máme
za sebou:
| Hula-Hula |
| Černý les |
| Invaze |
| Mysterion |
| Tajemství… |
| Objevitelé |
| Centrum |
|
|
BRATRSTVO ARTEFAKTŮ
EGYPT – pro kopí
20. května nás čekala cesta pro kopí osudu.
A co všechno se dělo? Dozvěděli jsme se, že se shodou okolností dostal na zahradu místa kde bydlíme dar určený vrchnímu písaři Chémonovi. Když jsme si ho prohlédli, bylo jasné, že skrývá pro Chémona nějakou zprávu:
dnes v noci necekane zemrel faraon tutanchamon
ac mu bylo teprve osmnact let zajistete
ibisuv domek kde se nachazeji nektere
obetni predmety nesmirne ceny..
Vydali jsme se na místo „kde bydlí služebnice sbírající nektar“. Tam jsme našli osobu co patřila k Chémonovu doprovodu. Nejdříve se zdráhal nám o Ibisově domku vůbec říci, ale jeho chuť na zlaté fíky byla větší než obava z případného trestu a tak řekl, že jestli mu je doneseme, pomůže nám.
To jsme si dali! Dostat se k fíkům bylo téměř nemožné. Hlídači měli příliš mnoho možností a ti kteří se k fíkům snažili dostat to měli ukrutně těžké. To bylo místo, kde jsme ztratili nejvíce času, který nám později chyběl.
Přece jen se nám podařilo několik fíků donést. Získali jsme tak svitek se zprávou a průvodce, který nás měl vést na správnou cestou. Ve svitku se psalo:
ibisuv domek najdete na mistech, kde byvala stojata voda.
Aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že jsme kopii kopí, kterou máme podstrčit zapoměli v klubovně. Naštěstí nám bohové byli nakloněni a stačilo krátké cvičení a mohli jsme vyrazit.
Čas byl od této chvíle naším nepřítelem. Cesta, kterou jsme putovali byla strašná. Trnité křoví kam se podíváš, bažina, vysoká tráva, bylo jasné, že se pohybujeme v místě nedaleko vody. Po nekonečně dlouhé době (tak to jistě všichni vnímali, i když to byl jen kousek ;-)) jsme dorazili na cestu. Podle našeho průvodce vedla k Ibisově domku. Dostali jsme ještě rady. Nesmíme se nechat chytit, jinak by s námi bylo zle. Druhá rada byla jako přísloví „nejlépe je skryto to, co je přímo na očích“.
Domek jsme našli, přímo na očích něco našli, ale »TO« co na tom místě bylo určitě nevypadalo, jako »TO« co jsme donesli. Po malé poradě, kdy jsme si řekli, že kopí osudu viděl jen faraon a ten dnes v noci zemřel, jsme naše „krásné nové“ kopí vyměnili za to „staré ošoupané“ a navíc mnohem menší…
Poté co jsme měli kopí v rukách jsme se vydali rychle ke klubovně, abychom se přesunuli. Naše putování totiž jistě nezůstalo bez pozornosti a tak bude nejlepší rychle zmizet.
U klubovny jsme udělali naši (patrně poslední) želvu – PRÁSK! – a přesunuli jsme se do našeho času. Rychle jsme posbírali věci a rozprchli se domů…
|
