podzemí,
každý tým bude začínat na jiném místě – do podzemí totiž vedou čtyři vstupy.
Potom se rozloučil a my se přesunuli do klubovny.
Abychom zažili atmosféru pana Tunga, zahráli jsme si ve zbývajícím čase
tradiční japonskou hru o cestě s příznačným jménem Tsuro. Než jsme se
pak rozešli domů, rozdali jsme si ještě nové číslo oddílového časopisu.